První sníh

Po třech letech se první sněhová přeháňka opět spustila už v říjnu. Zatímco jsme byli v sobotu na krátké návštěvě v Přelouči, začalo padat, padalo zbytek dne, pak i přes noc, a když jsme v neděli ráno měřili čepici na stole na terase, metr ukázal celých deset centimetrů. Vykouklo sluníčko a holky hned vyběhly vyrábět z tajícího sněhu sněhuláky.

Halloween za dveřmi

Během dvoudenních prázdnin si holky vydlabaly dýně a vyndaly je na zápraží, aby si na dušičky užily rozsvícených strašáků.

1000 km

V sobotu jsem prolomil první milník od doby, co sleduji své běžecké tréninky a výkony na Sport Trackeru. Hurá do další tisícovky!

Quip Quido Ambra Professional

Tak to je jméno našeho nového člena domácnosti. Chybí jen nějaké to Von.Úderem dvanácté se otevřela vrátka výběhu, kde se honilo osm štěňat, abychom si vybrali toho svého. Než jsme se rozkoukali, ostatní (patrně zkušené frontové bojovnice) už v náručích drželi své chlupaté kuličky a my volili mezi dvěma dohněda zbarvenými pejsky. Nakonec si stejně myslíme, že máme toho nejkrásnějšího. Oficiální jméno je Quido, z chovatelské stanice Ambra Profressional v Troji. To se nám s Ivčou moc líbí, ale holky o něm nechtějí ani slyšet. Platí tedy společně odsouhlasený Quip. Doma se dneska dlouho opatrně rozkoukával, ale k večeru už se vesele honil a zápasil s ručníkem, s košem na dřevo a s dalšími lákadly. Jen kočky nový přírůstek zatím berou velmi rezervovaně a nechtějí do baráku ani páchnout. Asi to chce čas, uvidíme...

Učení mučení

Že Bůh stvořil Adama z hlíny, věděla Klárka dobře. Ale Evu? "Jo jo, to vim, tu udělal ze sleziny, nebo tak něco..."

A kdo že stál za vznikem vědecké evoluční teorie? "Charlie Brown...??"

Barvy podzimu

Večerní sluníčko cestou z práce rozzářilo vybarvené stromy u Sluštického rybníka.

 

Publikováno z Blogsy

Houbaření v hradešíně

V pátek jsme se šli projít do lesa pod Hradešínem, jestli bychom nenašli nějaké houby. Na smaženici to bylo, ale žádná velká sláva. Jak nám pak potvrdili i sousedi, letos ve zdejších lesích nic moc. Dneska dopoledne, zatímco byly holky na hip-hopu, jsem se vydal do buše za barák,  že bych třeba přidal ještě pár kozáků nebo křemenáčů, kterými obvykle březové háje oplývají. Ten náš oplýval obrovským množstvím rozmanitých nejedlek a jedovatek. Co se dalo sebrat, odnesli lidé z celého Hradešína a širého okolí. Tolik vyšlapaných cestiček od břízy k bříze jsem ještě neviděl. No nic, aspoň jsem si některé z hub vyfotil, jako třeba tyhle šupinovky kostrbaté...

Babický trail

Nedávno jsem na Facebooku viděl odkaz na Babický trail. Babice? Tady naše Babice pět kiláků od Hradešína?? A fakt že jo. Babický trail je čtvrtmaraton a navíc zařazený do poháru Salomon Trail Running Cup 2012. Druhý ročník. Vloni tam závodilo necelých devadesát lidí. Málo, ale zato samí běhavci. Ale nedej to, když je to hned za humny. Tak jsem se zaregistroval a začal lákat i holky na dětskou osmisetmetrovou trať. "Jak je to dlouhý? Míň než kilák? Tak to jdem!", odvaha jim očividně nechybí.
Nedělní počasí nemohlo být lepší. Sluníčko ohřálo vzduch na příjemnou dvacítku, nádherný pozdně letní den. Před desátou jsme v Babicích na hřišti. Chvíli to vypadá, že snad ani holky nepoběží, organizátoři ukončují registraci dětských kategorií právě, když jsme na řadě. Za chvíli se ale ještě pár prázdných přihlášek objevuje a pak už připínáme holkám čipy na boty. V 10:45 startují v ďábelském tempu. "To nemůžou ustát", říkám si a taky že jo. Na otáčce po prvních 400 metrech už obě jen jdou. Do cíle dobíhají z posledních sil, s nesnesitelným pícháním v bocích a kdovídke. "Tohle už NIKDY nepoběžím!", přísahá Alice, zatímco Klárka jen sípe a masíruje si bříško. Asi by se pod to taky podepsala...
Po půl dvanácté startuje hlavní čtvrtmaraton. Nikam se necpu. Ale trochu jsem mohl. První dva-tři kilometry jsou zvolna z kopce s rovinkami, tak občas někoho předběhnu. Ale ve stoupání v druhé polovině okruhu mi to zase vracejí. Střídavě se předbíhám s chasníkem, co běží naboso. Po šotolinových cestách, bahnem i přes kořeny. Magor, říkám si. Tempo mám stále kolem 5:35 na kilometr, jsem docela spokojený, přestože mi tep neustále atakuje 180. V závěru ještě dva borce předbíhám, mě kupodivu nikdo. Ale co by kdo čekal v poslední padesátce závodníků...
Konečně cíl a čas 1:02:13, jsem spokojený. Sranda je, že mám obě kola na vteřinu stejná.
Zůstáváme na vyhlášení vítězů. Než k němu dojde, ještě stíháme nechat si podepsat fotku (holky) a startovní číslo (já) od zlatého olympijského pětibojaře Davida Svobody, který se trailu taky zúčastnil. Po vyhlášení následuje tombola a mě už tradičně nepřekvapuje, že opět odcházíme s prázdnou. Ale přesto s dobrým pocitem, že jsme si všichni pěkně zazávodili.

Poslední cachtání

Po skutečně dlouhé době se do Hradešína vydalo veškeré příbuzenstvo z Podlažic. Jako všichni, fakt. Z dodávky k malému úžasu paní Baťkové v sobotu v podvečer vylezlo osm lidí, v neděli dorazili Monča s Michalem a byli jsme komplet. Nesmírně nám hrálo do ruky počasí. Asi poslední opravdický záchvěv léta s teplotami kolem třicítky nám dovolil vlézt do bazénu a naposledy si ho pořádně užít.

Země živitelka

"V kolik jedeme na tu Matičku Zemi?", ptala se rozespalá Klára, když jsme holky v šest hodin budili. V půl deváté máme sraz se Šárovými v Týnu nad Vltavou, abychom pak společně jeli do Českých Budějovic. V devět hodin se otevírají brány Země živitelky a chceme mít na všechno dostatek času. Jen chvíli po příchodu proti nám najednou pochodují mažoretky a za nimi na kočáru přijíždí honorace v čele s prezidentem Klausem, ministrem zemědělství a také s o něco barevnějším kardinálem Dukou. Na proslovy nečekáme jdeme dál. První lepší atrakcí je dvojice loveckých psů v pavilonu věnovaném myslivosti. Holky na nich doslova visí a hrozí, že jim vyhladí lysinu. Po kombajnech a traktorech dráždíme naše chuťové pohárky sousty uzeného pstruha z Rybářské bašty. Vyvrcholením celé akce byly samozřejmě zvířátka. Krávy a býci v kotcích, ukáza drezury kladrubských běloušů, králíci, ovce, prasata a pštros. Právě pštrosí farma se prezentovala vynikajícím gulášem z těchto opeřenců. "Jak to může jíst, takový krásný zvíře!", zhodnotila Alice zhnuseně mou odpolední svačinu. Pak si spravila chuť na výstavě regionálních specialit, kde se holky srdnatě hrnuly ke každému volnému talíři s nabídkou lokálních sýrů, medů, ale i brambor.

Hýskov

V týdnu hice na padnutí, ale v noci na pátek se přihnala studená fronta, která přinesla pokles teplot o polovinu a především vytrvalý déšť. Přesto se nás našla pětadvacítka nadšenců, kteří si cyklo výlet do Hýskova nemohli odpustit. V pláštěnkách se celkem dalo jet, já ještě na poslední chvíli našel neoprénové návleky na nohy, tak jsem měl i ťapky v suchu. Na pivu u Radotínského ranče nás zastihla zpráva, že palouk v Hýskově je jedním velkým mokřadem a akci tak končíme v restauraci v Srbsku. Vlaková zastávka je jen přes vodu, tak se místo závěrečného stoupání nad Beroun stěhuji s plným bříškem do City Elefantu a mířím do Úval. Ještě si dávám pět kiláků nahoru na Hradešín, aspoň se můžu podívat, v jakém stavu jsou práce na mostě přes Škvorecký potok.

Vjesolyje kartinki

Během dnešní přípravy na malování jsme našli tento obrázek, který Alice přinesla na konci roku ze školy. Zcela jistě jde o pokus napodobit práce našich prapředků z jeskyní v Lascaux...

Rallye Železné hory

V sobotu jsme vezli Alici do Raškovic, aby se tam na tři dny přidala k ostatní mládeži - kromě Klárky tam bylo i pár Podlažických. Po neděli se totiž v Hradešíně maluje a tak rozhodně nikoho doma nepotřebujeme. Letní sobotu jsme trávili dílem v bazénu, ale taky před branou do zahrady, protože se právě konala akce přeloučského autoklubu Retro Rallye Železné hory. A Raškovicemi projížděli během odpoledne všichni účastníci. Viděli jsme celou škálu veteránů - od pradědečků Aerovek až po nedávné Žigulíky.

Návrat

Holky se vrátily z tábora. Všechno bylo senzační, jen se táborem prohnala nějaká žaludeční virózka, nebo nějaké bacily z vody, kdo ví. Klára to měla ještě dneska ráno: "Jsem se vzbudila, bolelo mě bříško, tak jsem se posadila, trochu jsem pozvracela Áju, a pak jsem si nablinkala do bot.... "
Doma ani do bazénu nešla. Zato Alice tam se mnou skočila hned. Využili jsme křišťálově čisté vody a udělali nějaké podvodní portréty.

Z vycházky podél Vltavy

U Veslařského ostrova

No Voltage a Epsilon - adrenalinový geocaching

Po několika odkladech jsme se konečně dohodli na pevném termínu pro odlov dvou náročnějších kešek v Praze. Přívozem za dvanáct kaček se necháváme převézt z Roztok na druhou stranu Vltavy, odkud je to jen pár set metrů ke starému, již dlouho nepoužívanému stožáru vysokého napětí. Právě na jeho vrcholu se nachází keška No Voltage, naše první s pětkovým terénem. Zápisek z logu:

"Tak to bylo maso... Koukám do galerie a vidím, že vloni zcela jiste šprušle žebríku vedly až k betonové základne. Nevím, kdy ho kdo ufiknul, ale urezané plochy železa ješte nestacily zreznout. Jako by se nám NO VOLTAGE vysmívala, "Tak co, bobánci, troufnete si?". Zacátek žebríku se chveje ctyri metry nad námi. Jako opicáci to zkoušíme po kosých nosnících stožáru, špickami bot se zapíráme do spojovacích šroubu, jen abychom se dostali na první prícku. Hurá, stojím na ní!. Radeji nemyslím na to jak odtud pozdeji budu slézat dolu. Ted vzhuru! Základní pravidlo horolezce - tri pevné body - pro jistotu praktikuji i na železe. Z dálky se tak vysoká tahle vež nezdála, ted pri pohledu nahoru ješte o neco pevneji sevru prsty kolem ohlazených stupacek. Konecne na vrcholu! Chvíli se kocháme, dáváme pozor, aby nám nespadly fotáky, a pak už honem pryc. Pri prechodu ze žebríku na rámy stožáru se místy s rezavými nosníky až intimne mazlím, dolu mi to jde o neco hur, než pri nástupu. Uf, zaplatpánbuh jsem celý zpátky na zemi, byt zpocený a celý od rzi. Byl to moc velký a krásný zážitek. Ted honem z výšin do podzemí, Epsilon už se dnes na nás taky jiste teší..."


Na Epsilon to bylo autem jen kousek do Bubenče ke staré čističce odpadních vod. Z logu:


"Lepší podmínky jsme si nemohli přát - letní večer, stav vody stálý (i když mě předchozí logy krapet znervózněly ohledně náhlého vzedmutí hladiny v kanále), žádné deště ani přeháňky. S jistotou, že se určitě namočíme, ani jsme se nesnažili brát na sebe kdovíjaký mantl, ba ani holiny. V sandálech a nalehko jsme se spustili do koryta a vydali se ke vstupu do podzemí. Přivítal nás dost nelibý zápach. "Tak do tohohle nešlápnu!", ošklíbali jsme se nad stojatou smrdutou stokou. Při troše opatrnosti a štěstí se nám dařilo jít po kraji stoky, byť byly cihly místy pěkně kluzké. Jak je už v listingu psáno, potok v odbočce je celkem čistý a tak jsme ohnuli hřbet a vydali se proti proudu až k průlezu k finálce. Všechno šlo celkem hladce, vraceli jsme se stejnou cestou zpátky do Mlýnské. U Epsilonu už se začala v kanále sbírat mlha, byli jsme všichni trochu zapaření a rádi, že jsme si mohli tuto parádní keš vychutnat. Zavzpomínali jsme na Styx, který nám přišel mnohem náročnější. Ale náročnost je tady v Epsilonu určitě velmi proměnlivá a hodně závisí na ročním období a stavu vody. My měli štěstí."

Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku...

Hurá na tábor

Kufry naložené, holky usazené, slzičky nikde - tak má vypadat správný odjezd na tábor.