Za vínem na Moravu

Sousedé nám nabídli, abychom jeli na zájezd do sklípku někam na Moravě. Obec organizovala takovou akci už přinejmenším dvakrát. Letos to sice není pod záštitou úřadu, ale lidem se to asi líbilo a tak dali dohromady autobus a podařilo se jim ho i naplnit. Ve sklípku už jsme dlouho nebyli a tak jsme na pozvání rádi kývli.
V sobotu po desáté vyrážíme od úřadu směr Starý Poddvorov, do vinařské podoblasti Slovácko. Karosa bez tlumičů vydržela nápor panelové D1 jen k Brnu. Tam při jednom obzvláště vypečeném rázu pukla spojka na hadici k brzdám, ty se sevřely a my zůstali stát na krajnici. Jinak všemocná izolepa na spojení hadice nestačila. Naštěstí se podařilo najít místního servisáka, který dorazil i s náhradní spojkou a my mohli pokračovat dál. Cesta do Starého Poddvorova nám tak trvala bezmála sedm hodin. Doba dostatečně dlouhá na to, aby se někteří z mladších ročníků stihli dostatečně občerstvit už v autobuse. Ti pobyt ve sklípku zahájili odpočinkem na palandách. My čerství jsme sestoupili do klenutých sklípků, kde už na nás čekala prdelačka, jitrnice s jelity a další laskominy, k tomu na rozjezd burčák a ve džbáncích Neuburské a Portugal. Velmi milý pan domácí, vinař Karel Svoboda nás pak vzal do chladných sklepů k sudům, kde jsme podnikli dlouhou poznávací jízdu napříč jeho šestatřiceti odrůdami bílých a červených vín. Hodně lidí se zastavilo u samoobslužných tanků s růžovým vínem. Bylo sladší, tři rúzné druhy, asi se moc dobře pilo. Nechali jsme tam velký zásek. My vyznavači sušších vín jsme opakovaně koštovali to, co nás zaujalo. V bílém Rulanda, v červeném měl Karel spoustu ňaminek. Dával nám koštnout i ještě nehotového letošního Dunaje, ale i přes perlení bylo znát, že letošní ročník bude výjimečný. Mimochodem to tvrdí i pan vinař, že takovou kvalitu (a současně objemy) ještě v životě nezažil. V repertoáru toho má spoustu. Ochutnali jsme i odrůdy, o kterých jsem doposud ani neslyšel a které u nás ani nejsou vedené v registru odrůd vinných rév jako Chorvat Muller, Agni, Dunaj, Nitra... V archivním sklípku jsme pak poprvé viděli skladovat víno také v PET lahvích. "Však temu se nemože nic stát, tož pojďme nějakó zkusit", zareagoval na náš údiv Karel. Už nevím, co to bylo, jen že to tam leží od roku 1994. Víno sice nenabylo velikosti, ale zkažené taky nebylo. Asi to fakt funguje.
Velmi nás překvapila cena, za kterou jsme si mohli víno koupit. Čtyřicet korun za litr je luxusní, zejména když má většinu vín přívlastkových, mezi nimi i takové skvosty jako Dunaj výběr z bobulí. Karel nelahvuje, takže jsme si v neděli po snídani nechali stáčet do petek. My vzali dva litry bílé Rulandy a dva litry červené Nitry.
A prý ať přijedem na jaře, že to bude mít spoustu letošního výtečného ročníku...

Krůtí zabijačka

Letošní podzimní návštěva Podlažic se nesla ve znamení krůtího mordu. To abychom si odvezli naporcovanou půlku na vánoční pečínku. Vznikla z toho úplná (foto)reportáž.

Smutné jablíčko

U Alice ve třídě měli zase po nějaké době volné tvůrčí psaní při příležitosti Úvalského jablkobraní. Téma jasné - jablka. Alice nezklamala a svět je bohatší o další svéraznou pohádku...

Stěhujeme (opět)

A protože už můžu trochu ťapat, hned se toho využije a jedeme do Raškovic pro pár krabic, které tam na půdě ještě máme schované. Nějaké zimní věci se už brzy můžou hodit, pár knih, bot, počítač (snad bude fungovat). Babí léto je nádherné, na sluníčku je člověku i vedro, až to holky nalákalo na koupačku do bazénu. Sice jen na chviličku, voda už byla trochu osvěžující. Poslední venkovní koupání v roce 2011.

Vycházka

Doktor mi řekl, abych zahodil ortézu a začal chodit. Zatím dva týdny o berlích, ale už po dvou. Využili jsme krásného pzdně letního večera a hned se šli projít jen tak Hradešínem, kolem kostela, na vyhlídku a pak uličkami zpět domů. Vidět bylo večerními červánky široko daleko.

Koupání v patře

První koupání ve vaně v patře. Holky si to náramně užily...

A zima může přijít

Navzdory zprávám z televize, že je problém pořídit palivové dříví, nám nasekaných šest kubíků z Nové vsi přivezli obratem. Jednu várku jsem poskládal sám, druhou jsme bleskově zmákli s pomocí dnešní návštěvy Jabloneckých. Teď už do jara vystačíme...

Českobrodské posvícení

První podzimní dny jsou nádherné. Pořád se dá ještě chodit v kraťasech a tričku, ale zároveň není úmorné vedro. A v takovém odpoledni jsme se Šárovými poodjeli do Brodu, kde se tento víkend koná posvícení s taháky jako jsou stánky s cetkami a spoustou pouťových atrakcí. Prim samozřejmě hrála autíčka, která si Alice se Zuzkou musely dát dvakrát, překvapivě i skákací hrad, kde se holky vyjímaly vedle batolících se mimin. Tou dobou jsem skupinu opustil, usedl do baru, užíval si s knížkou odpoledního sluníčka a nechal zbytek, aby si prošli další neodolatelné stánky a atrakce...

Září, září, na slunce jde stáří...

Ale i tak je tento víkend ještě letní a sváděl ke koupání. Alice svolila, že vyčistí dno bazénu od utopených pavouků, vos, žížal, slimáků, šneků a jiných potvor a pak se do vody spustily i ostatní holky včetně sousedovic. Sice vždycky jen na chvíli, bazén asi přes noc vychládá, ale je dobře, že se ještě užije, než teploty spadnou na úroveň, která koupání nesvědčí.

Křižák pruhovaný

"Tati, tati, na zdi venku je jedovatej pavouk!!!", volaly holky s očima navrch hlavy. "Má žlutý pruhy a je určitě děsně jedovatej!", mlely pořád svou. Popadl jsem berle a foťák a šel se na tu událost podívat. Skutečně se na zdi vyhříval pavouk, jakého jsem tady ještě neviděl a jeho ostře žluté pruhy nevěstily nic dobrého. Alice ho vyfotila (já se s berlemi tak nízko nesehnul) a pustili jsme se do hledání na internetu. A záhy jsme vygúglili, že se jedná o křižáka pruhovaného, kterého globální oteplování vyhnalo ze subtropických krajů přes jižní Moravu až dál do Čech, očividně i do Hradešína, že je možná trochu jedovatý, ale jeho malá kusadla by lidskou kůži nedokázala prokousnout. Takže klídek...

Wear It Like A Crown

Děti na táboře, tak co by se dospěláci nepobavili. A začínající festival Letní Letná je skvělou příležitostí se zase podívat na nový cirkus. Müllerovi dali tip na vystoupení švédského Cirköru a tak jsme se tam hromadně vypravili. Oddřel jsem si to. Parkovali jsme až někde u Stromovky, po lození s berlemi v tropickém vedru jsem byl mokrý jak když vylezu z bazénu. Ve stínu javorů jsem si na lavičce stihl šlehnout injekci Fragminu, být tam policie, tak mě jistě sebrala....
Představení Wear It Like A Crown bylo velmi působivé, mnohem komornější než výpravné Cirque Du Soleil, velmi emotivní. Magdalena Čechlovská z HN o něm napsala:

"Když se jmenují nejslavnější evropské cirkusy, Cirkör nikdy nechybí. Soubor s šestnáctiletou historií ve svých počátcích vystoupil již jednou v Praze.

Tehdy v divadle Archa předvedl pouze polovinu svého náročného představení, protože divadlo nemělo dostatečné technické parametry. Nyní uvádí pražský festival Letní Letná jejich nejnovější představení Wear it Like a Crown. Spolu s druhým hlavním hostem, francouzskou Compagnie XY, ukazují, proč už je klasický cirkus mrtvý a co na jeho místě nabízí cirkus "nový": artisté přestali být neosobními svalovci, kteří po obtížném skoku vystřelí zářivý úsměv do obecenstva. Nový cirkus je totiž také divadlo, kam se vejdou i emoce, příběhy a podobenství.

"Nevím, kde se ten strach bere," zpívá švédská písničkářka Rebekka Karijord ve skladbě Wear It Like a Crown a její tesklivá melodie se vpíjí do celého představení švédských artistů. Šest extravagantně nalíčených postav vzbuzuje zvědavost, jsou tajemné a zajímavé. Artistické dovednosti totiž nejsou to jediné, co předvádějí.

Dechberoucí přemety na tyči, balanc na dlani siláka, vrhání nožů, chůze po střepech nebo bizarní žonglování míčky z pusy do pusy, to všechno je v podání Cirkusu Cirkör přirozeností podivně krásných bytostí, žijících v cirkusově surreálném světě.

Vystupuje tu klaun v červeném fraku, který si nemůže vzpomenout, co chtěl říct, a často mu dochází dech. Příčinou je možná udivená, jak nitka tenká baletka s dlouhými řasami. Jejich duet je nejdojemnější scénou představení. Klaun má totiž neobvyklou dvojroli, je zároveň silákem, baletku vyhazuje nad hlavu. Z nešikovného kecala se stává opatrným ochráncem, který nastavuje ruce, aby baletka dopadla ladně a bezpečně. Dívka stále uniká, jako by bez přestání něco hledala.

Je tu také rozverná dvojice žonglérů, vojenská panenka a plešatý svalovec, kteří nezkrotnou energii proměňují v eskapádu žonglérských vtípků, pantomimických výstupů a vystoupení na visuté hrazdě. Šlachovitá akrobatka v šedé sci-fi kombinéze neohroženě šplhá po tyči do špičky šapitó a pak se vrhá po hlavě dolů. Zastaví se ve chvíli, kdy se její vlasy už dotkly země, ale ještě předtím, než dozní hlasitý úlek publika.

Poslední z postav Cirkusu Cirkör je vrhač nožů s vizáží gejši. Pohybuje se zpomaleně, žongluje s motorovými pilami a ostatní z něj mají respekt. Také on je ale křehký. Když má noži obtesat živého člověka, rozpláče se.

Ohebnost, postřeh, rovnováha jsou podstatné prvky představení Cirkusu Cirkör. Dechberoucí výstupy však v paměti utkví hlavně kvůli té omáčce okolo: atmosféře a silným obrazům. Artistické krkolomnosti se stávají metaforou vnitřního prožívání. Kdo nikdy nezažil úzkost, která bodá stejně jako procházka po cestičce vysypané střepy? Kdo neprožil radost srovnatelnou s euforií tanečnice letící vzduchem, která je zavěšena za pas na laně? Nebo těžko uvěřitelnou náhodu rovnající se "nečekaně" padajícímu noži, který se zabodl artistovi do cylindru?"

Duševní nadílku jsme poté doplnili i o neméně příjemný kulinářský zážitek v podobě španělských lahůdek podávaných ve velmi milém bistru La Bodega Flamenca, kam jsme se dohrabali unášeni davem sparťanských fanoušků po právě skončeném utkání s rumunským Vaslui.

Operace sec Du Vries

Takhle vznešeně se jmenuje zákrok, který jsem nechal spáchat na svém kotníku, abych si po dvaadvaceti letech šoupnul vazy tam, kde mají být místo toho, kde celou dobu byly... Pan primář Hospodár navrhl tuto plastiku a nastínil bezproblémové světlé zítřky a stoprocentní sportovní výkony. Doufám, že není stoupencem hesla "slibem nezarmoutíš"...

Dovolená

Letošní turistika v rakouských Korutanech a válečka na chorvatských plážích se velmi vydařila. Kombinace těchto dvou aktivit byla ideální, i když se v Rakousku sem tam ozývala kritika na "děsné kopce". Únavu jsme dostatečně opláchli slaným nálevem Jaderského moře a do práce jsme se vrátili nasolení jak herinci.

Více na stránkách jdemeven.cz

Se šípkovou...!

Ivča huhlá, funí, rýma ji teče i očima a není divu, že ji v tomhle stavu žádný výlet do horkého letního dne neláká. Napumpoval jsem si tedy kolo, naládoval GPSku keškama a vydal se do Kerska. Zajímavá místa tam provází docela pěkná multinka. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem nenašel finálku. Naštěstí byly i další poklady, kde jsem sklízel větší úspěch. Cesty po rovině, určitě sem ještě zajedu i s holkama. U Sadského jezera mě trochu překvapilo, když jsem po červené turistické značce projel přímo středem nudistické komunity a nahé zadky mi před kolem uskakovaly z cesty. Kersko se mi líbilo. Čekal jsem sice jen chaty a domky tak jak byly k vidění v Slavnostech sněženek, a bylo tam takových většina. Přesto tu a tam na člověka vybafne obludné palácovité monstrum dávající na obdiv bez špetky citu majetnost vlastníků. Příjemná atmosféra se dá prožít i ve známé Hájence, kde se mezi hotovkami stále nabízí i divočák. Na závěr výletu jsem si ho dal. Se šípkovou...

Bezdětné courání

Děti pryč, volná sobota, tak co doma. Sice je tropické vedro a dusno, přesto se vydáváme do Prahy na couračku. Naše první kroky vedou do čerstvě otevřené Czech Photo Gallery na Újezdě, kde je právě vystavovaný výběr fotografií Joea Klamara. Jsou nádherné. Na různých místech Prahy stále probíhá projekt cityLAB, výstava fotografií Jiřího Turka, který na nich zachycuje nálady a imprese velkých evropských měst. Víc k tomuto projektu říká sám fotograf v rozhovoru Host Radiožurnálu. No a jedna z expozic je i na Malostranském nábřeží. Nevěděli jsme přesně, kde tohle nábřeží je a tak jsme z Újezda zamířili rovnou k Vltavě, abychom to zjistili. A kápli jsme na něj hned z kraje, tam, co začíná Čertovka. Pár velkoformátových fotografií z Florencie, Benátek a Říma. Ne každého asi osloví, jsou to často takové mázlé, náladové obrazy, žádné klasické pohlednice.
Prošli jsme nádvořím Sovových mlýnů a přičichli tam k modernímu umění. A protože se nám už jazyky lepily na patro, usedli jsme ke stolku jedné z několika hospůdek, které mají zahrádky na nábřeží zrovínka nad Vltavou a nechali svá vyprahlá hrdla konejšit vychlazenou plzničkou. Ivču ale začala velmi trápit mocná rýma a hlavobol, nechali jsme proto plány na Jelení příkop plavat a vydali se pomalu přes Karlův most a příjemně liduprázdný Josefov zpátky na Masaryčku, kde už na nás čekal klimatizovaný CityElefant, aby nás odvezl zpátky do Úval.

Alice trucuje

S hastrmany za vodníky

Zachtělo se nám udělat si zase po čase procházku do Prahy. A aby to nebyla jen tak obyčejná couračka, zarezervovala Ivča vycházku organizovanou Muzeem pověstí "S hastrmany za vodníky". V půl osmé se u Vltavy za Hergetovou cihelnou začala scházet skupinka lidí a z vrby slezl zelený vodník, náš průvodce. Pravda, trochu vyžilejší, ale to asi dětem nevadilo. Vykládal historky a po první jsme se hned vydali k Čertovce a na Kampu. Myslel jsem si, jak si budu během procházky fotit, ale tempo skupiny bylo takové, že se mi nejednou téměř ztratila z dohledu, jen jsem se na chviličku zastavil. Však jsme během dvou hodin měli co stíhat - z Kampy přes Palackého most na náplavku a po ní geradeaus kolem Podskaláků až k Vyšehradu.


To už holky remcaly, že mají nohy až ke kolenům ochozené. Ještě že chuť pokračovat zachraňovali další vodníci a dokonce i vodní víla. Když jsme se rozcházeli, bylo před desátou, na město se snášel soumrak a nad železničním mostem vycházel Měsíc. Se zmrzlinou v bříšku Alice v metru usínala a v autě se jim samozřejmě víčka zavřela, jen co docvakly zámky pásů.

Portrét

Čaroval jsem podle návodu s Photoshopem, abych dostal z fotky kresbu. Ale pak jsem si začal hrát a vyšla z toho docela povedená ilustrace. Má to jen jeden háček - už jsem ten postup nedokázal zopakovat. Takže groteskní Alice je vlastně unikátní dílo...

Začátek prázdnin

Alici sepodařilo na konci školního roku chytit angínu, tak ji teď kurýrujeme. Holky byly v Jablonci dva dny, pak jsme přijeli i my s Ivčou, kromě jiného popřát mamce k narozeninám. Holkám jsme slíbili, že si za vysvědčení můžou koupit knížku. Nekonečné rozhodování v omezeném výběru místního malého knihkupectví jsem téměř nervově neunesl. Zato nás pak holky překvapily, když si doma zalezly do křesel a četly a četly. Ospalý poobědní klídeček jsem zvířil, když jsem po čtvrtstoletí rozepl futrál od violoncella a vytáhl z něj nástroj a docela zbídačený smyčec. Jedna struna při ladění praskla. Hra se podobala výkonu totálně zkouřeného jazzmana, k nesmírnému pobavení všech kolem...