Wear It Like A Crown

Děti na táboře, tak co by se dospěláci nepobavili. A začínající festival Letní Letná je skvělou příležitostí se zase podívat na nový cirkus. Müllerovi dali tip na vystoupení švédského Cirköru a tak jsme se tam hromadně vypravili. Oddřel jsem si to. Parkovali jsme až někde u Stromovky, po lození s berlemi v tropickém vedru jsem byl mokrý jak když vylezu z bazénu. Ve stínu javorů jsem si na lavičce stihl šlehnout injekci Fragminu, být tam policie, tak mě jistě sebrala....
Představení Wear It Like A Crown bylo velmi působivé, mnohem komornější než výpravné Cirque Du Soleil, velmi emotivní. Magdalena Čechlovská z HN o něm napsala:

"Když se jmenují nejslavnější evropské cirkusy, Cirkör nikdy nechybí. Soubor s šestnáctiletou historií ve svých počátcích vystoupil již jednou v Praze.

Tehdy v divadle Archa předvedl pouze polovinu svého náročného představení, protože divadlo nemělo dostatečné technické parametry. Nyní uvádí pražský festival Letní Letná jejich nejnovější představení Wear it Like a Crown. Spolu s druhým hlavním hostem, francouzskou Compagnie XY, ukazují, proč už je klasický cirkus mrtvý a co na jeho místě nabízí cirkus "nový": artisté přestali být neosobními svalovci, kteří po obtížném skoku vystřelí zářivý úsměv do obecenstva. Nový cirkus je totiž také divadlo, kam se vejdou i emoce, příběhy a podobenství.

"Nevím, kde se ten strach bere," zpívá švédská písničkářka Rebekka Karijord ve skladbě Wear It Like a Crown a její tesklivá melodie se vpíjí do celého představení švédských artistů. Šest extravagantně nalíčených postav vzbuzuje zvědavost, jsou tajemné a zajímavé. Artistické dovednosti totiž nejsou to jediné, co předvádějí.

Dechberoucí přemety na tyči, balanc na dlani siláka, vrhání nožů, chůze po střepech nebo bizarní žonglování míčky z pusy do pusy, to všechno je v podání Cirkusu Cirkör přirozeností podivně krásných bytostí, žijících v cirkusově surreálném světě.

Vystupuje tu klaun v červeném fraku, který si nemůže vzpomenout, co chtěl říct, a často mu dochází dech. Příčinou je možná udivená, jak nitka tenká baletka s dlouhými řasami. Jejich duet je nejdojemnější scénou představení. Klaun má totiž neobvyklou dvojroli, je zároveň silákem, baletku vyhazuje nad hlavu. Z nešikovného kecala se stává opatrným ochráncem, který nastavuje ruce, aby baletka dopadla ladně a bezpečně. Dívka stále uniká, jako by bez přestání něco hledala.

Je tu také rozverná dvojice žonglérů, vojenská panenka a plešatý svalovec, kteří nezkrotnou energii proměňují v eskapádu žonglérských vtípků, pantomimických výstupů a vystoupení na visuté hrazdě. Šlachovitá akrobatka v šedé sci-fi kombinéze neohroženě šplhá po tyči do špičky šapitó a pak se vrhá po hlavě dolů. Zastaví se ve chvíli, kdy se její vlasy už dotkly země, ale ještě předtím, než dozní hlasitý úlek publika.

Poslední z postav Cirkusu Cirkör je vrhač nožů s vizáží gejši. Pohybuje se zpomaleně, žongluje s motorovými pilami a ostatní z něj mají respekt. Také on je ale křehký. Když má noži obtesat živého člověka, rozpláče se.

Ohebnost, postřeh, rovnováha jsou podstatné prvky představení Cirkusu Cirkör. Dechberoucí výstupy však v paměti utkví hlavně kvůli té omáčce okolo: atmosféře a silným obrazům. Artistické krkolomnosti se stávají metaforou vnitřního prožívání. Kdo nikdy nezažil úzkost, která bodá stejně jako procházka po cestičce vysypané střepy? Kdo neprožil radost srovnatelnou s euforií tanečnice letící vzduchem, která je zavěšena za pas na laně? Nebo těžko uvěřitelnou náhodu rovnající se "nečekaně" padajícímu noži, který se zabodl artistovi do cylindru?"

Duševní nadílku jsme poté doplnili i o neméně příjemný kulinářský zážitek v podobě španělských lahůdek podávaných ve velmi milém bistru La Bodega Flamenca, kam jsme se dohrabali unášeni davem sparťanských fanoušků po právě skončeném utkání s rumunským Vaslui.