Včera večer jsme vyrobili pytel ozdob pro zvířátka a dneska o desáté vyjeli s kamarády k radotínskému hřbitovu. Stromek, který už leta zdobíme, je stále vyšší, ozdoby se houpají jen na nejnižších větvích. Je nad nulou a mrholí,
takové počasí jsme snad ještě neměli. Zato ale máme ke zpívání koled kapelu, Milda na kytaru, Momo na housle, Kačka Šimánková na flétnu.
Odpoledne přijíždějí z Přelouče babička s dědou a hned
začínáme s vánočními tradicemi - s litím olova. Ale zrada! Plynový sporák je fuč a turistické vaříky kdovíkde v krabicích. Zkoušíme svíčky, ale jejich plamínek na tavení olova nestačí. Ivčin nápad strčit tyglík do kamen vypadal slibně
do té doby, než začala hořet jeho rukojeť. Zkrátka fiasko. Raději začínáme smažit kapry. Musíme začít včas, abychom v pohodě stihli hradešínskou půlnoční, která opět začíná v osm večer. Návrat z "vyhlížení Ježíška" je letos pohodlnější, do ložnice vcházíme francouzským oknem, už nemusíme lozit přes parapet lako loni. Alice s Klárou
větří, že povídačka o Ježíškovi nebude až tak stoprocentně pravdivá. Ali na mě doráží: "Jak to, že pořád chodíš před večeří na záchod ty? Dneska půjdu já!!" Během večera si neustále něco šuškaly a pak mi Alice prozradila
tajemství: "Víš, jak jsme se v ložnici oblíkali, tak jsem pod postelí viděla pytel a podívala se do něj a tam byly dárky. A když jsme přišli z vycházky, tak už tam nebyly a pak jsem je našla pod stromečkem..." Ježíškovská story asi nebude udržitelná.
Před osmou jsme v kostele, holky na kůru. Myslel jsem, že se tady vyměnil farář, ale přišel Polák, co je tu už tři roky. Jeho kázání opět nezklamalo. Babička Marta, která má už nějaké ty mše naposlouchané, jen kroutila hlavou, že kdyby jí to někdo vyprávěl, tak neuvěří. Napůl polsky, napůl ostravsky, jednu chvíli to vypadalo, že dostal infarkt, nakonec nám pohanům vzkázal, ať si ty své stromky klidně vyhodíme už na Silvestra, ale že oni, katolíci, je budou držet až do Hromnic. Howgh...
Už dlouho nás lákala výstava Orbis Pictus - Play v pražském Mánesu. Loňský Labyrint světla v bubenečské čističce se nám moc líbil a tak jsme měli veliké očekávání. Navíc by měla expozice brzy končit a neradi bychom ji minuli. V jedenáct 
jsme si dali v Mánesu sraz s Rožkovými. Trochu nás vyděsily davy, které se na výstavu hrnuly. Lístky, šatna a už jsme uvnitř. Jak psali v pozvánce, dominantou plochy jsou "termitiště", stavebnice čehokoliv z různých materiálů - 
od dřeva, přes různé polystyreny, odpadní trubky, až po kouzelné špulky od čehosi. Mezi termitišti sem tam hravý "vynález" jako třeba obří lupa, periskop, kamera obscura, všelijaká zvuková hrajátka. V suterénu hry se 
světlem, některé vynálezy už jsme viděli na předchozí výstavě. Celkem fajn, holky si to myslím užívaly. Nicméně jsme se shodli, že si Orbis Pictus - Play více vychutnají prckové maximálně do Aliččina věku. 
A že takových bylo na place požehnaně, polovina šatny se změnila na obří kočárkárnu.
