Vánoce

Včera večer jsme vyrobili pytel ozdob pro zvířátka a dneska o desáté vyjeli s kamarády k radotínskému hřbitovu. Stromek, který už leta zdobíme, je stále vyšší, ozdoby se houpají jen na nejnižších větvích. Je nad nulou a mrholí, takové počasí jsme snad ještě neměli. Zato ale máme ke zpívání koled kapelu, Milda na kytaru, Momo na housle, Kačka Šimánková na flétnu.
Odpoledne přijíždějí z Přelouče babička s dědou a hned začínáme s vánočními tradicemi - s litím olova. Ale zrada! Plynový sporák je fuč a turistické vaříky kdovíkde v krabicích. Zkoušíme svíčky, ale jejich plamínek na tavení olova nestačí. Ivčin nápad strčit tyglík do kamen vypadal slibně do té doby, než začala hořet jeho rukojeť. Zkrátka fiasko. Raději začínáme smažit kapry. Musíme začít včas, abychom v pohodě stihli hradešínskou půlnoční, která opět začíná v osm večer. Návrat z "vyhlížení Ježíška" je letos pohodlnější, do ložnice vcházíme francouzským oknem, už nemusíme lozit přes parapet lako loni. Alice s Klárou větří, že povídačka o Ježíškovi nebude až tak stoprocentně pravdivá. Ali na mě doráží: "Jak to, že pořád chodíš před večeří na záchod ty? Dneska půjdu já!!" Během večera si neustále něco šuškaly a pak mi Alice prozradila tajemství: "Víš, jak jsme se v ložnici oblíkali, tak jsem pod postelí viděla pytel a podívala se do něj a tam byly dárky. A když jsme přišli z vycházky, tak už tam nebyly a pak jsem je našla pod stromečkem..." Ježíškovská story asi nebude udržitelná.
Před osmou jsme v kostele, holky na kůru. Myslel jsem, že se tady vyměnil farář, ale přišel Polák, co je tu už tři roky. Jeho kázání opět nezklamalo. Babička Marta, která má už nějaké ty mše naposlouchané, jen kroutila hlavou, že kdyby jí to někdo vyprávěl, tak neuvěří. Napůl polsky, napůl ostravsky, jednu chvíli to vypadalo, že dostal infarkt, nakonec nám pohanům vzkázal, ať si ty své stromky klidně vyhodíme už na Silvestra, ale že oni, katolíci, je budou držet až do Hromnic. Howgh...