Sloupek Miloše Čermáka

Když vám bude padesát a jste muž, můžete si gratulovat. Jste na konci nejnebezpečnější dekády života 
Miloš Čermák, ihned.czApril 20, 2018

Vyrobil jsem si tričko s Fordem Mustang, modelem z roku 1968. Ano, jde o to nádherné auto, v němž Steve McQueen coby policista Bullitt absolvuje asi nejslavnější filmovou honičku všech dob. Trvá deset minut a točila se za běžného provozu po dobu tří týdnů v ulicích San Franciska. Od premiéry snímku Bullittův případ v říjnu uplyne padesát let. Ale proto jsem to tričko nevyrobil. Chodím v něm na oslavy padesátin svých kamarádů, kterých bylo letos opravdu požehnaně. Ono to souvisí s jedním nezanedbatelným detailem. V létě bude padesát také mně.

Když si to uvědomím, vždy mě to překvapí. Čekal bych, že to bude překvapovat i ostatní. "Panebože, padesát? To snad není možné! Vůbec na to nevypadáš." Kupodivu to nikoho moc nepřekvapuje. Padesát je v mnoha směrech důležitý věk. Když se bavíte o někom, kdo nedávno zemřel a bylo mu devětačtyřicet, všichni jsou v šoku. "Tak mladý? A co se stalo? Měl nehodu? Nebo dostal rakovinu?" Avšak když mu bylo padesát jedna, většina lidí jen lehce udiveně nadzvedne obočí. "Vážně? Umřel? Hm. To je smutné."

Padesátka není nutně špatná. Psychologické studie a bulharští plavčíci u Černého moře tvrdí, že nejhorší věk pro muže je mezi čtyřicítkou a padesátkou. Když vám ještě není čtyřicet, k bójce vzdálené sto metrů od břehu doplavete jako nic. Po padesátce už víte, že tam doplavat nemusíte, a hlavně se vám nechce. Upřímně řečeno, tu bójku na dálku dost možná ani nevidíte. Mezi čtyřicítkou a padesátkou je to problém. K bójce se vám už tak úplně nechce, ale na druhé straně jste tam vždy plavali, no ne? Že to tak být nemusí, zjistíte ve chvíli, kdy se držíte bójky, lapáte po dechu a odháníte záchvaty paniky. A někdy se samozřejmě utopíte.

Podobné je to s autem těsně po záruce. Chováte se k němu, jako by bylo stále nové, ale ono už má docela najeto. Jezdíte bezstarostně a nedá se vyloučit, že jste měli štěstí a koupili si kvalitní kus, který vydrží ještě roky. Ale zrovna tak vás totéž auto může nechat na holičkách. Takzvaně se vysype, vy zůstanete trčet u krajnice a odtah i generálku zacvakáte pěkně z vlastní kapsy. Pokud tedy auto nepůjde rovnou do šrotu. Slavit čtyřicátiny je depresivní, protože jste hrozně starý mladý člověk. V padesáti jste hrozně mladý starý člověk. A když vezmeme v úvahu úbytek duševních schopností, není zas tak těžké si vsugerovat, že všechno ještě máte před sebou.

Důležité je, v jakém stavu přes padesátku procházíte. Máte-li vysoký tlak, dvouleté dítě, mladou ženu a hypotéku, je to průšvih. Pokud máte jen vysoký tlak, pravděpodobně jste v pohodě. My muži tomu říkáme "dát si druhé kolo", což je další hezká iluze. Takoví muži odejdou od manželky a začnou žít s ženou přibližně o dvacet let mladší. Aby byla iluze úplná, pořídí si dítě. Nebo dvě. Měl jsem takového kolegu v práci. "Nejdeš na pivo?" ptali jsme se ho. "Ne," zatvářil se zoufale nešťastně a pokusil se o falešný úsměv. "Dneska se ženou koupeme." Ha ha, slovo "koupeme", zoufale pronesené mužem středního věku, je něco, co nás, jiné muže středního věku, dokáže opravdu rozesmát. Kolega pokračoval: "Cestou z práce se stavím v Makru, koupím maso a večer budeme na terase grilovat!" Pokrčili jsme rameny a nic neřekli, byť jsme tušili, jak to asi dopadne. Druhý den kolega přišel do práce. "Jaké bylo pivo?" ptal se. Odpověděli jsme, že fajn. Že jsme vypili dvě nebo tři a šli domů, kde jsme se s manželkami dívali na film nebo něco podobného. "A co ty? Měli jste pěknej večer?" "Jasně!" odpověděl hlasem o půl oktávy vyšším, což je u muže středního věku vždy podezřelé. Nakonec z něj vypadlo, že nejdřív cestou do Makra uvízl v zácpě a pak se dvěma kousky roštěné dlouho čekal ve frontě u pokladny. Domů přišel se zpožděním půldruhé hodiny, dítě vykoupané, žena naštvaná. Když jí řekl, že budou grilovat na terase, odpověděla mu, že se asi zbláznil. Takže si nakonec ty dva kusy masa opekl sám, vypil půl lahve Jacka Danielse a o půlnoci se rozplakal.


"Druhé kolo" je iluze. Když běháte dokola, znamená to, že doběhnete do stejného místa, z něhož jste vyběhli. "Druhé kolo" v životě takhle nefunguje. Vyrážíte coby jakž takž zachovalý padesátník − a doběhnete jako vyřízená a zruinovaná troska. Padesátka nemusí být špatná, například můžete mít skvělý sex. Vlastně je to tak, že buď máte skvělý sex, nebo nemáte žádný. Mladí lidé zažívají spoustu průměrného i špatného sexu, protože žijeme ve světě, kde v určitém věku je "mít sex" cosi jako společenská objednávka. Když se vám složitou logistikou podaří jedno dítě odeslat na tábor, druhé k babičce a vás se ženou čeká společný večer, nic jiného než sex vám ani nezbývá. Jak říká jeden vousatý a poměrně hloupý, byť trefný vtip: jednou z výhod manželství je, že máte sex, i když nechcete. Před branami padesátky zjistíte, že tlak je pryč. Chvíli trvá, než člověk po padesátce získá zpět životní rovnováhu, kterou ztratil jako čtyřicátník. Ale o to pevnější pak ta rovnováha je.

Můj otec se ve dvaaosmdesáti rozhodl koupit si auto. Obešel prodejny a zásobil se hromadou katalogů. "Hele," přišel se poradit, "líbil by se mi tenhle Japonec. Má pětiletou záruku." "Pět let?" podíval jsem se na něj a významně zamrkal, doufaje, že to pochopí. Vždyť je mu dvaaosmdesát. "Tak já vím," opáčil. "Korejci někdy dávají i sedm let. Ale Japonec je Japonec, marná sláva!" Byl jsem užaslý. Já si v devětačtyřiceti přestal kupovat velké balení toaletního papíru po osmi ruličkách, protože mi to přišlo riskantní. Co když už je nestihnu vypotřebovat? Mám ženu a děti zatěžovat dalším majetkem, který po mně zůstane? Kdežto můj otec ve dvaaosmdesáti přemýšlí o pětileté záruce. "Tati, tobě je dvaaosmdesát!" řekl jsem ještě o poznání významněji. "To ale neznamená, že se nechám zblbnout laciným marketingem," odvětil.

Padesátka trochu svádí k tomu, že je člověk v půlce. V poločasu. Padesát procent zní docela dobře. Ale padesát let není padesát procent. Když vezmeme v úvahu střední dobu dožití muže v padesáti, je padesát let v průměru nějakých 67 procent. Asi jako když máte na displeji iPhonu informaci, že vám zbývá 33 procent baterie. Teď si to zkuste představit. Že máte telefon, kterému zbývá tak málo, než se vybije. Strašné, co? To je stav baterie, při kterém už většina majitelů chytrých telefonů začíná zmatkovat. Očima hledají zásuvku, kam by telefon mohli rychle strčit. S takhle vybitým přístrojem už ani nezapínáte aplikace. Apple vám dokonce ani neaktualizuje operační systém. Na displeji se objeví upozornění, že nejdřív máte telefon připojit ke zdroji napájení. Což se lehce řekne i udělá, alespoň s telefonem. Ale co máte dělat vy?

"Dobít baterky" jinak než metaforicky je těžké. A metafory v tomhle moc nepomohou. Při současné technické úrovni baterií se telefon klidně může kdykoli vybít. Zhasne a nazdar. Avšak s telefonem nabitým na 33 procent lze zažít ještě spoustu legrace. Důležité je nepropadnout panice a nezačít zmatkovat. Vypnout wi-fi i Bluetooth a přepnout do letového režimu můžete vždy. Říká se tomu penze. Ale kdo by už v padesáti myslel na nejhorší?