Nový cirkus už v Česku dávno není kuriozitou pro pár zasvěcenců. Právě naopak: v posledních letech patří - pokud bychom se chtěli vyjádřit ošklivou manažerštinou - k nejdynamičtěji se rozvíjejícím segmentům kulturního trhu.
Je tedy zcela logické, že se i v této oblasti důrazně hlásí o slovo soubory provozující cosi jako pop. Globálně proslulá a mimořádně výdělečná novocirkusová fabrika jménem Cirque du Soleil je sice stále bezkonkurenční jedničkou, zdaleka však není jediná.
V menším měřítku to můžeme pozorovat i na domácí Letní Letné: mezi zahraničními hosty se letos ocitly jak ryze komorní soubory typu Atelier Lefeuvre & André nebo Escarlata Circus, tak profesionálně odvedená show Barbu (Vousáči) v podání kanadského Cirque Alfons.
Na ambiciózní, divadelně pojatý nový cirkus lze v případě Cirque Alfons v klidu zapomenout; desetičlenný soubor (včetně trojice muzikantů) ani náznakem nesměřuje k nějakému hlubšímu sdělení nebo komplikovanějšímu tvaru.
Hezky postaru na diváky valí jedno efektní artistické číslo za druhým a celou produkci koření ty nejosvědčenější prostředky: halasná hudba, přímočarý humor a bonusově též dávka erotična. Hraje se sice s plnou vážností, skoro po každém výstupu však přijde malé odlehčení, kratičká veselá vsuvka, zavtipkování s publikem či dvojsmyslná narážka.
Zřetelným cílem Barbu je nenechat publikum vydechnout; tempo, ve kterém se střídají nejrůznější akrobatické disciplíny, je přitom skutečně obdivuhodné. Kolečkové brusle, pozemní akrobacie, lidské věže, žonglování, Cyrovo kolo, teeterboard, ale taky třeba žertovná scénka s dvojnickou loutkou nebo kouzelnické číslo typu "dívka v krabici".
Z čistě technického hlediska sice účinkující nepředvádí nijak špičkové výkony, jsou však tak trochu v pozici atletických desetibojařů, u kterých obdivujeme především univerzalitu.
Cirque Alfons si velmi dává záležet také na tom, aby účinkující k tradičním postupům přidal i něco nečekaného. Takže se například kromě tradičních kuželů žongluje s pivním sudem, jednu z dvojice dívek ostatní akrobati používají jako švihadlo (doslova, včetně přeskakování) a muž, který rotuje v Cyrově kole, má kolem pasu velkou diskokouli.
"Něčím navíc" je i erotická atmosféra. V kouzelnickém čísle vyleze dívka z krabice nejen celá, ale taky obnažená, pozemní akrobacii dámy provozují v sexy bikinách (bubenice navlečená v šantánovém korzetu k tomu práská bičem) a pánové, kromě toho, že jsou mužně vousatí, odehrají velkou část představení pouze ve slipech.
Výsledkem je představení, které si dokázalo jako obvykle mimořádné vstřícné pražské publikum doslova omotat kolem prstu.
Barbu je produkce, již lze bez velké nadsázky označit za novocirkusový bulvár. Je ovšem sympatický tím, že nic nepředstírá, a po technické stránce i co do schopnosti nabídnout publiku to, na co nejvíc slyší, je provedený se skutečnou profesionální jistotou, což není ani zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát.
Pokud by celá Letní Letná nabízela pouze tituly tohoto typu, asi by to nebylo příliš zábavné. Zároveň ale není důvod, proč by se měl dramaturgicky široce rozkročený novocirkusový festival popově laděným kouskům vyhýbat.
Žádné komentáře:
Okomentovat