Cyklistika na Novohradsku

Jako loni jsme si s holkama udělali cyklovýlet do Jižních Čech. Tentokorát jsme ale vyrazili ještě před vodáckým táborem a nikoliv k Třeboni, ale o kousek dál na Novohradsko. Jako základnu jsme zvolili z půlmaratonů osvědčený penzion Marie v Žumberku a odtud vyjížděli. Ještě v pátek po příjezdu jsem vzal holky podívat se po stopách půlmaratonu. Na kole celkem pohoda, srovnám-li to s během. Jen Alice bědovala, jak ji všechno bolí a že nemůže ani šlápnout. V sobotu jsem tedy naplánoval výlet na sever, blíž k Třeboňské pánvi, kde není tolik kopců. A skutečně jsme se v pohodě proplétali mezi jihočeskými rybníky. Až do Trocnova, kde jsme se podívali do muzea Jana Žižky. Zpáteční půlka cesty přes Trhové Sviny se už zase vinula nahoru a dolů. Já se kochal nádhernými výhledy, puberťačky to ještě neoceňují. Na neděli předpovídali déšť a skutečně jsme se probudili do vydatného slejváku. Ještě že existují meteo radary. Rychle jsme zjistili, že na Táborsku neprší a ani by v nejbližších hodinách nemělo. Udělali jsme si tedy pěší výlet podél Lužnice pod Táborem, podívali se i do starého města a když přeci jen začalo krápat, jeli jsme oklikou přes Jindřichův Hradec. Napadlo mě, že bychom si mohli výlet zpestřit prohlídkou zámku. Ve městě ale téměř nebylo, kam zaparkovat, právě tento víkend se konaly Porcinkule, tradiční pouť o první srpnové neděli. Vrhli jsme se mezi stánky, osladili si život tureckým medem a praženými mandlemi a jen tak tak jsme stihli poslední prohlídku do novější části zámku včetně rondelu. Prodloužený cyklo víkend jsme v pondělí zakončili kratší projížďkou z Nové Bytřice na Landštejn a zpět. Ano, i zde byl terén poměrně kopcovatý, ale těch třicet kiláků se dalo v pohodě zvládnout. Na hradě jsme pořídili fotky pro srovnání, když jsme ho navštívili s holkama starýma dva až tři roky. Stará lavička už na svém místě nebyla, ale to nevadí, nad tou (holčičí) změnou člověk jen kroutí hlavou...