Už na podzim jsme nakousli téma kurzu volného / nádechového potápění a v dubnu padla kosa na kámen. S Momem a Koťasem jsme se přihlásili na kurz Apnea Academy Indoor Freediver a v sobotu o půl deváté už seděli v aerobním sále Aquapalace v Čestlicích. Trocha teorie, rozcvičení a soukáme se do zapůjčených neoprénů. Začínáme statikou, tj. co nejdelší výdrž ve stavu beztíže. Po třech stupňujících se délkách ponoru jdeme na maximálku. Nakopávání bránice je prý jen příznak vyššího CO2 v krvi, zdaleka to neznamená nedostatek kyslíku. A my bychom se s tím nepříjemným pocitem měli naučit pracovat a ne hned na vzduch. To mi však moc nejde. Jakmile se mi začaly kroutit vnitřnosti, musel jsem chtě nechtě ven. Přesto mě výsledek ohromil: 4:20 minut! Odpoledne je na řadě snad nejhorší druh cvičení, osmkrát jedna minuta pod vodou, mezi nimi jen jeden výdech a nádech. Po čtvrté minutě trpím nedostatkem vzdchu hned po zanoření, v šesté sérii už mám regulérní pocit, že se topím. Celou minutu už nedávám a jeden nádech také šidím. Začíná mě krutě bolet hlava (to je prý normální a je to z vysoké hladiny CO2). Potápění do osmimetrové jámy je po téhle tortuře už jen odměnou.
Další útok na plíce nastává druhý den. Dynamické zkoušky - sploutvemi i bez. Na krk dostáváme dvoukilové obojky, aby nám trupíky stále nestoupaly k hladině, a v bazénu se snažíme pod vodou doplavat co nejdále. Víc než tři bazény (57m) nedávám. Bez ploutví je to ještě horší. Po kopnutí nohama mám pocit, že stojím a metry pod vodou ukrajuji jen pomalu. Tomu odpovídá i výsledek dvou bazénů (38m). Na závěr ještě jednou pokus o co nejdelší statiku, ale svůj včerejší čas už jsem nepřekonal a vynořil se o deset vteřin dříve. Končíme v sedm večer, loučíme se s čerstvě nabytým certifikátem pro indoor freediving. Teď se můžeme jít kdykoliv potápět do čestlické jámy :o).
Žádné komentáře:
Okomentovat