Čarodějnice

Zima lezavá, ještě že hromada dříví byla veliká jak menší barák.

Oslavy na Hradešíně

Klára 16 let

Zpět v Hamburku

Letos je to přesně deset let, kdy jsme se stěhovali z hamburského Saselu zpět do pražského Braníka. Co lepšího, než se tam po těch deseti letech zase podívat! Beztak se nám nechtělo na Velikonoce zůstávat na Hradešíně. Přes Airbnb jsme si našli malý rodinný domek v přístavní čtvrti Wilhelmsburg a na Velký pátek brzy ráno vyrazili z Hradešína na sever. V Hamburku jsme přistáli po druhé hodině. Jakmile jsme vybalili, zase jsme nasedli do auta a jeli se podívat na místa, kde jsme bydleli, kam holky chodily do školky a na Volksdorfské hřiště, kde jsme tehdy trávili dost času. Přestože pršelo, stejně jsme se pohoupali na zdejších úžasných houpačkách.
V sobotu dopoledne nás S-Bahn vyhodil na hlaváku a naše první kroky pomalu směřovaly ke Speicherstadtu. Podél kanálů fičel ledový vítr, prsty na spoušti mrzly a co chvíli přišla poctivá přeháňka. Prošli jsme k nové labské filharmonii, kterou místní důvěrně říkají Elfi, pak se spustil liják a my se schovali na oběd do jedné z přístavních restaurací. Odpoledne jsem měl schůzku s Dagmar. Zatímco si holky užívaly vlastní program probíráním hadříků v Primarku, my si s bývalou šéfkou hoďku pokecali u sklenice latté. S naditými taškami se nedalo dělat nic jiného, než se odvalit zpět k autu. Večer jsme si ještě vyjeli po přístavu, po tom průmyslovém na druhé straně od města. Slunce vykouklo z mraků a cestou nám nabídlo pár scén k focení. Kohlbradbrücke, remorkéry táhnoucí zaoceánské kontejnerové lodě, nákladové terminály, exotika.
Neděle sice nebyla tak deštivá, ale vítr a zima přetrvávaly. Pokračovali jsme tam, kde jsme včera skončili, na Landungsbrücken. Tam jsme nastoupili na lodní autobus a nechali se povozit po Labi. Pár zastávek jsme vydrželi na horní palubě, ale ledový vítr nás nakonec zahnal o patro níž do kryté části. Oběd jsme si dali v portugalské čtvrti, stylově jsme jsme se pohostili španělskými tapas a nabrali energii na další procházku centrem města, čímž jsme naši výroční cestu do Hamburku uzavřeli. Zpáteční štreku zpět do Čech jsme si zpestřili zastávkou v Celle, malém městě nad Hannoverem, které nás dostalo svoji zachovalou architekturou hrázděných domů v celém svém centru.

Alice 14 let

Apnea Academy

Už na podzim jsme nakousli téma kurzu volného / nádechového potápění a v dubnu padla kosa na kámen. S Momem a Koťasem jsme se přihlásili na kurz Apnea Academy Indoor Freediver a v sobotu o půl deváté už seděli v aerobním sále Aquapalace v Čestlicích. Trocha teorie, rozcvičení a soukáme se do zapůjčených neoprénů. Začínáme statikou, tj. co nejdelší výdrž ve stavu beztíže. Po třech stupňujících se délkách ponoru jdeme na maximálku. Nakopávání bránice je prý jen příznak vyššího CO2 v krvi, zdaleka to neznamená nedostatek kyslíku. A my bychom se s tím nepříjemným pocitem měli naučit pracovat a ne hned na vzduch. To mi však moc nejde. Jakmile se mi začaly kroutit vnitřnosti, musel jsem chtě nechtě ven. Přesto mě výsledek ohromil: 4:20 minut! Odpoledne je na řadě snad nejhorší druh cvičení, osmkrát jedna minuta pod vodou, mezi nimi jen jeden výdech a nádech. Po čtvrté minutě trpím nedostatkem vzdchu hned po zanoření, v šesté sérii už mám regulérní pocit, že se topím. Celou minutu už nedávám a jeden nádech také šidím. Začíná mě krutě bolet hlava (to je prý normální a je to z vysoké hladiny CO2). Potápění do osmimetrové jámy je po téhle tortuře už jen odměnou.
 Další útok na plíce nastává druhý den. Dynamické zkoušky - sploutvemi i bez. Na krk dostáváme dvoukilové obojky, aby nám trupíky stále nestoupaly k hladině, a v bazénu se snažíme pod vodou doplavat co nejdále. Víc než tři bazény (57m) nedávám. Bez ploutví je to ještě horší. Po kopnutí nohama mám pocit, že stojím a metry pod vodou ukrajuji jen pomalu. Tomu odpovídá i výsledek dvou bazénů (38m). Na závěr ještě jednou pokus o co nejdelší statiku, ale svůj včerejší čas už jsem nepřekonal a vynořil se o deset vteřin dříve. Končíme v sedm večer, loučíme se s čerstvě nabytým certifikátem pro indoor freediving. Teď se můžeme jít kdykoliv potápět do čestlické jámy :o).