Vrtochy počasí málem překazily plánované překvapení tradičních dubnových oslav. Ještě když jsme před obědem seděli u stolu v Průhonicích, za oknem se honily trakaře. Navlékli jsme děti do zimního a před druhou jsme vyrazili směr Velká Chuchle. Holky nic netušily. Ve skutečnosti byly dost otrávené, protože jsme jim slibovali procházku dejvickou Šárkou. Alici málem vypadly oči z důlků, když jsme vystoupili před vchodem na chuchelské závodiště. Mraky se roztrhaly, sem tam dokonce vysvitlo sluníčko. Přišli jsme akorát na třetí dostih, vyzvedli propozice a postavili se do fronty u sázkového okénka. Ještě že se dá sázet jen po dvackách. Vsadili si podle vypsaných kurzů a šli se na ty závodní koně podívat. Zkušení sázkaři to dělají obráceně, to jsme netušili a beztak by to bylo úplně fuk. V prvním kole vsadila bezpečně jen Klárka a vyneslo jí to šedesát korun. Později ještě Alici přistálo do klína dvanáct korun, jinak jsme v tom zahučeli přes tři stovky. Nejúspěšnějším sázkařem byl brácha. Rodinný rozpočet mu kazila Adéla, která sázela na stejné lůzery jako já. Chuchli jsme opouštěli, právě když v dostihu běžel koník "Honzík Chipera". Všichni bychom na něj vsadili a všichni bychom prohráli. Bylo to krásné, napínavé, holky byly nadšené, ale byl nejvyšší čas odjet se zahřát ke kamnům a trochu se zapotit nad fyzikou, angličtinou a dalšími školními kratochvílemi.
<
Žádné komentáře:
Okomentovat