Čarodějnice na Hradešíně

Jarní rodinná oslava s překvapením

<

Vrtochy počasí málem překazily plánované překvapení tradičních dubnových oslav. Ještě když jsme před obědem seděli u stolu v Průhonicích, za oknem se honily trakaře. Navlékli jsme děti do zimního a před druhou jsme vyrazili směr Velká Chuchle. Holky nic netušily. Ve skutečnosti byly dost otrávené, protože jsme jim slibovali procházku dejvickou Šárkou. Alici málem vypadly oči z důlků, když jsme vystoupili před vchodem na chuchelské závodiště. Mraky se roztrhaly, sem tam dokonce vysvitlo sluníčko. Přišli jsme akorát na třetí dostih, vyzvedli propozice a postavili se do fronty u sázkového okénka. Ještě že se dá sázet jen po dvackách. Vsadili si podle vypsaných kurzů a šli se na ty závodní koně podívat. Zkušení sázkaři to dělají obráceně, to jsme netušili a beztak by to bylo úplně fuk. V prvním kole vsadila bezpečně jen Klárka a vyneslo jí to šedesát korun. Později ještě Alici přistálo do klína dvanáct korun, jinak jsme v tom zahučeli přes tři stovky. Nejúspěšnějším sázkařem byl brácha. Rodinný rozpočet mu kazila Adéla, která sázela na stejné lůzery jako já. Chuchli jsme opouštěli, právě když v dostihu běžel koník "Honzík Chipera". Všichni bychom na něj vsadili a všichni bychom prohráli. Bylo to krásné, napínavé, holky byly nadšené, ale byl nejvyšší čas odjet se zahřát ke kamnům a trochu se zapotit nad fyzikou, angličtinou a dalšími školními kratochvílemi.

Klára 15 let

Tentokrát si Klárka nadělila ten nejlepší dárek sama. Úspěšně udělala přijímačky na zdravotnické lyceum v Ruské a byla přijata. Ze šedesáti byla jedenáctá nejlepší a v matice podle Cermatu byla se svými body dokonce v horní desítce procent. Šikulka!

 

Klára a ranní překvapení

   

Klára a netradiční "sushi" dort

Alice 13 let

Po měsících, které musela Alice protrpět s podřadným mobilem po Ivče, konečeně došlo na narozeniny a s nimi v balíčku dorazil i nový Samsung. Teď s Alicí není řeč, jen sedí na gauči a dává celému světu na vědomí, co má za stroj.

Začínáme Končit

Svěží, nadčasová, lehce uchopitelná komedie o neobvyklých turbulencích mužsko–ženského světa z dílny uznávaného francouzského autora, nositele Molièrovy ceny, komika Sébastiena Thiéryho se publiku Divadla Kalich představila ve své premiéře 21. března. Jeviště zdejší scény tak historicky poprvé spojilo dvě nepřehlédnutelné herecké osobnosti, Báru Hrzánovou a Radka Holuba, v humorně laděném příběhu jedné, zdánlivě praobyčejné, manželské krize. Režisérsky se pod tuto komedii podepsala Lída Engelová. Základem děje této, ve Francii nesmírně populární hry, jsou vtipné a živé dialogy, rozehrávající nenásilnou, odlehčenou konverzaci mezi dvěma světy, Marsem a Venuší. Chvílemi doslova na hraně satiry a frašky rozvíjí nekonečný a patrně věčně neřešitelný příběh komunikace mužského a ženského protipólu, již v tenzi plynutí času a strachu ze stárnutí odkrývá, v nejhlubším nitru dřímající emoce. Pod tíhou stereotypní reality vyplouvají tyto zcela přirozeně a nenásilně na povrch a nastavují svým hrdinům i divákům zrcadlo, někdy úsměvné, jindy spíše bolestivé.
V unikátní dvojroli osciluje autentická Hrzánová mezi svou paní Baumanovou, coby mladou, atraktivní ženou středního věku a na straně druhé paní Baumanovou, manželku stárnoucí, doslova sešlou, vrásčitou a šedivou stařenku, která v očích svého manžela patří spíše do domova důchodců než do společné manželské lóže. Zpočátku zakřiknutý mladík Hervé, kterého ve snaze zbavit se své, již nezajímavé a údajně věkem sešlé manželky, najme intrikánský záletný manžel, rozehrává najednou nečekané… V přítomnosti důvěřivého, zpočátku nesmělého mládence Hervého ve skvělém ztvárnění Radka Zimy začíná paní Baumanová najednou zázračně mládnout. Kdo ví, jestli za to může jen optika jejího mladistvého protějšku… Na to vlastně divák nenajde v průběhu představení ani v jeho závěru jednoznačnou odpověď. Tím se pak ve finále stává i jeho spolutvůrcem a tímto pojetím si pak hra získává nesporné sympatie.
Příběh je plný nečekaných zvratů, jejichž chronologie je pak časem značně předvídatelná a publikum pak většinou i začíná tušit, která paní Baumanová a kdy se na jevišti objeví a kam se děj posune. Ve výsledku však vyznívá závěr až překvapivě otevřeně. Tento povedený divadelní kousek sází zejména na výrazné herecké obsazení. To lze v našem případě označit jako trefu do černého. Tvrzení, že pan Bauman v podání Radka Holuba skvěle sekunduje, by znamenalo dehonestaci jeho excelentního výkonu a stejně tak maximálního nasazení, jež společně v dokonalé symbióze s Bárou Hrzánovou po celou dobu představení podávají.
„S tímto textem za námi přišla Lída Engelová, které bezmezně důvěřuji. Hlavním důvodem, proč dělat novou komedii, tedy pro mě byla spolupráce s paní režisérkou. Jedná se o vtipnou komedii v příjemně rychlém tempu, plnou neočekávaných zvratů. Je na ní, myslím, znát, že ji napsal autor, který je sám hercem – podle svižných dialogů, ty letěj! Scénáře her jsou často mnohomluvné, ale tady jsou jen slova, jichž je zapotřebí,“ říká Hrzánová. Komedie Začínáme končit hloubavějšího diváka nejspíš neosloví. Naopak, odlehčený humor i vtipné, nenásilné dialogy jsou určeny obecenstvu, které se chce primárně pobavit a zasmát. Na premiéře to chvílemi doslova burácelo smíchy, zaslouženě a nejednou… Jiskřivá genderová interakce, autenticita intenzivních emocí, vystavena na výrazných hereckých výkonech - i tak lze uchopit koncept tohoto ve výsledku velice přívětivého divadelního počinu.

Skóre: 6/10

Claireton v Klánovicích

Koncert komorního sboru pro rodiče a příznivce souboru Claireton ve zkušebně u Tvrzických.

Sportissimo 1/2Maraton 2016

Organizátoři letošního ročníku pražského půlmaratonu již nevypsali kategorii firemích štafet 4x5km, zbyla pouze možnost týmového běhu, kde každý ze čtyřky poběží celých jednadvacet kilometrů. Dal jsem dohromady čtyřku kolegů, u Malostranské jsme se bohužel sešli jen tři a ještě se zpožděním. Prodrat se davem, převlíknout, zase se prodrat davem k úschovnám, pak ještě naproti k záchodům, rychle se zdravím s Bendou, má taky naspěch. Začíná panika, protože start je za pár minut a já jsem ještě ve frontě na kadibudku. Startovní výstřel a tóny smetanovy Vltavy se ozývají, právě když na mě přijde řada. To je teda začátek! Ulevuji si a pak honem do svého koridoru E, naštěstí se ještě ani nezačal rozbíhat, takže se dávám zase do klidu. Vedle mě jsou vodiči na dvě hodiny, budu se jich držet. Vzduch je svěží, ale slunce už začíná hřát, měl jsem si asi vzít trenky místo dlouhasů. Tempo zatím ujde, přestože tepovka není ideální, v horní půlce stošedesátky. U smíchovského lihovaru předbíhám Michala Prokopce, který startoval ze sektoru B, hned za Keňany. K Rudolfínu přibíhám, právě když se po mostě blíží první ženská závodnice. Poprvé využívám občerstvení na jedenáctém kilometru. Vodiči na 2:00:00 se mi pomalinku začínají vzdalovat a přibývá počet lidí, co se kolem mě valí dopředu. Tempo postupně klesá k šesti minutám. Přestávám sledovat čas a je to trochu škoda. Možná bych se vybičoval k rychlejšímu závěru, abych měl čas pod dvě hodiny, ale já tomu moc nevěřím. Tak jak tak dobíhám v osobním půlmaratónském rekordu a jsem z toho patřičně nadšený.