sobota, června 13, 2015

Hradešínský Drncák

Nedávno se mě přes plot pan Čadil nenápadně zeptal, co dělám třináctého června. "Asi nic", nenapdla mě žádná smysluplná výmluva, protože jsem začal tušit nějakou léčku. "Tak to můžete jet Hradešínský Drncák!", zajiskřilo mu v očích. Navečer jsme s Šárovými odjeli do Kostelce na pivovarské slavnosti "Kostelecké vysmolení" a když jsem se pak ráno probral, koukám, že jsem se na Drncák zaregistroval, zřejmě ve stavu opilecké nepřemožitelnosti.
Start v pravé poledne, teplota asi třicet stupňů, vedro jak v tropech. Před startovní čárou natěšená šedesátka závodníků. Naprostou většinu cesty jsem už znal. Ve středu navečer jsme s holkama projeli východní část k Šembeře a přes Vyžlovku. Západní část okruhu od Žernovky přes Babický les a ze Škvorce na Hradešín znám zpaměti z běhání.
Borci mi zmizeli z dohledu záhy za Hradešínem. Stejně jsem neměl v plánu žádné ambiciozní představení. S letošní padesátkou najetých kilometrů, a to ještě na pohodu s holkama, budu rád, když těch osmapadesát kilometrů nějak dopachtím. Střídavě se předjíždíme s panem Čadilem. Zpravidla mu unikám bezhlavými sjezdy a on mě pak dojede ve stoupáních. Na hradišti nad Šemberou předjíždím Michala Košťála, ani jsem netušil, že se závodu účastní. Po prvním kole se na obloze začínají sbírat černočerné mraky. V lese přes oranžové brýle skoro nevidím, jaká se udělala tma. Cestou na Vyžlovku začínají nad hlavami burácet hromy a zanedlouho se spouští déšť. Místy krápání, místy liják. Za chvíli jsem zablácený od hlavy k patě. Blatníky jsem si včera frajersky sundal. Červená v Hradešínském lese a první pád, když se mi přední kolo zapíchne do jámy plné bahna. Druhý na sebe nedal dlouho čekat. V Babickém lese na sjezdu pěšinou k potoku mi na mokrém kořenu uklouzne zadek a než se naděju, objímám pařez. Naštestí je to jen odřené rameno. Ve stoupání ze Škvorce k Hradešínu v lese za sebou široko daleko nikoho nevidím. O to víc mě překvapí, když mě na poli, půl kiláku před cílem dojíždí ženská s nápisem Zuzana na zadku. Znám ji, pomáhal jsem jí během první půlky nasadit zadní kolo a taky jsme se párkrát míjeli. "Tak jeď, ty stihačko!", pouštím ji před sebe, protože na nějaký sprint do cíle nemám ani pomyšlení. V cíli měřím čas, asi 3:54 hodin. Přichází pan Čadil, který jel jen jeden okruh. Tak Drncák probereme nad miskou guláše, počkáme na vyhlášení výsledků a je po všem. Celkově jsem na 31. místě. Kdybych se přihlásil jako Hradešíňák do jednoho kola, tak bych býval stál s třetím místem na bedně, sakra...

Žádné komentáře: