Při nedělní partičce macaa jsme se se Šárovými dohodli, že bychom si mohli udělat podzimní výlet do skal. Do Klokoček, na
Rotštejn, podívat se, kudy lezl do pekla
Vetchého čert Janek. Vyhlídky nad Betlémskými skalami byly krásné, přestože se na obloze honily mraky. Až na Rotštejně se trochu vyjasnilo. Od mé poslední návštěvy někdy na gymnáziu se trosky hradu trochu změnily. Hlavně se do něj pustili archeologové a spolek, který to tam udržuje. A tak se po dřevěných schodištích dá vylézt až na samý vršek hradu, kde o jeho historii vtipně a poutavě vykládá místní průvodce. Na horní plošině jsem mimochodem potkal Prskavcovou, spolužačku ze základky a z gymplu. Posledně jsem na ni narazil při výletě na hrad Valečov. Jak říká klasik, svět je malý a o náhody tu není nouze. Quip po skalních schodištích běhal celkem zdatně a dovlekl nás až k
Postojně. Dovnitř s námi nešel, zůstal s paničkami před vstupem. My si jeskyni prolezli po čtyřech skrz na skrz a pak se vydali dál po žluté do Bělé a do Záholic, kde jsme nechali zaparkovaná auta. Celý den o jedné housce, vydali jsme se hledat vhodnou hospodu, kde bychom nasytili bříška. Tu jsme nakonec našli až před sychrovským zámkem, zrovínka tam měli zvěřinové hody a tak jsme se odměnili jeleními medailonky, mufloním gulášem, děvčátka pak manou nebeskou - smaženým sýrem...
Při nedělní partičce macaa jsme se se Šárovými dohodli, že bychom si mohli udělat podzimní výlet do skal. Do Klokoček, na Rotštejn, podívat se, kudy lezl do pekla Vetchého čert Janek. Vyhlídky nad Betlémskými skalami byly krásné, přestože se na obloze honily mraky. Až na Rotštejně se trochu vyjasnilo. Od mé poslední návštěvy někdy na gymnáziu se trosky hradu trochu změnily. Hlavně se do něj pustili archeologové a spolek, který to tam udržuje. A tak se po dřevěných schodištích dá vylézt až na samý vršek hradu, kde o jeho historii vtipně a poutavě vykládá místní průvodce. Na horní plošině jsem mimochodem potkal Prskavcovou, spolužačku ze základky a z gymplu. Posledně jsem na ni narazil při výletě na hrad Valečov. Jak říká klasik, svět je malý a o náhody tu není nouze. Quip po skalních schodištích běhal celkem zdatně a dovlekl nás až k Postojně. Dovnitř s námi nešel, zůstal s paničkami před vstupem. My si jeskyni prolezli po čtyřech skrz na skrz a pak se vydali dál po žluté do Bělé a do Záholic, kde jsme nechali zaparkovaná auta. Celý den o jedné housce, vydali jsme se hledat vhodnou hospodu, kde bychom nasytili bříška. Tu jsme nakonec našli až před sychrovským zámkem, zrovínka tam měli zvěřinové hody a tak jsme se odměnili jeleními medailonky, mufloním gulášem, děvčátka pak manou nebeskou - smaženým sýrem...
Žádné komentáře:
Okomentovat