My Fair Lady

Řekli jsme si, že budeme kultuře dávat trochu víc času, aby se z nás nestali polabští vidláci. Na rozjezd jsme zvolili ověřený muzikál My Fair Lady v divadle Na Fidlovačce. Ze třetí řady jsme měli jeviště téměř na dosah a bavili jsme se od začátku až do konce. Byla radost vidět holky, jak se tlemí a naprosté většině dialogů rozumějí. Co o tomto představení psali erudovaní? Vláďa Barák z E15 ho hodnotí takto:

My Fair Lady v podání Divadla Na Fidlovačce dokazuje, že muzikál nepotřebuje za každou cenu hvězdné obsazení, velké orchestry a početné zástupy tanečníků. Originální zpracování vrátilo muzikál k jeho prapůvodním kořenům, a dalo tak vyniknout skvěle napsaným hudebním i hereckým partům.
Divadlo Na Fidlovačce je teprve druhým odvážlivcem (první bylo Hudební divadlo Karlín, pozn. red.), který se pustil do zpracování klasického muzikálu, jež napsala autorská dvojice Frederick Loewe a Alan Jay Lerner. Ti námět převzali ze známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion.
Na prknech divadla se tak znovu odehrává příběh staromládeneckého profesora lingvistiky Henryho Higginse, který se snaží vyhrát sázku a udělat z obyčejné květinářky Lízy Doolittleové pravou dámu. Nalinkovaný záměr ale začíná kazit vzájemná sympatie a klíčící láska.
Profesora Higginse hraje Tomáš Töpfer, který převedl původní uhlazenou a zkostnatělou postavu nafoukaného elegána ve shrbeného podivína s rozcuchaným účesem a brýlemi se silnými obroučkami. Plukovníka Pickeringa bravurně ztvárnil Otakar Brousek ml.
 V hlavní roli Lízy se objevuje Tereza Bebarová, kterou alternuje Barbora Mošnová. Pěvecky je ve svých kranflecích bezesporu jistější Barbora Mošnová, nicméně její kolegyně pro změnu uplatňuje svůj komediální talent, který je dost nakažlivý a pro publikum velmi přitažlivý.
Divákovi bezesporu neunikne ani noblesní podání Madamme Higginsové, kterou bravurně zahrála Libuše Švormová. Její Madamme se zastydlou aristokratickou krví v žilách a vážnou tváří nenechá v klidu bránici jediného návštěvníka divadla.
Muzikál sice nemá živý orchestr, to ale není pro jeho specifické zpracování vůbec na škodu. Hudební aranžmá Ondřeje Brouska je totiž vypilované a profesionálně odvedené. Na prknech divadla navíc nefigurují tanečníci, jejich party vzal na sebe samotný soubor divadla, což vdechuje jednotlivým postavám hereckou osobitost a individuální nuance, které jsou pro diváka vítaným zpestřením známého děje. Za povšimnutí pak rozhodně stojí taneční výkon Dennyho Ratajského v roli Zoltána Karpathyho.
I když je to muzikál, představení nabídne divákovi i silné individuální herecké momenty aktérů, které bezesporu umocňují celkový zážitek a které režijně skvěle zvládl Juraj Deák. Klobouk dolů před Divadlem Na Fidlovačce, které svedlo svoji bitvu s divadelním Goliášem v podobě nastudování stejné látky Hudebním divadlem Karlín opravdu bravurně. Pro mě je vítěz tohoto klání jasný.

Slavín

Hrady a zámky školní prázdniny nechávají zcela chladnými, jak jsme zjistili, když jsme plánovali výlet na Konopiště. Jen víkendy jsou zaslíbené veřejnosti. Jako náhradní řešení pro úterní odpoledne jsme zvolili návštěvu vyšehradského hřbitova. V úvalské drogerii jsme nakoupili hřbitovní svíčky a před třetí hodinou jsme zaparkovali pod Vyšehradem ve Vratislavově ulici. Koukali jsme, jak čas běží a na náhrobky přibývají nová jména. Zdeněk Miler, Ilja Hurník, Otakar Motejl ...  Chtěli jsme najít hrob Natašy Gollové, kde je pochovaná i Adina Mandlová, ale tentokrát bez úspěchu. Ale jak jsem se až večer dočetl, Nataša Gollová je pochována v hrobce Hodáčových a Adina Mandlová nebyla pochovaná na Slavíně, ale rozptýlena na loučce hřbitova v Blatné. Česká stránka wikipedie má zkrátka někdy zavádějící informace...
 

Klokočské skály

Při nedělní partičce macaa jsme se se Šárovými dohodli, že bychom si mohli udělat podzimní výlet do skal. Do Klokoček, na Rotštejn, podívat se, kudy lezl do pekla Vetchého čert Janek. Vyhlídky nad Betlémskými skalami byly krásné, přestože se na obloze honily mraky. Až na Rotštejně se trochu vyjasnilo. Od mé poslední návštěvy někdy na gymnáziu se trosky hradu trochu změnily. Hlavně se do něj pustili archeologové a spolek, který to tam udržuje. A tak se po dřevěných schodištích dá vylézt až na samý vršek hradu, kde o jeho historii vtipně a poutavě vykládá místní průvodce. Na horní plošině jsem mimochodem potkal Prskavcovou, spolužačku ze základky a z gymplu. Posledně jsem na ni narazil  při výletě na hrad Valečov. Jak říká klasik, svět je malý a o náhody tu není nouze. Quip po skalních schodištích běhal celkem zdatně a dovlekl nás až k Postojně. Dovnitř s námi nešel, zůstal s paničkami před vstupem. My si jeskyni prolezli po čtyřech skrz na skrz a pak se vydali dál po žluté do Bělé a do Záholic, kde jsme nechali zaparkovaná auta. Celý den o jedné housce, vydali jsme se hledat vhodnou hospodu, kde bychom nasytili bříška. Tu jsme nakonec našli až před sychrovským zámkem, zrovínka tam měli zvěřinové hody a tak jsme se odměnili jeleními medailonky, mufloním gulášem, děvčátka pak manou nebeskou - smaženým sýrem...

Dublin

Po páté služebně v Dublinu a teprve nyní jsem si vyšetřil kus odpoledne, sedl na tramvaj  a jel se podívat do tohoto sympatického města.
 

Podzimní Praha

Je nádherné podzimní počasí, stromy jsou vybarvené, obloha azurová a  i když není kdovíjaké vedro, slunce ještě hřeje na tvářích. U Belvederu vstupujeme do královských zahrad. U Lvího dvora předvádí záchytná stanice dravé ptáky a sovy. Přispíváme jim na provoz a tak si holky můžou vybrat, jakého opeřence si chtějí podržet, pohladit a vyfotit se s ním. Alice volí sovu pálenou, Klárka puštíka. Projdeme zalidněným hradem a po jižních zahradách Na valech zpět k Nerudovce. Ze zahrad jsou nádherné výhledy na celou Prahu, všichni fotí jak šílení. Nefotíme jen panoramata, holky mají vymyšlený projekt, že budou dělat obrázky domovních znamení, pak že si je najdeme doma v knize a přečteme si, jaká je jejich historie. Čím jsme blíž Vltavě, tím hustší davy lidí. Proto hned za Karlovým mostem utíkáme na Josefov, kde jsou uličky zase opuštěné a my máme prostor k dýchání.  

Adventure minigolf s koncertem v Klánovicích

Rothovi nás vylákali, že bychom si po hip-hopu mohli zajet do Kunratic na minigolf. Byť je areál vidět z hlavní silnice, cesta k němu je pěkně zakuklená a bez jakéhokoliv značení, že je až s podivem, že tam někdo trefí. Naše a Rothovic holky vytvořily jeden tým, my s Jindrou druhý a šli jsme na to. Chvíli trvalo, než jsme se zastříleli. A když už jsme to měli pěkně v ruce, tak jsme zase dospěli k těžším dráhám a nakonec jsme ani celý kurs nedodělali, protože jsme museli frčet do Klánovic. Ve tři tam totiž měl sraz pěvecký sbor Clairton, kde Klára vystupuje, a to při příležitosti charitativního pochodu Avon. Zatímco se sbor připravoval a zbytek lidí odešel na pochod ulicemi obce, my si v klánovické Besedě dali vynikající cappuccino a prohlíželi si výstavu obrazů od klánovických rodáků Oldřicha Mikuláše Dufka a jeho syna. Moc se nám líbily, hlavně, obraz Hradešínského kopce s kostelem.