Po letech odkladů, kdy se nikdo neměl k tomu chopit se tohoto tématu, a při příležitosti dokončení patra na Hradešíně jsme kolaudaci spojili s tematickým večerem "K...a drahejch vín". Nikdo z nás si jen tak mir nichts dir nichts domů nekoupí víno za tisícovku, natožpak aby jich bylo víc. Dneska se jich tady pár sešlo a ke každému ještě bráška tak za tři čtyři stovky, abychom mohli okoštovat, jestli se cena odráží i v chuti a vůni těchto vín. Bylo nás tolik,
že na každého vyšel zhruba velký panák vína. Vjemy byly vskutku velmi intenzívní, vůně bohaté, chutě plné a dlouhé, taková vína si jen tak do PETek nenatočíme. Nicméně jsme se shodli, že rozdíl mezi vínem stovkovým a čtyřstovkovým je mnohem výraznější, než rozdíl mezi vínem čtyřstovkovým a tisícovkovým. Zážitek to byl bez ohledu na tento závěr velmi silný. Vína se záhy dopila, ze sklepa jsme vydolovali další lahve a přestože byla nižších šarží, vydrželi jsme s nimi až téměř do šesti do rána. Myslím, že je stavba řádně zapita.
A jaká že jsme to měli velká vína? Tady jsou:
- Chateauneuf-du-Pape "La Fontaine" 2009 z vinařství Alaina Jaumeho Domaine Grand Veneur. Jediné z bílých velkých vín a velký zážitek, ostatní vzorky byly červené. "Nejlepší bílý Châteauneuf-du-Pape (citace R.Parkera - Wine advocate). Špičkový Châteauneuf du Pape, který se naprosto svou kvalitou a projevem vymyká zbytku bílých vín této kategorie. Patří mezi TOP 100 světových vín. Bohaté aroma s prvky citrusových plodů, medu s jemnými tóny vanilky, které se projevují i v chuti. Dochuť je mimořádně dlouhá."
- Francouzské Grand Cru Classé 2004 z Chateau Batailley "Páte cru v klasifikaci z roku 1855, vlajková loď rodiny Castéja a společnosti Borie-Manoux. Jméno odvozené od bitvy odehrávající na místě dnešních vinic v průběhu tzv. Stoleté války. Batailley je výrazný Pauillac s typickým projevem černého rybízu a robustní tělnatostí. Tradičně získává vysoké hodnocení v Decanteru, Wine Advocate, Guide Hachette atd. Patří mezi první château v Pauillacu, a to nejen svým stářím. Na rozloze 50 hektarů vzniká fantastické víno, které zraje na dubových sudech a je pro něj příznačná tmavě rubínová barva a dlouhá dochuť společně s komplexností.Odrůdy 2/3 Cabernat sauvignon, 1/3 Mertlot."
- Italské Barolo Grimaldi 2001
- Argentinský Albis 2002 z vinařství Haras, kupáž Cabernet Sauvignonu a Carmenere "Výsledek skvělých místních podmínek a enologického umění z Toskánska. Kombinace pečlivě vybraných hroznů Cabernet Sauvignon a nejlepší domácí odrůdy Carmenére. Vzniklo tak elegantní, harmonické a unikátní víno s velkým potenciálem zrání. Albis odhaluje potenciál chilských vín a je nádherným odrazem místních regionálních podmínek. Ultra-premium kvalita a velké víno jižní Ameriky."
- Brazilské Salton Talento 2004 ze Sierra Gaucha, kupáž Cabernetu, Merlotu a Tannatu
- Chilská Tarapaca - Cabernet Sauvignon Gran Reserva 2002
Z levnějších čtyřstovkových vín velmi mile zapůsobil Argentinský
Haras Character 2007, který se mohl směle stavět některým dražším kouskům. A když už byly dopity veškeré vzorky, došlo i na lepší vína uložená ve sklepě, např. na španělské
Enate a jejich crianzu Tempranilla a Cabernetu 2006.
To, že se večer velmi vydařil, ráno Klára shrnula slovy: "Tati!! Vy jste vypili dvacet dva lahví vína!!!"
Teploměr ráno ukazuje pět stupňů a předpověď na den neslibuje o moc víc. Vítr ohýbá větve stromů, v Praze snad tolik fičet nebude. Na můstku potkávám kolegu a jedeme na Malostranskou. Do prvního metra se nedokážeme nacpat, lidi vypadávají ze dveří. Taky stany-šatny praskají ve švech, lidi tam před startem v teple postávají, venku je dost nevlídno. Za právnickou fakultou náhodou potkávám Kolomba. Chvíli dáme řeč, pak se vydávám na metro, na Palmovku a přes Libeňský most k místu poslední předávky. 
Právě probíhají první afričané a zanedlouho už se kolem valí davy závodníků. A první štafety. Druhou v pořadí předává Jirka Moulík z MOOSu a Petr Bílina tomuhle týmu druhé místo udrží. Po pár minutách přibíhá Vašek Kasl z naší čtyřky. Beru si kolík, nechávám mu svoji bundu a mažu. Zdá se mi, že letos všichni běží nějak rychleji, spíš předbíhají mě, než naopak. První kilometr pod pět minut, tak tohle tempo bych neudržel. Pak už to jde slabě nad pět minut na kilometr. Mrznou mi ruce a ani si nestíhám všímat, jestli je protivítr na Rohanově nábřeží tak děsivý. Asi není. Tradičně všichni v závěrečném kilometru zrychlují a konečně poslední zatáčka a cílová brána. Mladý klučík mi bez ptaní věší na krk čtyři medaile i pro ostatní borce ze štafety. Naše další tři týmy dostávají po jedné, asi jsme měli štěstí.
