TOP TEN 2012

LITERATURA
Gregory David Roberts - Shantaram
Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně

HUDBA
Aneta Langerová - Pár míst (2012)
Kryštof - Inzerát (2012)

FILM
Drive (Nicolas Winding Refn - 2011)
Hugo a jeho velký objev (Martin Scorsese - 2011)

Údolím Šembery

Pohody a váleníčka je během svátků habaděj, rozhodli jsme se proto, že se aspoň trochu projdeme. Dlouho už jsme nebyli dole u Šembery, tak jsme naložili Quipa do klece a popojeli za Doubravčice k rozcestí Na Šembeře, odtud po zelené vystoupali téměř ke kostelu svatého Martina u Kozojed, abychom se trochu větší divočinou údolím  Šembery po červené značce vrátili zpět k autu. Zatímco my ušli asi pět kilometrů, Quip mezi námi a kolem nás naběhal minimálně dvakrát tolik.
 

Bowling Sadská

Po roce jsme opět zavítali do Sadské na bowling. Výkony tragické, nakonec nás zdecimovala Kikina Krejčíková, jejíž ostrostřelbu jsme nebylil schopni opětovat.

Vánoce 2012

Štědrý den začal tradičním spěchem, ba vstáváním na budík, abychom se před půl desátou mohli odvalit do Radotína na tradiční zdobení stromku v lese za hřbitovem. Quipa jsme ještě nebrali, při letošních blátivých Vánocích by se jeho pubertální skákání na každého dvounožce nemuselo setkat s pochopením. Došli jsme na místo, které lesáci během roku změnili na mýtinu, jen ta "naše" borovička tam zůstala stát, ještě na ní visely provázky po ozdobách z loňského roku. Ozdobili jsme ji čerstvou zeleninou a jablky, ať si zdejší zvířátka taky užijí. Momo vyndal z futrálu housle, rozdal texty koled, co zvládá hrát, a pak už jsme to sjížděli od Rolniček až po Narodil se Kristus pán.
 
Po pozdním lehkém obědě dorazili rodiče z Přelouče. Měli jsme tak akorát čas napustit lavór a v něm pouštět lodičky vyrobené ze skořápek, pak ho použít jako chladící lázeň pro odlévání olova. Abstraktní tvary  nám předpověděly vše, od spousty peněz až po zradu nejbližších... Velkým dilematem letos bylo, jestli uděláme jídlo už časně zvečera, abychom si stihli rozdat dárky před půlnoční mší, co začíná před osmou, nebo normálně s tím, že všechno zvládneme po ní. Přehlasovali jsme nedočkavou Alici a udělali si pohodovou večeři, holky si pak stihly rozbalit dva, tři dárečky a už jsme se museli oblékat na cestu do kostela. Pan farář letos opět nezklamal, naopak se dá říct, že byl vyloženě ve formě. Po tradičním odsouzení potratů přešel k sebevraždám, k pokračování našeho bytí na onom světě a z rukávu tahal příklady z nejbližšího okolí. Dospěli jsme k závěrečnému hosana a osvěženi na duchu se vrátili k domácímu krbu, abychom Štědrý večer spořádaně dotáhli do konce.

Vraždění kaprů

Letos jsem se nechal ukecat, abychom si pořídili živé kapry, že si je dáme do vany a že to bude príma. Holky si je hned pojmenovaly, šupináč Sára  a naháč Erika. Sárinka asi byla slabší na srdce nebo co, zkrátka jsme ji v neděli ráno našli maličko tuhou. Tak jsem ji hned kuchnul. Odpoledne došlo i na druhou. Alice nad dřezem se zavražděným kaprem plakala a lkala: "Stejně je Erika statečnější, tu jsi zabil živou..... "

Začíná sborová sezóna

Prvním koncertem malého sboru Vox Bohemicalis bylo vystoupení v českobrodském kostele Svatého Gotharda na závěr tradičního adventního Průvodu světýlek. S lampióny už jsme letos v průvodu nešli. Zavezl jsem Klárku do Brodu, prošli jsme temnými ulicemi (pouliční osvětlení je po dobu průvodu vypnuté) od gymplu na náměstí a tam jsme čekali, než dorazí průvod a taky než v kostele skončí zkouška hlavního sboru. Chvíli trvalo, než na náměstí pod rozsvíceným stromem ochotníci dohráli do konce svůj avatgardní kramářský kus o narození Ježíše, pak už mohlo dojít i na kostelní zpěvy. Malý sbor s hlavním odzpíval čtyři adventní skladby, pak se holky stáhly do ústraní, aby mohli větší děti s dospělými předvést o něco náročnější Hymnus adventualis.Video ukázka je zde:

Advent

První adventní neděle. To není jen věnec na stole se zapálenou svíčkou, klid a rozjímání. To jsou i nervy s rozmotáváním řetězů, abychom mohli stromy a stromečky navléknout do zimních světýlek. Ty malé před domem byly celkem v pohodě. Se zdobením túje za terasou musely pomáhat oba dva žebříky...
 

Místo cvičáku

Ivča odjela s Lindou Královou pro vánoční stromek a na nás bylo, abychom vzali našeho trhače a jeli do Újezda na cvičák. Na louce ale nikde nikdo. Tak jsme s Quipem dvakrát obkroužili rybník, načež už holky začaly fňukat, že je zebou nohy, a bez jakéhokoliv pokroku v poslušnosti odjeli zpátky domů.

Lampionový průvod

I ve čtvrté třídě si pod vedením pana učitele vyráběli v Aliččině třídě lampiony. A aby to nebylo jen tak "do šuplíku", hned se domluvili a v pátek večer si dali sraz před školou. S doprovodem, samozřejmě. A tak zatímco se holky s klukama cestou skrz Úvaly různě pošťuchovali, případně se řezali držátky z lucerniček, my dospělí ťapali v závěsu a navzájem se bavili historkami z výchovy našich ratolestí.
 

Vandr na Králický Sněžník

Po loňské odmlce zapřičiněné nepohyblivostí některých členů, jsme opět nasadili batohy na záda a vydali se z Horní Moravy po hřebenech Králického Sněžníku podél hranice s Polskem. A zatímco z Prahy přicházely SMSky, jak je tam krásně modro, my se tři dny utápěli v husté mlze a výhledy do kraje si moc neužili. Více již brzy na www.jdemeven.cz

Starosti

"Víš co? Já asi nebudu mít děti", povídá Klára.
"Jak to?", ptá se Ivča.
"Když vidím, jaký máš s nima starosti...."

Sklípek s Hradešínem

Po roce jsme opět v sobotu dopoledne nasedli do Frantabusu a nechali se odvézt, se zastavením v Jihlavě, do Starého Poddvorova, kde nás už čekal pan Svoboda a jeho sklep. Na vína z loňského ročníku jsme se moc těšili, protože to byl rok většinou vinařů vynášený do nebes. A že měly hrozny cukru habaděj, bylo znát i z koštovaných vín. Jen zlomek z nich by se dal s klidným srdcem označit za suché víno, většinou se jednalo o polosuchá a polosladká. Některé odrůdy už byly vypité, přeci jen jsme přijeli dost pozdě a pan Svoboda není žádný velkopěstitel. Ale odvezli jsme si pár povedených vzorků Tramínu, Veltlínu a ECS (Egri Csillagok) na dalších několik týdnů...

Halloween

První sníh

Po třech letech se první sněhová přeháňka opět spustila už v říjnu. Zatímco jsme byli v sobotu na krátké návštěvě v Přelouči, začalo padat, padalo zbytek dne, pak i přes noc, a když jsme v neděli ráno měřili čepici na stole na terase, metr ukázal celých deset centimetrů. Vykouklo sluníčko a holky hned vyběhly vyrábět z tajícího sněhu sněhuláky.

Halloween za dveřmi

Během dvoudenních prázdnin si holky vydlabaly dýně a vyndaly je na zápraží, aby si na dušičky užily rozsvícených strašáků.

1000 km

V sobotu jsem prolomil první milník od doby, co sleduji své běžecké tréninky a výkony na Sport Trackeru. Hurá do další tisícovky!

Quip Quido Ambra Professional

Tak to je jméno našeho nového člena domácnosti. Chybí jen nějaké to Von.Úderem dvanácté se otevřela vrátka výběhu, kde se honilo osm štěňat, abychom si vybrali toho svého. Než jsme se rozkoukali, ostatní (patrně zkušené frontové bojovnice) už v náručích drželi své chlupaté kuličky a my volili mezi dvěma dohněda zbarvenými pejsky. Nakonec si stejně myslíme, že máme toho nejkrásnějšího. Oficiální jméno je Quido, z chovatelské stanice Ambra Profressional v Troji. To se nám s Ivčou moc líbí, ale holky o něm nechtějí ani slyšet. Platí tedy společně odsouhlasený Quip. Doma se dneska dlouho opatrně rozkoukával, ale k večeru už se vesele honil a zápasil s ručníkem, s košem na dřevo a s dalšími lákadly. Jen kočky nový přírůstek zatím berou velmi rezervovaně a nechtějí do baráku ani páchnout. Asi to chce čas, uvidíme...

Učení mučení

Že Bůh stvořil Adama z hlíny, věděla Klárka dobře. Ale Evu? "Jo jo, to vim, tu udělal ze sleziny, nebo tak něco..."

A kdo že stál za vznikem vědecké evoluční teorie? "Charlie Brown...??"

Barvy podzimu

Večerní sluníčko cestou z práce rozzářilo vybarvené stromy u Sluštického rybníka.

 

Publikováno z Blogsy

Houbaření v hradešíně

V pátek jsme se šli projít do lesa pod Hradešínem, jestli bychom nenašli nějaké houby. Na smaženici to bylo, ale žádná velká sláva. Jak nám pak potvrdili i sousedi, letos ve zdejších lesích nic moc. Dneska dopoledne, zatímco byly holky na hip-hopu, jsem se vydal do buše za barák,  že bych třeba přidal ještě pár kozáků nebo křemenáčů, kterými obvykle březové háje oplývají. Ten náš oplýval obrovským množstvím rozmanitých nejedlek a jedovatek. Co se dalo sebrat, odnesli lidé z celého Hradešína a širého okolí. Tolik vyšlapaných cestiček od břízy k bříze jsem ještě neviděl. No nic, aspoň jsem si některé z hub vyfotil, jako třeba tyhle šupinovky kostrbaté...

Babický trail

Nedávno jsem na Facebooku viděl odkaz na Babický trail. Babice? Tady naše Babice pět kiláků od Hradešína?? A fakt že jo. Babický trail je čtvrtmaraton a navíc zařazený do poháru Salomon Trail Running Cup 2012. Druhý ročník. Vloni tam závodilo necelých devadesát lidí. Málo, ale zato samí běhavci. Ale nedej to, když je to hned za humny. Tak jsem se zaregistroval a začal lákat i holky na dětskou osmisetmetrovou trať. "Jak je to dlouhý? Míň než kilák? Tak to jdem!", odvaha jim očividně nechybí.
Nedělní počasí nemohlo být lepší. Sluníčko ohřálo vzduch na příjemnou dvacítku, nádherný pozdně letní den. Před desátou jsme v Babicích na hřišti. Chvíli to vypadá, že snad ani holky nepoběží, organizátoři ukončují registraci dětských kategorií právě, když jsme na řadě. Za chvíli se ale ještě pár prázdných přihlášek objevuje a pak už připínáme holkám čipy na boty. V 10:45 startují v ďábelském tempu. "To nemůžou ustát", říkám si a taky že jo. Na otáčce po prvních 400 metrech už obě jen jdou. Do cíle dobíhají z posledních sil, s nesnesitelným pícháním v bocích a kdovídke. "Tohle už NIKDY nepoběžím!", přísahá Alice, zatímco Klárka jen sípe a masíruje si bříško. Asi by se pod to taky podepsala...
Po půl dvanácté startuje hlavní čtvrtmaraton. Nikam se necpu. Ale trochu jsem mohl. První dva-tři kilometry jsou zvolna z kopce s rovinkami, tak občas někoho předběhnu. Ale ve stoupání v druhé polovině okruhu mi to zase vracejí. Střídavě se předbíhám s chasníkem, co běží naboso. Po šotolinových cestách, bahnem i přes kořeny. Magor, říkám si. Tempo mám stále kolem 5:35 na kilometr, jsem docela spokojený, přestože mi tep neustále atakuje 180. V závěru ještě dva borce předbíhám, mě kupodivu nikdo. Ale co by kdo čekal v poslední padesátce závodníků...
Konečně cíl a čas 1:02:13, jsem spokojený. Sranda je, že mám obě kola na vteřinu stejná.
Zůstáváme na vyhlášení vítězů. Než k němu dojde, ještě stíháme nechat si podepsat fotku (holky) a startovní číslo (já) od zlatého olympijského pětibojaře Davida Svobody, který se trailu taky zúčastnil. Po vyhlášení následuje tombola a mě už tradičně nepřekvapuje, že opět odcházíme s prázdnou. Ale přesto s dobrým pocitem, že jsme si všichni pěkně zazávodili.