Vedro, vedro, vedro! Start půlmaratonu v jedenáct hodin za jasného červnového dne nevěstil nic pohodového. A provní čtyři kilometry jen do kopce. Pak zase z kopce a hned zase pět kiláčků do vrchu. Tep někde za rohem, před očima 
mžitky, "do prdele k...a" ulevuju si a v pohodě běžící maminy kolem mě se skvěle baví. Naprostá většina závodníků se mi brzy ztrácí z očí, kolem mě se střídavě předháním s podobnými zoufalci. Z kopce to pouštím, 
abych nahnal čas, ale výsledkem je jen, že mám dole na občerstvení nohy jak z olova. Do dalšího kopce jdu chůzí, jinak bych omdlel. Evička s Petrem mi utíkají a mě je to jedno, mám dost 
starostí sám se sebou. Jediné dva kilometry po rovině nastávají na posledních čtyřech kilometrech, ale to už je mi totálně fuk, běžím pomalu jak robůtek. Moje Nokia navíc ukazuje, že už mám víc jak 23 kilometrů. Asi ji zahodím. Konečně cíl. Necítím nohy, vlastně je cítím až moc, ale teď to nevadí. Cíl jsem splnil - dotáhnout svůj první půlmaraton ve zdraví do konce a v limitu. Sice jsem svůj limit dvě a půl hodiny přetáhl o osm minut, ale aspoň je co zlepšovat v příštím ročníku :o)Fotogalerie: http://www.silvarun.eu/?lg=cz&str=8&n=fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat