Vysvědčení

Ve výsledcích jsou si Klárka s Alicí rovny, jen v počtu zameškaných hodin vede suverénně Klárka se skóre 80:54.

Focení na Šembeře

Blíží se měsíční uzávěrka dalšího tématu Photochallenge, "v kufru" stále nic, tak jsme si s Klárou nazuli holinky a popojeli do údolí k říčce Šembeře, že tam snad nějaký snímek ulovíme. Když jsme tam loni a sbírali placáky na ozdobu k bazénu, zdál se mi potok malebný, ale to jsem ho nesledoval fotografickýma očima. Teď jsem musel horko těžko hledat, co by mohlo na snímku jakž takž vypadat. Sto metrů proti proudu, sto metrů po proudu, Klárka mi nosila stativ. Nakonec se zadařilo pár, doslova dvě fotky udělat.

Vjesolyje kartinki

Šel jsem do 2.C něco vyřídit s panem učitelem a zaujaly mě studie lidského těla vystavené podél stěny. Některé byly velmi vypečené. Nejen ty chlapíčků (první obrázek), ale i holčiček (druhý obrázek). Překvapil mě velmi střídmý přístup naší Alice. Asi zapůsobila spolužačka Ada... :o)

Letní Stockholm

Firemní "slet" šéfů IT se nemohl konat na lepším místě a v lepším čase. Slunečné, ale svěží počasí ve švédské Solně vybízelo k venkovním aktivitám. Těch bylo v rámci mítinku minimálně, ale hotel sousedil s velkým jezerem, kolem kterého se vinuly stezky s nádhernými výhledy. Nemusel jsem se tedy přesvědčovat, abych si natáhl budík a o půl sedmé už vybíhal kolem zahrad a sídla princezny Victorie, kolem tradičních dřevěných vil, obnažených skalnatých útesů i rákosových zálivů, a hltal kilometry, než odstartuje dopolední agenda. Poslední den jsem nemusel spěchat, bylo už po mítinku, a tak jsem se pustil kolem celého jezera. Cestou mě potkala nečekaně krásná botanická s japonskou zahradou vybízející k rozjímání, záludné zátoky i stezky, které najednou končily skalnatým útesem a kde jsem musel šplhat jak kamzík. Půlnoční návrat z centra Stockholmu poslední večer nás ujistil o tom, že teď se ve Švédsku nezhasíná. Růžové červánky na severní straně dávaly tušit, že slunce už vyjde zanedlouho, ještě že jsou v pokoji závěsy...

Silva Run 1/2maraton

Vedro, vedro, vedro! Start půlmaratonu v jedenáct hodin za jasného červnového dne nevěstil nic pohodového. A provní čtyři kilometry jen do kopce. Pak zase z kopce a hned zase pět kiláčků do vrchu. Tep někde za rohem, před očima mžitky, "do prdele k...a" ulevuju si a v pohodě běžící maminy kolem mě se skvěle baví. Naprostá většina závodníků se mi brzy ztrácí z očí, kolem mě se střídavě předháním s podobnými zoufalci. Z kopce to pouštím, abych nahnal čas, ale výsledkem je jen, že mám dole na občerstvení nohy jak z olova. Do dalšího kopce jdu chůzí, jinak bych omdlel. Evička s Petrem mi utíkají a mě je to jedno, mám dost starostí sám se sebou. Jediné dva kilometry po rovině nastávají na posledních čtyřech kilometrech, ale to už je mi totálně fuk, běžím pomalu jak robůtek. Moje Nokia navíc ukazuje, že už mám víc jak 23 kilometrů. Asi ji zahodím. Konečně cíl. Necítím nohy, vlastně je cítím až moc, ale teď to nevadí. Cíl jsem splnil - dotáhnout svůj první půlmaraton ve zdraví do konce a v limitu. Sice jsem svůj limit dvě a půl hodiny přetáhl o osm minut, ale aspoň je co zlepšovat v příštím ročníku :o)

Fotogalerie: http://www.silvarun.eu/?lg=cz&str=8&n=fotogalerie