Jen skuteční umělci umí zpoetizovat i nejvšednější věci, pouze výjimeční lidé svými hudebními nástroji dokážou malovat. Začalo být nepodstatné, mezi jakými styly vlastně Šina (basa, zpěv, texty) a Dan Salontay (kytara, zpěv, samply) cestují, že se nechávají inspirovat trip hopem, bluesem, alternativou či ambientem. Jejich hudba na každý krkolomný pokus o škatulku pohlíží se shovívavým úsměvem. Longital, nově povýšení do pozice kosmopolitních designérů, tóny neskládají, ale fantaskně vymalovávají. Na plátno života, přírody, velkoměstských semaforů, na hladinu šumícího oceánu i docela obyčejných lidských rituálů...
Po dvouměsíční koupeli v tónech tohoto bratislavského dua jsem si nemohl nechat ujít jejich koncert v jazzovém baru JazzDock. A koncert nezklamal, naopak. Melodie některých písniček mi zněla v uších ještě při vstávání. Třešinkou na dortu bylo i (takmer neplánované) vystoupení hosta v podobě Markéty Irglové. Nádhera...
středa, února 23, 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat