Letošní jarní prázdniny letos vyšly pro středočeský kraj nezvykle brzy a my se vypravili do zázemí Jablonce s plánem užít si nějaké lyžování. První rozjezd jsme v pondělí dali na mírnějším svahu v Lučanech, ale nebyl valně upravený a holky to na louce moc nebavilo. V úterý jsme proto vstali za kuropění a odjeli na Špičák, kde už z loňska máme sjezdovky vyzkoušené. Nebe a dudy! Pár sjezdů po modré a došlo i na červený svah. Tady holky vůbec neremcaly, že už by jely domů, naopak byly zklamané, když nám půldenní permice vypršela.
Slíbil jsem jim výlet do
akvaparku v libereckém Babylonu a tak jsme tam ve středu vydali. Tobogány, vířivky, gejzíry, řeky a další atrakce nás ve vodě držely bezmála čtyři hodiny. Vylouhovaní a s krhavýma očima, holky nicméně měly velký zážitek a nejraději by tam jely hned znovu.
Počasí se začalo kazit a tak jsme se rozhodli, že v pátek už lyžovat nepůjdeme a místo toho si uděláme krátký výlet na Hruboskalsko. Mezi skalami je tam pár kešek, něco si odlovíme. Lázně Sedmihorky byly liduprázdné, stejně jako cesta na Hrubou Skálu. V horolezeckém průvodci hledáme jména skal kolem nás. Dračí zub, Dračí věž, Osudová, Daliborka... jména připomínají časy, kdy jsme tady s klukama z turisťáku byli
pečení vaření a lezení po skalách nás fascinovalo a lákalo. Dneska nám dal zabrat i výstup Myší dírou po ledovatých schodech. V arboretu je báječná keška, velký kyblík schovaný ve skále, plný všelijakých hraček, k velké
radosti holek. U Adamova lože zjišťuju, že holky ještě nikdy neviděly pohádku o Bajajovi. Takové nedostatky! Žlutá značka nás vede kolem vyhlídek na zámek k horolezeckému cintorínu. Jmen přibylo, překvapivě hodně lezců skončilo ve Vysokých Tatrách. O kus dál jsme u Skauta, na který lezli ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Za dalších pár minut jsme zpátky u auta, akorát na to dovalit domů, udělat pár věcí do školy a začít se balit na cestu domů, za maminkou do Hradešína.
Ivča leží s chřipkou a my ostatní, abychom se při neděli trochu vyvětrali, jsme odjeli lovit okolní kešky. Jako první jsme si naplánovali Mys hrůzy. Čtyřkový terén normálně slibuje adrenalinovou zábavu, ale my využili hlubokých 
nočních mrazů, které okolí pokladu proměnily v pevný povrch, po kterém jsme se na ostrůvek uprostřed rybníčku bahňáčku bez problémů dostali. Abychom si aspoň trochu užili, rozhodli jsme se nejít zpátky po cestě, ale zamrzlým korytem potoka, který do rybníka ústí. Jak byl led na tiché hladině pevný, tak se v proudící vodě zvolna tenčil a tenčil, až se jím na forhontě jdoucí Alice propadla po kolena do vody. Přes protesty, že má nohy suché, jsem je hnal indiánským během k autu a další kešky halt musejí počkat někdy na příště...
