Silvestr

Silvestr jsme zahájili procházkou kolem Hradešína. Letos se tu objevila multikeška za pamětními deskami Janu II. z Lichtenštejna a jedna taková sedí zrovínka na kraji hradešínského lesa. Na večer dorazili Šárovi, Lánských museli domů za babičkou, která tam zůstala opuštěná, a začal večer her a zábavy. Alice byla po uplynulých dnech a probděných večerech trochu unavená a chvílemi ji i spánek přemohl, ale na půlnoc jsme se dali dohromady. Petardy a dvě velké krabice s kompakty se postaraly o docela pěkný ohňostroj. Šampaňské se pak celkem dobře postaralo o můj kvalitní knockout a tak se mi podařilo usnout jako prvnímu ze všech. K pobavení ostatních. Jen Alice to nesla těžce, když lkala, že "takovejhle Silvestr snad nemáme zapotřebí..."

Bowling

Holky ještě nikdy nehrály bowling. Z původního záměru jít si zahrát na Silvestra sešlo, buď měli všude volno nebo naopak zcela obsazeno, tak jsme zabukovali dětskou dráhu v Sadské přes poledne na třicátého. Dětská dráha má výhodu v tom, že pro označené hráče se korýtka při hře vysunou a tak jim koule hned po odhozu nepadá do stoupy. Po tom, co jsem viděl, je to pro naše koťátka jediná možná varianta hry. Zatím. Doufám. Ivčin rozjezd zaostal za očekáváním, ale jakmile se ji v žilách rozproudily dva panáky rumu s kolou, neměli jsme my ostatní šanci. Fotili jsme se, ať máme na bowlingovou premiéru památku. Chtěl jsem mít taky fotku a Klára s Alicí se dychtivě pokoušely něco zachytit. Klárka se ale nedokázala poprat se zpožděním foťáku. Na moje rady, aby to mačkala o něco dřív, že správný fotograf musí být připravený vystihnout pravý okamžik a včas zmáčnout spoušť, mi vmetla do tváře: "Já to mačkám včas, to ty házíš moc brzo!!!"

Povánoční GC

Strašně jsme potřebovali jít někam ven, něco dělat, abychom rozhýbali vánoční lennost. A lovení pokladů jsme letos velmi šidili, roto bylo jasno. A přidali se k nám i Šárovky s Martinem. Do navigace jsem nahrál pár kešek za Mukařovem - V Srbíně kousek od vyhlášené diskotéky Kravín, kterou jsem měl dneska možnost spatřit na vlastní oči vůbec poprvé, ve Svojeticích a pak zejména ve Struhařově s malou procházkou na šesté zastavení Mikešovy stezky, která vede z Hrusic do Říčan. Z kopečka uprostřed polí byl překvapivý výhled dál na jih a tak nás napadlo to vzít cestou zpátky přes Vyžlovku, že se podíváme na novou rozhlednu Skalka. Ta tam vyrostla vloni. Byť se Vyžlovka zrovna nikam nevypíná, z rozhledny je celkem hezky vidět na celý sever a východ. Kdyby byla o něco lepší viditelnost, dohlédli bychom až do Krkonoš. Vyplatí se sem zajet, až budou podmínky příznivější.

Vánoce 2011

Letos jsme navrhli jabloneckým rodičům, aby strávili Vánoce na Hradešíně. Po přestavbě už je kam návštěvy pohodlně uložit, tak se nechali celkem snadno přemluvit. Na štědrý den jsme tradičně vyjeli do Radotína zdobit stromek. No, stromek... usoudili jsme, že za pár let budeme potřebovat stoupací železa, abychom mohli ozdobit i ty nejnižší větve. Momo kouzlil na housle vánoční koledy, je stále lepší a lepší. Abychom si tam u stromku mohli připít, vzali jsme s sebou nealko Bohemku a sosali, než se k lahvi nedostala Klára. Ta už ji pak nepustila, dokud nebyla prázdná.
Po obědě jsme se vrhli na tradice. S Alicí jsme ze skořápek ořechů vyrobili lodičky se svíčkami. Modrý lavór posloužil jako jediná dostatečně velká hladina v naší domácnosti a tak jsme pouštěli, každý dvě loďky, jaký že osud koho čeká. Nakonec z rozpuštěného vosku beztak nebylo poznat, čí která loďka byla, všechny skončily na dně lavóru, takže v příštím roce asi nikdo nikam daleko nepojede. Po loďkách přišlo na řadu olovo. Poučeni loňským nezdarem s tavením jsem z krabic na půdě vylovil plynový vařík, abychom vůbec byli schopni olovo roztavit. Na modrém plameni to pak šlo znamenitě. Jedinou vadou na tom všem bylo, že jsme znovu zpracovávali kousky kovu, který jsme použili už loni i předloni, a ono se tomu už moc nechtělo. Ve vodě to zelenalo, oranžovělo a vůbec skvěle oxidovalo a do podivuhodných tvarů se to nemělo. Mně ale například vyšel náramný keřík, což znamená v příštím roce menší finanční zisk. S vyhlídkou na další kolo recese to nemusí být až tak špatná zpráva.
S večerním programem jsme si museli trochu pospíšit, protože stejně jako vloni hradešínská půlnoční mše začínala už v osm. Holky hned vyběhly na kůr, my vešli do téměř prázdného kostela, který zůstal oproti minulému roku poloprázdný, i v lavicích se našla volná místa. Zřejmě výsledek neskutečných kázání místního faráře.
Na Boží hod se naše řady rozšířily i o Kašperek family, tak bylo i u velkého stolu pěkně nabito. Odpolední sezení a mlsání (holky velmi ocenily nový přírůstek do kašperkovic rodiny kuchyňských strojů - čokoládovou fontánku) jsme se aspoň náznakem pokusili rozejít krátkou procházkou k betlému, který jsme objevili během "vyhlížení Ježíška" v keramické dílně v jedné z uliček pod kostelem. Je tam na co se dívat - hradešínský kostel, domky kolem rynku a spousty různých postaviček vymodelovaných dětmi i dospělými v tomto malém ateliéru.

PF 2012

Vyjmenovaná slova

Alice se při domácím úkolu z češtiny upřímně rozčílila: "A jak mám vědět, jaký í tam napsat, když to neni ve vyjmenovanejch slovech?!?!"

Zdobíme

Letos jsme se rozhodli, že abychom se ušetřili šturmování před Štědrým dnem, že abychom si víc užili adventní pohody, že si tedy ozdobíme stromek už tento víkend. Vichry si s ním beztak na zahradě dělaly, co chtěly. Jako na potvoru se světýlka nerozsvítila a tak byl součástí zdobení ještě výlet do krámu pro nová. Ke zdobení jsme si pustili Takovou normální rodinku, už ani nevím, kolikrát jsem musel holky pobízet "Věšíme, nečumíme!" Nakonec jsme dílo kolem deváté spáchali a máme tak nejspíš první vánoční stromeček v Hradešíně.

Začíná advent

Geocaching po půl roce

Přišla zpráva od Petra Kotka, že se chystají na svou tisícátou kešku a jestli bychom se nepřidali. V sobotu po poledni jsme se ješte s Šimánkovými sešli pod viaduktem v Hlubočepech a vyrazili na kopec za keškou Plotny, která je na vršku jedné z lezeckých stěn v Prokopském u dolí. Nad stěnou fičelo, že nám to rvalo kusy speciálního nadýchaného GC dortu od huby. Sladké jsme zapili bublinkama, Kotci byli na akci náležitě připravení... A abychom hned nešli zpátky k autům, zvolili jsme vyhlídkovou cestu ke Žvahovu a pak že se vrátíme do Hlubočep. Dostat se na vršek byl trochu boj s trním, některé dámy měly nahoře místo účesu dredy. Odměnou nám byly pohledy na Prahu, které se neomrzí.

Po procházce v terénu jsme se přesunuli tramvají so Kaprovy ulice, kde už na rohu podupávali Šárovi, abychom se společně šli pokochat adventní atmosférou na Staromáku. Příjemné bylo, že se na náměstí netísnily davy lidí. I když... míjeli jsme rodinku a tatínek právě říkal zpruzeným synkům: "Hele, mačkáme se tady každý rok, je to už taková tradice, tak neremcejte!!"...

Lampiony

Na halloween jsme byli lampionů ušetřeni, zato teď se se touto aktivitou téměř roztrhl pytel. Nejdříve u Alice ve třídě lampiony vyráběli a předevčírem v pátek pan učitel zorganizoval lampionový průvod třetí C skrz Úvaly. Pod viadukt, pak kolem nádraží a černočernou tmou podél Prokopova mlýna zpátky ke škole. Ještě před odchodem paní Franclová povídá: "Fanda ten vyrobený lampion nedokázal ani donést ze školy domů...", načež mu náhradní vzplál a celou cestu šel jen s tyčkou.
Dnes byly v Brodě Slavnosti světýlek. Zatímco se Klára soustředila se sborem u zvonice, my jsme zapálili lampiony a společně s Ciniburkovými a spoustou dalších lidí vyrazili Brodem kolem důchoďáku a na náměstí. Tam jsme si poslechli dvě koledy Vox Bohemica, radní rozsvítili vánoční strom a bylo po parádě.

Velká kunratická 2011

Velkou kunratickou jsem letos musel kvůli kotníku skrečovat. A aby se sportovní čest rodiny Sedláčků udržela vysoko, přemluvil jsem holky k účasti na této akci. Ani moc neprotestovaly, zvlášť, když jsem jim slíbil, že si přinesou tričko Velká kunratická. Navíc má v jejich kategorii "starších děvčat" trať jen 370 metrů, to je jak od nás k obecnímu úřadu, a to jim přišlo jako snesitelné. Z kamarádek se nám podařilo přesvědčit jen Rothovic holky z Hradešína, ale Lucka byla nakonec nachcípaná a na start se postavila jen Zuzka. Ta běžela ve dvojici s Klárou, k Alici se zařadila jiná holčička, jakási Anička, jak nám pak Alice vylíčila, že se cestou při běhu seznámily a popovídaly si... Stihl jsem tak akorát přeběhnout po odfocení startu do cílové rovinky a už se holky z lesa nořily. Nejdřív Alice, po ní Zuzka s Klárou v závěsu, trochu ji zmohlo závěrečné stoupání do cíle. Jazyk na vestě, tváře červené, ale dokázaly to. Spálené sacharidy holky s velkou chutí doplnily cukrovou vatou a o dalších ročnících zatím raději nechtějí nic slyšet...

Tady jsou cílové fotografie a ofociální výsledky z kategorie Starších děvčat. Celá tabulka je na stránkách Velké kunratické.

Neúspěšná drakiáda

Na Hradešíně se zdálo, že fouká. Vyjeli jsme na Plachtu, kde jsme vždycky úspěšně pouštěli, ale tentokrát zadulo jen tu a tam, draci nelétali. Tak jsme alespoň poblbli pod kopcem na trialech pro motorkáře.

Halloween je za dveřmi

Letošní výtvory jsou až na nepatrné detaily čistě prací Klárky a Alice.

Podzimní les

Procházky v lese dělají velmi dobře mému zarezlému kotníku a tak jsme se vykopali všichni a šli se projít do hradešínských lesů. Podzim už barevně kouzlí, je to príma. Potkali jsme i houbaře a rozhodně nešli s prázdnou. My však viděli jen houby jedové a tak naše nožíky zůstaly neposkvrněné. Myslím ale, že za to spíš může naše mykologická negramotnost...

Za vínem na Moravu

Sousedé nám nabídli, abychom jeli na zájezd do sklípku někam na Moravě. Obec organizovala takovou akci už přinejmenším dvakrát. Letos to sice není pod záštitou úřadu, ale lidem se to asi líbilo a tak dali dohromady autobus a podařilo se jim ho i naplnit. Ve sklípku už jsme dlouho nebyli a tak jsme na pozvání rádi kývli.
V sobotu po desáté vyrážíme od úřadu směr Starý Poddvorov, do vinařské podoblasti Slovácko. Karosa bez tlumičů vydržela nápor panelové D1 jen k Brnu. Tam při jednom obzvláště vypečeném rázu pukla spojka na hadici k brzdám, ty se sevřely a my zůstali stát na krajnici. Jinak všemocná izolepa na spojení hadice nestačila. Naštěstí se podařilo najít místního servisáka, který dorazil i s náhradní spojkou a my mohli pokračovat dál. Cesta do Starého Poddvorova nám tak trvala bezmála sedm hodin. Doba dostatečně dlouhá na to, aby se někteří z mladších ročníků stihli dostatečně občerstvit už v autobuse. Ti pobyt ve sklípku zahájili odpočinkem na palandách. My čerství jsme sestoupili do klenutých sklípků, kde už na nás čekala prdelačka, jitrnice s jelity a další laskominy, k tomu na rozjezd burčák a ve džbáncích Neuburské a Portugal. Velmi milý pan domácí, vinař Karel Svoboda nás pak vzal do chladných sklepů k sudům, kde jsme podnikli dlouhou poznávací jízdu napříč jeho šestatřiceti odrůdami bílých a červených vín. Hodně lidí se zastavilo u samoobslužných tanků s růžovým vínem. Bylo sladší, tři rúzné druhy, asi se moc dobře pilo. Nechali jsme tam velký zásek. My vyznavači sušších vín jsme opakovaně koštovali to, co nás zaujalo. V bílém Rulanda, v červeném měl Karel spoustu ňaminek. Dával nám koštnout i ještě nehotového letošního Dunaje, ale i přes perlení bylo znát, že letošní ročník bude výjimečný. Mimochodem to tvrdí i pan vinař, že takovou kvalitu (a současně objemy) ještě v životě nezažil. V repertoáru toho má spoustu. Ochutnali jsme i odrůdy, o kterých jsem doposud ani neslyšel a které u nás ani nejsou vedené v registru odrůd vinných rév jako Chorvat Muller, Agni, Dunaj, Nitra... V archivním sklípku jsme pak poprvé viděli skladovat víno také v PET lahvích. "Však temu se nemože nic stát, tož pojďme nějakó zkusit", zareagoval na náš údiv Karel. Už nevím, co to bylo, jen že to tam leží od roku 1994. Víno sice nenabylo velikosti, ale zkažené taky nebylo. Asi to fakt funguje.
Velmi nás překvapila cena, za kterou jsme si mohli víno koupit. Čtyřicet korun za litr je luxusní, zejména když má většinu vín přívlastkových, mezi nimi i takové skvosty jako Dunaj výběr z bobulí. Karel nelahvuje, takže jsme si v neděli po snídani nechali stáčet do petek. My vzali dva litry bílé Rulandy a dva litry červené Nitry.
A prý ať přijedem na jaře, že to bude mít spoustu letošního výtečného ročníku...