sobota, května 29, 2010
Czech Wooden Geocoin
Jeden z vedlejších účinků čtyřicátin měl podobu dárkového poukazu na padesátku CWG. A tak nezbylo než aktivovat kreativní hemisféru a vymyslet, co za motiv na minci nechat vypálit. No, vymyslet... Prohledal jsem internet pod různými hesly křížem krážem a pak mě trknul do očí symbol rodiny, tak něco jako ta naše, když se vydá na výlet a za poklady. Převést obrázek do Corelu už byla hračka a mohl jsem vesele objednávat. Už se těším na další kešky...
středa, května 12, 2010
Sebehodnocení
neděle, května 09, 2010
Otevřené manželství
Květnový divadelní počin nás celkem zklamal. Sehnali jsme si lístky do Branického divadla na představení "Otevřené manželství" a čekali jsme od něj kromě humoru i to, že si vychutnáme Rodenovo herectví. Bohužel mu role kázala hrát manžela - záletníka tak úchylným způsobem, že by se mohl jít rovnou zapsat do bohnické léčebny. Jana Krausová nás zase "ohromila" ječákem, za který by se nemusela stydět ani Uršula Kluková. Vtipy laciné, s prvky fekálního humoru, který by jistě potěšil naše holčičky. Je na místě přiznat, že nemalá část diváků se dobře bavila a když Roden utrousil třeba "prdel", paní vedle mě hýkala jako odvázaná oslice. Mít krev naředěnou litránkem dobrého červeného, možná bych se taky plácal do stehen...
Divadelní noviny (Jana Bohutínská):
Divadelní noviny (Jana Bohutínská):
Dramatik a herec autorského divadla Dario Fo je u nás sice poměrně známým autorem, ale v repertoáru českých divadel se spíše opakuje jen několik málo titulů. A nezdá se, že by nějak výrazně vzrostla vlna zájmu o jeho hry alespoň po roce 1997, kdy mu Švédská královská akademie jako šestému italskému spisovateli udělila Nobelovu cenu za literaturu. Divadelní hra Otevřené manželství (v originále Coppia aperta), s podtitulem Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky se dočkala české premiéry téměř dvacet let od svého vzniku. Fo ji napsal v roce 1983 a následující rok ji s manželkou a spolupracovnicí Frankou Rame uvedl ve světové premiéře ve Stockholmu. Do češtiny hru přeložila Věra Vrbová a v lednu 2002 ji uvedlo v režii Patrika Hartla Studio DVA v Branickém divadle s Janou Krausovou, Karlem a Marianem Rodenovými.Otevřené manželství ilustruje známé přísloví »když dva dělají totéž, není to totéž«. V tomto případě: otevřené manželství (tedy manželství s přiznanou, běžnou a tolerovanou nevěrou) může praktikovat jenom muž (Karel Roden). Problém nastává ve chvíli, kdy se myšlenky otevřeného manželství chopí také žena (Antonie Jany Krausové). Z hysterky páchající demonstrativní sebevraždy se stane atraktivní žena s výrazně mladším milencem (Profesor Mariana Rodena) a ze sebevědomého světáka hysterický, ve své ješitnosti do hloubi uražený muž páchající demonstrativní sebevraždy. Z překvapivého závěru (který samozřejmě neprozradím) by možná měla radost nejedna radikální feministka. Kdo se směje naposled...Samozřejmě je cílem inscenace především diváky pobavit. Ale Fo je zárukou inteligentního humoru. V kontextu českého bulváru má Otevřené manželství velice slušnou úroveň.
Studio DVA - Dario Fo: Otevřené manželství. Překlad Věra Vrbová. Režie Patrik Hartl, výprava Lenka Rašková, hudba Luděk Fiala, produkce Michal Hrubý. Česká premiéra 21. a 24. ledna 2002 v Branickém divadle.
sobota, května 01, 2010
Loučeň
Na prvomájový den jsme se domluvili s Rožkovými, že si uděláme výlet do labyrintů v Loučni. V jedenáct se scházíme u brány do zámeckého parku a hned za pokladnami se noříme do prvního bludiště vytvořeného z tisů designérem Adrianem Fisherem. Ještě, že je tam plošina s vyhlídkou, jinak bych ani netušil, kde se děti honí. Nedaleko se schovává jediná keška v této oblasti. Musím Alici vysadit, je vysoko na stromě. Být sám, tak jsem v háji. Na druhé straně louky se objevují dvorní dámy jak vystřižené z Vogue ročník 1638. I s kočárkem. Jak by ne, dneska se to tu hemží postavami na téma Albrecht z Valdštejna a vývoje země české po bitvě na Bílé hoře.
V koutě parku čeká lanové centrum, pozůstatek nějaké podnikové akce. Atrakce zejména pro Kraštofa, který si vyplavuje adrenalin "skokem do prostoru". Ostatní aspoň zkoušejí štěstí na provazové lávce půl metru nad zemí.
Z desíti labyrintů jsme společně viděli osm, Rožkovi skrečují pokračování, protože se Maxovi udělalo zle. My se jdeme s Klárou a s Alicí podívat na další dvě bludiště přímo k zámecké budově, pak na oběd a zmrzlinu do vesnice a honem domů za maminkou, která se tam léčí s nemocným krkem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)