Opět jsme po roce vyrazili na Krkonošskou sedmdesátku. Loňskou kvůli vichřicím pořadatelé odpískali, letos už žádné výmluvy nebyly. Tkačevova letka v troskách, pětici jsme nedali dohromady, tak jsme s Milošem startovali
mimo závod jen ve dvou. Počasí bylo klasické, celou cestu jsme jeli v mracích. Sníh taky nic moc, těžký "písek", který z nás velkou rychlostí vysával to nevelké množství energie, se kterým jsme se na trať vydali. Ono bez tréninku lozit padesát kilometrů po krkonošských kopcích není žádný med. Na Pražskou boudu jsme dojeli téměř zdecimovaní a to nás čekalo pětadvacet kilometrů zpět. Protože jsme nezávodili, mohli jsme si dovolit chvíli posedět a nabrat sil. I počasí nám hrálo do ruky, venku přituhlo a hned se jelo o něco líp. U Zadních Rennerovek nás dojeli Rampušáci, co běželi celou sedmdesátku, to už před námi byl naštěstí jen poslední výstup a pak sjezd do Špindlu. Celou trať jsme si vychutnali bratru za osm a půl hodiny, asi budeme muset na příští sezónu trochu potrénovat...
Opět jsme po roce vyrazili na Krkonošskou sedmdesátku. Loňskou kvůli vichřicím pořadatelé odpískali, letos už žádné výmluvy nebyly. Tkačevova letka v troskách, pětici jsme nedali dohromady, tak jsme s Milošem startovali 
mimo závod jen ve dvou. Počasí bylo klasické, celou cestu jsme jeli v mracích. Sníh taky nic moc, těžký "písek", který z nás velkou rychlostí vysával to nevelké množství energie, se kterým jsme se na trať vydali. Ono bez tréninku lozit padesát kilometrů po krkonošských kopcích není žádný med. Na Pražskou boudu jsme dojeli téměř zdecimovaní a to nás čekalo pětadvacet kilometrů zpět. Protože jsme nezávodili, mohli jsme si dovolit chvíli posedět a nabrat sil. I počasí nám hrálo do ruky, venku přituhlo a hned se jelo o něco líp. U Zadních Rennerovek nás dojeli Rampušáci, co běželi celou sedmdesátku, to už před námi byl naštěstí jen poslední výstup a pak sjezd do Špindlu. Celou trať jsme si vychutnali bratru za osm a půl hodiny, asi budeme muset na příští sezónu trochu potrénovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat