Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy

Je první jarní den, po dlouhé době svítí sluníčko, a byť je venku jen pár stupňů nad nulou, práce na zahradě volají. Zasázené cibulky sněženek a krokusů se ujaly a první květy se ukazují v celé své kráse. Zato živý plot z ptačího zobu je ostudně přerostlý a zasluhuje poctivý zásah. Vyndavám nové elektrické nůžky, padesátimetrovou prodlužovačku a po vzoru paní sládkové výrazně zkracuji. Práce jde pomaleji, než jsem čekal, střihání třikrát přerušuji, když si s šikovností sobě vlastní přešmiknu prodlužovačku... Nakonec na to i s úklidem nepoddajných větví padl celý den. Poprvé po zimě prohlížím keře a stromky sázené v říjnu za svitu čelové lampy. Téměř všechny mají nasazené pupeny! Zdá se, že podzimní sokolovna nebyla zbytečná.

Ludwig - Culinary Selection - Rulandské bílé 2005

Včera jsem se po delší době opět zastavil ve Tvinu nakoupit nějaká dobrá vína. A když jsme dnes večer přišli z návštěvy u Králů, otevřel jsem Rulandské bílé, výběr z hroznů 2005 z vinných sklepů Roztoky. Réva samotná je z Moravy, z mikulovské oblasti, obec Novosedly. Vysoká cukernatost hroznů umožnila uchovat si i při prokvašení na 14% dost cukru na to, aby víno dostalo nálepku polosladké. Přestože buket není příliš rozkvetlý, chuť a plnost vína na patře je bohatá a dlouhá, s intenzivní vůní medu, žlutého melounu, jahod, ananasu.

GC Jablonec

Dva dny z jarních prázdnin jsme trávili v Jablonci. Páteční dopoledne jsme věnovali návštěvě Bozkovských jeskyní, kde jsem byl naposledy snad někdy v mateřské školce. Mysleli jsme, že budeme na prohlídku sami, chvíli před zahájením se ještě přidala rodina se dvěma chalpíčky. I tak to byl celkem komorní výklad a my si ho náramně užili. Cestou jsme udělali tři kešky a dostali se tak téměř na dosah čtyřstému nalezenému pokladu. Ten jsme odlovili v sobotu odpoledne, když jsme si vyjeli na Vrkoslavice a přes Petřín a Střelnici ťapali zpátky do města. Keška u Čertova kamene byla celkem důstojným kulatým mezníkem.

Krkonošská 70

Opět jsme po roce vyrazili na Krkonošskou sedmdesátku. Loňskou kvůli vichřicím pořadatelé odpískali, letos už žádné výmluvy nebyly. Tkačevova letka v troskách, pětici jsme nedali dohromady, tak jsme s Milošem startovali mimo závod jen ve dvou. Počasí bylo klasické, celou cestu jsme jeli v mracích. Sníh taky nic moc, těžký "písek", který z nás velkou rychlostí vysával to nevelké množství energie, se kterým jsme se na trať vydali. Ono bez tréninku lozit padesát kilometrů po krkonošských kopcích není žádný med. Na Pražskou boudu jsme dojeli téměř zdecimovaní a to nás čekalo pětadvacet kilometrů zpět. Protože jsme nezávodili, mohli jsme si dovolit chvíli posedět a nabrat sil. I počasí nám hrálo do ruky, venku přituhlo a hned se jelo o něco líp. U Zadních Rennerovek nás dojeli Rampušáci, co běželi celou sedmdesátku, to už před námi byl naštěstí jen poslední výstup a pak sjezd do Špindlu. Celou trať jsme si vychutnali bratru za osm a půl hodiny, asi budeme muset na příští sezónu trochu potrénovat...