Walchsee

aneb závěr léta na minidovolené v Tyrolích, který byl nesmírně silný na zážitky a prožitky, ostatně v detailu je celá akce popsaná na www.jdemeven.cz.

Jsme syrový

Alice: "A mami, jsme syrový? Jako jestli by nás lev sežral??"

Vjesolyje kartinki

Alice stále častěji zapomíná na své "to neumim" a pouští se do odvážnějších výtvorů. Tady třeba krabi. A milujou se. Proto ta srdíčka mezi nimi.

Klárčin první a jediný pozdrav z tábora

"... Jídlo se nedá jíst,
dneska byl jen zelný list,
polívka studená,
co v ní plavou místo nudlí
číslice a písmena...."

Koťátka

Dneska dopoledne zvoní telefon a v něm Alice: "Tatí, já ti musím něco říct. Víš, Julča si v noci vlezla do mojí postele a vyrodila tam koťátka. Tři..." Ne že by rodila Alici u nohou, ta si po svém zvyku v noci přešla k nám do ložnice. A toho nejspíš Julina využila a obsadila vyhřátý pelech. Marné byly naše přípravy doupátek v podobě vystlaných krabic. Kočce neporučíš. Teď tam leží, opečovává svá novorozeňata, na všechny prská, nikoho k sobě nepustí a nehne se z místa. To jsem opravdu zvědavý, co touhle nadílkou budeme dělat...

Na Petříně

"To je dost, žes nás taky jednou vyvez !!!", dal by se uvést dnešní program. Auto jsme nechali u kolejí na Strahově a pomalu se sunuli kolem růžových zahrad u Štefánikovy hvězdárny, kde jsme si jen tak mimochodem šmátli na jisté místo a vytáhli pěknou kešku. Fronta do bludiště přijatelná, před námi hlučná moravská trojgenerační rodina, která si výlet do Prahy náramně užívá. A křivá zrcadla. A lidi. Ukrutná spousta lidí. Stojíme před vchodem a čekáme, až se masa roztlemených křivonohých, dlohorukých, širokobřichých atd. posune. Za námi se začíná dělat had dalších chtivých. Už jsme uvnitř. Alice se dobře baví. Asi po osmi zrcadlech je rezerva našeho sociálního cítění vyčerpaná a prcháme ven na vzduch a pryč od lidí do méně frekventovaných cestiček petřínských sadů. Rozhlednu vzdáváme. Druhá keška nás zavede do naprosto liduprázdného místa - do jedné z petřínských štol. Ivču bychom tam nedostali ani heverem, a tak s Alicí za skřípění otevíráme železná vrata a s baterkami na plný výkon vstupujeme do úzké chodbičky. Pár zákrut, strop se snižuje, musím jít v předklonu. Najednou mě Alice tahá za šos a z díry u země vyndavá zablácenou kešku. Jsme asi třicet metrů hluboko v kopci. V jednom místě se štola větví, ani moje baterka nedosvítí na konec. Raději jdeme za Ivčou, aby neměla strach. Báječné dobrodružství.
Na Pražském hradě je turistů jak naseto, procházíme proto jen nádvořím a po schodech dolů na Malou stranu do volnějšího prostoru. Budeme se sem muset vypravit někdy za sychravého podzimu, až se turisti stáhnou ke svým krbům...

Ligvistická mysterka

Včera jsem se zapotil při luštění logicko-lingvistické hádanky. Správný výsledek mě měl dovést k finální kešce. Jistý jsem si samozřejmě nebyl, vyluštěné souřadnice ukazovaly do hustého trní v příkrém svahu. Do poloviny jsem se vyškrábal, málem zašlápl strakapouda a po této menší srdeční příhodě usoudil, že jsem to asi pořešil špatně. Dneska mi přišlo od autora potvrzení, že jsem byl na správném místě. Zřejmě sadista. No nic, půjdu tam ještě jednou.
Tak kdo by si chtěl potrápit mozkové závity, tady je.

Zde je sedm vet v imaginarnim jazyce:
a. tetrozor chup-chas fila-chan.
b. dingesor fila-cha bap.
c. sesnazor chup-chas filaf.
d. sqenesesor fila-cha mutan.
e. tetrosor chupi.
f. ceclisor fila-cha chup-chaf.
g. dingezor muta fila’q chup-chan.

A v české verzi:
1. Farmář šlape na psa.
2. Pes a kráva koušou zubaře.
3. Někteří zubaři berou některé krávy.
4. Farmář žaluje některé zubaře.
5. Farmář ukusuje chleba.
6. On ubližuje (působí bolest) některým zubům.
7. Někteří zubaři ubližují (působí bolest) farmáři.

Přiřaďte jednotlivé věty k jejich českým protějškům. Slovosled nemusí být stejný jako v češtině, ale je pravidelný a konzistentní. Ve zkoumaném jazyce jsou dvě třídy podstatných jmen a dvě třídy sloves. Ve větách se každý člen každé ze tříd chová podle stejného vzorce, ale tento vzorec může být u různých tříd různý.

Hodně štěstí!