
Na volejbalovém turnaji se tradičně sešla pestrá směs kvality, od plácalů až po registrované hráče. Už jsme se pomalu smířili s tím, že na bednu se tady asi nikdy nedostaneme. Šanci snad ještě máme v soutěži kulturních vložek, které jsou stálým repertoárem jednotlivých družstev na večerní party. Bez ohledu na vložky byla letošní hvězdou českobudějovická skupina
Smutný Karel, která hrála dlouho do noci a získala si srdce spousty pařících hráčů.

Byl by hřích nevyužít výstavní babí léto a neposbírat něco kešek podél cesty do Hořic a zase zpátky. V pátek jsem cestou na jih stihl tři a nejkouzelnější byla ta na hrázi
Tálínského rybníku, který se topil v záři zapadajícího slunce. Volnější byl návrat domů a kešky v jižních Čechách vedly k zajímavým místům - na kopec nad klášterem ve
Zlaté Koruně, na závratně vysokou strmou skálu nad Vltavou, kde stával hrad
Kotek-Maškovec, k
pomníku kapitána Raymonda F. Reutera,

který se nedaleko Budějovic zřítil v pětačtyřicátém se svým
Mustangem P-51, a na další pěkné lokality. Nejlepší byl ale vedlejší produkt lovení pokladů - našel jsem a domů dovezl rodinku nádherných hřibů.
Žádné komentáře:
Okomentovat