Monínec

V pátek nás probouzí bubnování deště na střechu chaty. Na výlety ani na běhání v lese to není, teprve až po obědě srážky ustávají a my se vydáváme hledat nějaký houbový les u Veletína. Po hodince a půl toulání máme půl tašky podhříbků, křemenáčů a bedel, ale taky hroznou žízeň, která se nejlíp hasí ve veletínské hospůdce Za pecí. Deset mláďat jinak komorní atmosféru hospody dokonale rozčeří, ať už honěním koček nebo bitkami na peci.
V sobotu se po delší odmlce opět domlouváme s majitelkou farmy v Březí a o půl jedenácté už děti drží v rukou kartáče a hřebelcují své koníky. Zdá se, že je to baví, naparují se v jezdeckých helmách a jsou všechny nesmírně důležité. Dvakrát dvacet minut akorát stačí na to, aby si každý projel kolečko v lese, a nám, abychom si ještě doplnili sbírku hub o další kousky.
Odpoledne si tradičně k velké nelibosti maminek vyrážíme na kolo. Samozřejmě jen otcové bez dětí... Tentokrát je naším cílem zřícenina hradu v Borotíně, uprostřed nádherné krajiny Jistebnické vrchoviny. Navíc se protrhávají mraky a zlaté slunce krásnou scenérii ještě umocňuje . Hrad nás překvapuje svým rozsáhlým sklepením, určitě se sem ještě podíváme i s dětmi.

Libress Cup

Na volejbalovém turnaji se tradičně sešla pestrá směs kvality, od plácalů až po registrované hráče. Už jsme se pomalu smířili s tím, že na bednu se tady asi nikdy nedostaneme. Šanci snad ještě máme v soutěži kulturních vložek, které jsou stálým repertoárem jednotlivých družstev na večerní party. Bez ohledu na vložky byla letošní hvězdou českobudějovická skupina Smutný Karel, která hrála dlouho do noci a získala si srdce spousty pařících hráčů.
Byl by hřích nevyužít výstavní babí léto a neposbírat něco kešek podél cesty do Hořic a zase zpátky. V pátek jsem cestou na jih stihl tři a nejkouzelnější byla ta na hrázi Tálínského rybníku, který se topil v záři zapadajícího slunce. Volnější byl návrat domů a kešky v jižních Čechách vedly k zajímavým místům - na kopec nad klášterem ve Zlaté Koruně, na závratně vysokou strmou skálu nad Vltavou, kde stával hrad Kotek-Maškovec, k pomníku kapitána Raymonda F. Reutera, který se nedaleko Budějovic zřítil v pětačtyřicátém se svým Mustangem P-51, a na další pěkné lokality. Nejlepší byl ale vedlejší produkt lovení pokladů - našel jsem a domů dovezl rodinku nádherných hřibů.

Expedice Apalucha, Mozolov

6:4 - taková byla přesila holčiček o tomto víkendu, kdy jsme se otcové a děti vypravili do nádherné oblasti Sedlčanska, konkrétně do areálu Mozolov. Tam jsme si pronajali jednu chatu a Apalucha mohla začít. Půl soboty jsme strávili na výletě k Husově kazatelně, největšímu viklanu v Čechách. Prý má v sobě uloženou negativní energii, nejspíš danou pověstmi o obětních rituálech, které se zde měly provádět v dávných časech. My necítili nic, naopak jsme si užili spoustu legrace s aranžováním společné fotografie na samospoušť, kdy musel Míra přiběhnout k balvanu a za naší pomoci se na něj vyšplhat během necelých deseti vteřin. Cestou jsme zjistili, že roste spousta hub. Tuhle informaci jsme pak zužitkovali v něděli a cestou domů si nasbírali každý tašku podhříbků. I v areálu Mozolova bylo co dělat - holčičky se honily na kole a v lese, my zatím hráli nohejbal a frisbee, pak všichni do krytého bazénu - není divu, že večer holky usnuly téměř okamžitě a my se mohli v klidu oddávat společenským hrám...

Bitva u Lipan

Z nějakého důvodu jsem si vždycky myslel, že bitva u Lipan se udála někde v jižních Čechách. Asi díky nějaké asociaci Husité -> Žižka -> Trocnov -> jihočeský kraj, jiné vysvětlení mě nenapadá. A tak mě před nedávnem docela překvapilo, že obec Lipany a (ne)slavné bitevní pole je jen pár kilometrů od Hradešína. A protože jako na každé správné pamětihodnosti i tady se schovává keška, zaparkovali jsme v Lipanech a vydali se kopec obhlídnout. Podél červené turistické značky je několik velkých tabulí s informacemi o velkých bitvách, technice husitských bojů a nahoře na pláni kromě lipanské mohyly také popis samotné bitvy i se schémátkem, jak se jednotlivá vojska pohybovala. Po odlovení pokladu jsme z vrchu kopce viděli jak se na nás od severu valí černá mračna s hustým deštěm a tak jsme většinu cesty zpět do Lipan vzali klusem.

Zahrada vzhůru nohama

Ranní rosa na pavučině mezi smrkem a tůjí stokrát převrátila zahradu naruby....

Vjesolyje kartinki

Autor: Alice
Název: Dinosaurus
Legenda: dinosaurus je masožravý, červená tečka vpravo je kus flákoty, kromě toho zabíjí ocasem a má dokonale ztvárněné prsty

Autor: Klárka
Název: Santa
Legenda: Santa na saních, za kterými šlehá oheň. Saně táhne spřežení šesti sobů. Tři jsou však v zákrytu, takže nejsou vidět...

Příprava na družinu
Ivča: "Klárko, v pondělí budeš v družině a..."
Klára: "Jo, jo, jo..."
I: "... a po obědě tam zůstaneš a já pro tebe přijedu odpoledne. Je to jasný?"
K: "Jo, jasný. Jsem z toho jen úplně pomatená"....

TRUDE

TRUDE je zkratka pro Tief Runter Unter Die Elbe, a jmenuje se tak obří razící štít, který provrtával čtvrtý tunel pod Labem pro silniční spojení mezi severním a jižním břehem. S průměrem 14.2 metrů a váhou 380 tun byl ve své době nejmohutnějším rypadlem na světě. A když si odpracoval dva a půl kilometru pod zemí, dali ho jako pomník do muzea práce (Museum der Arbeit) v hamburském Barmbeku. Jak jsem na něj narazil? Samozřejmě mě ke štítu nepřivedlo nic jiného, než keška, která se schovávala v jeho útrobách...

Do školy

Srpen skončil a s ním i ranní válení. Takže dneska nejen já ale i všichni ostatní budík na šestou, abychom se stihli včas vykopat do školy v Úvalech. První školní den byl pěkně zamračený, obloha hrozila každou chvíli deštěm, a na foťáku jsem v tom šeru musel citlivost strkat pěkně nahoru.
Vyzvedáváme přeloučskou babičku na nádraží a pak honem spěcháme před školu. Jsme jedni z prvních a tak máme čas si prohlížet další příchozí, potenciální Klárčiny spolužáky. Holky tomu moc pozornost nevěnují, raději visí na mamince. Ve tři čtvtrtě na osm se otevírá brána a Klárka nás po chodbách neomylně vede rovnou do 1.A. Téměř všechny lavice jsou ještě volné, ale Klárka obsazuje hned tu první nejblíž ke dveřím a svoji volbu si nenechá ničím vymluvit. Kolem osmé jsou všechna místa obsazená. Vedle Klárky sedí půvabná holčička a záhy se ukáže, že je to taky Klára. Na stolech mají děti nachystané Prvouky, balíček pomůcek a taky sáček s překvapením. Paní učitelka děti přivítá, navnadí je a běhěm deseti minut je po všem a všichni jsme milostivě propuštěni. Celý první týden budou mít děti jen dvě hodiny vyučování. Rodiči, postarej se, co se zbytkem dne...

Větroně

Dneska byly v plánu lety na větroních, kdy na nich měli vzlétnout kamarádi, co letos společně slavili kulatiny. Na letiště Točná jsme vyjeli přesně v 11:00...
11:08 Šimánková (telefon): "Tak kde jste? Kluci už mají instruktáž..."
11:18 Šimánková: "Změna, lety prý ruší, že je nízká oblačnost. Ale všichni jdeme tady na letišti do hospody i na oběd."
11:20:00 Alice: "Fuuuuuj, Klára se poblila!!! Má to i na kalhotech!!"
11:20:01 Honza: "No fakt, drží si to v rukou..." (a hledá místo na zaparkování)
11:20:03 Alice: "Zase! No fuuuuuj, už je to i na sedačce!!!"
11:20:15 Stavíme na poli a voláme, že dneska už bohužel nedorazíme
11:21:40 Otáčíme a se zelenou Klárou, svírající igeliťačku pod bradou, se vracíme do Hradešína.
Lety se nakonec i přes nízkou oblačnost konaly, leč bez naší účasti. Klárce se po automobilové nevolnosti celkem ulevilo a tak, abychom neprolenošili zbytek dne, jsem je vytáhl do lesa mezi Úvaly a Klánovicemi. Samozřejmě se tam na místě bývalé obce Žák, která byla zpustošená během třicetileté války, nacházel poklad. Kromě toho jsme se také dívali po paloucích a mezi mlází, jestli se neurodilo něco hub a voilà, několik houbích miminek jsme skutečně objevili. Neměl jsem je však nechávat v péči děvčátek. K autu totiž dorazila jen omačkaná hlavička jedné z babek a vyhlídka na houbovou polévku vzala za své...