Plasťák

Po dvou letech strávených v Hamburku jsem letos nenašel dostatečně pádnou výmluvu, abych se vyvlékl z účasti na triatlonu Plastový muž. Bez přípravy, bez fyzičky jsem se spolu s dvacítkou podobných šílenců postavil po prsa do rybníku Klechtavce, abych se nechal první minutu okopávat od ostatních plavců, další dlouhé minuty lapal po dechu, který jsem pak nenašel ani při jízdě na kole, ani při běhu. Letošní ročník přinesl změnu tratí, protože se základna přesunula od nefunkčního penzionu Jihlavan nahoru na kopec Čeřínek. Trať kol se tak ztížila, museli jsme našlapat do vrchu víc, než v předchozích letech, běh byl naopak nepatrně snažší, dva okruhy kolem kopce. Bez ohledu na změny jsem doběhl s jazykem na vestě a s olověnýma nohama, ještě že jsme si jako Tkačevova letka odpoledne polepšili vítězstvím v petangovém turnaji.

Bouře

Kašperkovi nám nabídli, abychom s nimi šli na představení Bouře, které se v rámci Letních shakespearovských slavností uvádí na scéně Nejvyššího purkrabství Pražského hradu. Tahle pozdní Shakespearova hra má v rámci slavností premiéru, my ještě nikdy na divadle na hradě nebyli a tak jsme s radostí přijali.

Po krátké procházce Královskými zahradami, hradem a Zlatou uličkou jsme se sešli před branou do purkrabství. V muzeu hraček právě probíhá akce 40. výročí Barbie, tak jsme to zaznamenali jako možnou kulturní akci i pro naše koťátka.

Recenze na Bouři nebyly kdovíjaké, Jirka nás taky varoval, že už ke konci Shakespeare psal magořiny, takže jsme neměli příliš veliká očekávání. Ale nakonec se mešugárna nekonala, vše bylo jasné od začátku do konce, z úst Prospera v hlavní roli Martina Huby nás mile překvapila slovenština, Jan Tříska ztělesňující postavu otroka Kalibana byl vynikající, rolničková choreografie magických scén zase pobavila, nepršelo ani příliš zima nebyla, takže suma sumárum skvělý zážitek.

Další odkazy: http://www.fiftyfifty.cz/spolecensky-magazin/1696463/Boure-se-chysta-na-Prazsky-hrad.php

Sardinie

Po sedmi letech se opět vydáváme na dovolenou na jih, a to nejen někam na chalupu do Jižních Čech, ale mnohem dál, přes Alpy i přes Pádské nížiny, ba i přes Tyrénské moře až na Sardinii. Shodou okolností je to právě sedm let, kdy jsme tenhle ostrov procestovali, tenkrát ještě bez dětí. Takže se de facto vracíme na místo činu. Více o této dovolené je ve zvláštním deníku na http://www.jdemeven.cz/.