V úterý jsme konečně vyrazili "do terénu", směr západ, podívat se, jak vypadá Severní moře u ústí Labe. Cestu jsme nevybrali tu nejrychlejší, ale podél menších silnic, které kopírují jižní břehy řeky. Představoval jsem si, že budeme mít výhledy přes vodu, ale prakticky všude jsou asi desetimetrové valy proti povodním. Nicméně jsme projížděli celkem malebnou oblastí ovocných sadů a statků z 19. století, které jsou všude kolem Jorku mezi Hamburkem a Stade. Sem se ještě určitě vypravíme, až budou stromy v plném květu.
Do Cuxhavenu je to asi 180 kilometrů. K moři jsme dorazili kolem jedné po poledni, právě v době, kdy tam vrcholí odliv. Příliv kulminuje brzy ráno a pak kolem šesté sedmé večer. Den co den, takže na koupání si to tam člověk moc neužije. Mělčiny podél pobřeží jsou národním parkem (
Niedersächsisches Wattenmeer) a jsou tak rozsáhlé, že hladina moře není za odlivu vůbec v dohledu. Údajně se v té době dá dojít suchou nohou až na ostrov
Neuwerk, který je od pobřeží vzdálený asi 8 kilometrů a pak ještě dál na "dunový" ostrov Scharhörn.
Z Cuxhavenu jsme vyrazili na jih do
Bremerhavenu, a to za jediným cílem - do místní Zoo am Meer. Malinká zoologická zahrádka, která se dá pohodlně projít za jednu-dvě hodiny, je postavená hned na břehu řeky Weser, co se v Bremerhavenu vlévá do moře. A naprostou většinu chovaných zvířat představují lachtani, tuleni, tučňáci, lední medvědi, na které se můžeme dívat jak "zeshora" nad hladinou bazénů, tak "zezdola" skrz okna přímo do světa pod hladinou.
Bernardo Bellotto (1721-80) byl italský malíř, původem z Benátek. Bellotto je jednim z hlavních tvůrců vedut, topograficky přesných zobrazení pohledů na města. Tato speciální forma krajinářství se rozvinula v Benátkách v průběhu 18. století v souvislosti se vzrůstajícím počtem cest po Evropě za duchovním vzdělánim. Hlavním 
mistrem tohoto žánru byl v Benátkách Antonio Canal, Bellottův strýc a učitel; od něho umělec přejal přídomek Canaletto. Bellotto byl zapsán v benátském cechu malířů mezi lety 1738 a 1743. V této době si také vybudoval svou reputaci. Potom odjel do Drážďan, kde byl jmenován dvorním malířem Frederika Augusta 11. Saského. V roce 1758 pracoval ve Vídni pro císařovnu Marii Terezii a po krátké zastávce v Mnichově v roce 1761 se vrátil do Drážďan. 
V roce 1767 se odstěhoval do Varšavy pracovat pro krále Stanislase Poniatowského a ve Varšavě už zůstal. Bellottův pozdější styl, po odjezdu z Itálie, je charakteristický chladnější paletou, výraznými stíny a naturalistickým podáním oblohy. Nejvíce jeho prací je z Drážďan a Varšavy. Jeho obrazy odtud byly považovány topograficky za tak dokonalé, že se použily jako vodítko pro rekonstrukci měst po bombardování za druhé světové války.
