Vltava Run 2018

Pátý ročník Vltava runu jsme zahájili setkáním na Zadově stejně jako loni. První auto se odebralo na kutě záhy, start Tkačevovy letky  byl stanoven na 5:30. Ráno bylo kýčovitě krásné, louky plné odkvétajících pampelišek, před rokem jásavě žluté, svědčily o letošním překotném a tropickém jaru.  Cestou jsme se dověděli, že Petr Dvořák, jinak skvělý běžec a Jarynův bratranec, chytil nějakou virózu, půl noci problil a běh musí vzdát. Jeho první štafetu na sebe vzal Potapěč, který si tak po prvních šesti etapách na konto připsal téměř třicet kilometrů. Do Horní Plané, kde dochází k velké předávce, jsme dorazili s dostatečným předstihem. Přesto Jaryn ještě nebyl zcela připravený, když do cílové rovinky přiběhl Rafa, klasika. V naší šestce mám devátou etapu, prohodili jsme se s Kolombem, abychom každý běželi něco jiného, než vloni. Z Černé v Pošumaví přes Muckov a Liščí vrch do Vřesné. Před cílem se přihnaly mraky a spustil se přímo tropický liják, to už jsem naštěstí předal kolík Kolombovi, který si pak té vody užil přímo vrchovatě. Trochu vzrušení jsme zažili v Rožmberku, kde na předávku nedorazilo auto A, protože díky uzávěrám jim navigace byla houby platná. Po chvílích horečnatého telefonování si jejich první etapu vzal Jaryn a my se s Áčkem setkali až v Rožmitále. Noční pasáž jsme zahajovali v Hluboké nad Vltavou, tady už jsem měl čtvrtou etapu ze šesti, která vedla z Kolodějů nad Lužnicí pořád dovrchu do Koloměřic, Dražíče, až pak jsem si trochu seběhl do Písecké Smoleče a zase dokopce do Slabčic. Během etapy mě předběhlo osmnáct lidí, já pouze jednoho, a to ještě jen proto, že si odskočil do lesa.  Po odpočinku v Osečanech jsme se opět setkali s Áčkem na Slapech u Štoly Josef. Byť bylo dopoledne, už panovalo pořádné vedro a dalo se čekat, že bude ještě hůř. Poctivé krpály si letos vybral Mirek na štafetě z Živohoště do Třebenic. Ze všech délek auta B je to asi nejnáročnější kus. Na mě čekala celkem pohodová šestikilometrová štreka z Hradištka do Davle. Seběh k Sázavě byl celkem fajn, ale výheň podél řeky mě dost potrápila, moc rychle jsem v ní běžet nedokázal. Teplotní peklo si asi nejvíc užila Eva na posledním jedenáctikilometrovém úseku z Vraného do Braníku. Ale doběhla a jako jeden tým jsme proťali cílovou pásku v čase 34h 37m 47s a skončili na pěkném 239. místě. Tým VR letos opět připravil krásné video ze závodu.