Možná se mi to jen zdálo, ale soudě podle velikosti startovního balíku,
se počet půlmaratónských závodníků proti loňskému roku o něco zmenšil.
Na startovních číslech jsem neviděl nic vyššího než stodvacet a jen z
naší party se třetina nedostavila. V jedenáct bouchla pistole a my se
dali do pohybu. Na pátém kilometru se ke mně přidala mladá žena, že prý
nemá hodinky a jak rychle to plánuju uběhnout. "Něco mezi dvěma a třemi
hodinami", nepotěšil jsem jí přesným odhadem, ale moje tempo jí
vyhovovalo (a mně její), tak jsme klusali bok po boku a povídali, paní
byla dost hovorná. "Bára nebo Petra jak chceš", odpověděla, když jsem se
představil. Pomalu jsme se dotahovali na Mirka, před desítkou jsme ho
minuli a nechali v závěsu. Já si před Novými Hrady musel odskočit a když
jsem od občerstovačky vyrazil, viděl jsem jak Mirka, tak Báru nebo
Petru jak chceš daleko před sebou. Krok po kroku jsem tu vzdálenost
zvolna ukrajoval a Mirka jsem opět doběhl na začátku Terezina údolí. "Ti
ji přebral Brandl!", hekl. A jo, padesát metrů přede mnou Bára nebo
Petra jak chceš s Brandlem v družném hovoru. Ale buď tempo, nebo kadence
slov Brandlovi neseděla a nechal si ji během chvíle utéct s nějakým jiným.
Tak jsem ho taky sejmul a zanedlouho jsem jí šlapal na paty. Z
posledního občerstvení jsem vyrazil před Bárou i před Brandlem a už se
předběhnout nenechal. Naopak se mi letos podařilo zmobilizovat síly a na
silnici do Stropnice to rozběhnout pod šest minut, takže jsem se posunul ještě asi o čtyři další osoby dopředu. Závěrečný sprint při tepovce nad
stoosmdesát mi zajistil osobní rekord, kterým jsem výsledek z roku 2012
vylepšil o dvě vteřiny na 2:08:22 :oDDD
Žádné komentáře:
Okomentovat