Letos nám před startem odcházel z týmu jeden borec za druhým a měli jsme honičku s doplňováním náhradníky. Vše nakonec klaplo a v pátek za soumraku jsme dorazili na Zadov, kam se z Kvildy přesunul start závodu. Nafasovali jsme startovní balíčky a za chvíli jsme už seděli s druhou půlkou týmu v penziónu v Nových Hutích nad talířem vepřového a s plzní v ruce. Taková předstartovní dietka. Zatím se naší polovině týmu daří držet druhou část štafety. To znamená, že nemusíme vstávat v půl šesté a mazat na start. Pohodová snídaně a klidný přejezd do Horní Plané, kde přebíráme od áčka. Já mám letos první úsek. Před polednem si beru kolík od Pepy Hegeduse a vyrážím. Podle Lipna to jde dobře až ke stoupání nad Olšinu, kde mi trochu vázne dech. I tak dobíhám v tempu 5:38, takže dobrý. Předchozí deště a dnešní přeháňky některé úseky rozbahnily. Hlavně Momo si užil na mém loňském úseku z Rožmberku do Zátoně. Bláto jedeme omýt do Hořic, které jsou kousek odtud. Krátký odpočinek a musíme se vydat do Purkarce, kde začínají naše noční etapy. Vzduch je chladnější, vlhký, běží se krásně. Jarinovi předávám v Hněvkovicích v půl jedné s tempem 5:49. Po šesté hodině parkujeme před Moosem v Osečanech a ukládáme se v dílně na dvouhodinový spánek. Čekají nás poslední náročné úseky kolem Vltavy. Předávka na Živohošti je nyní na druhém břehu ve staré vesnici. Ve třičtvrtě na jedenáct si potřetí beru čip a vyrážím na moji letošní nejtěžší etapu. Dlouhá stoupání od Slapské přehrady až nahoru do Blaženic, na závěr super prudké seběhy dolů ke hrázi pod Rabyní. Nohy už mi výrazně těžkly, tomu odpovídá i dosažené tempo 6:32. Ale mám to za sebou. Teď ještě ostatní. Momo uzavírá poslední, šestatřicátou etapou. Spěcháme, abychom ho stihli, bohužel nás při tom fotí radar na Modřanské, bratru za šest stovek. Cílem probíháme všichni společně v čase 32:54, což nám z 250 týmů zajišťuje pěkné 168. místo. Venku je zima, odklízíme se na zbytek odpoledne do branického Il Giardina. Jako obvykle nám stačí málo, celková únava nás brzo vyhání k domovům. Mě ovšem nejprve na Masaryčku. V Běchovicích se mi zavřely víka a probral mě až Ivčin telefon, která na mě čekala v Úvalech. To už jsem se ale zatím dostal až do Tatců, čímž jsem laťku přejezdu posunul zase o stanici dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat