Tentokrát jsme v loňské sestavě odjeli do Rakouska jen na tři dny lyžování. A to ještě bez Klárky. Střední škola v Ruské totiž na 2.února vyhlásila termín zkoušek nanečisto a my jsme usoudili, že by bylo hloupé nechat si tuto příležitost ujít. Takže Klárka zůstala doma a my s Alicí se vydali do Alpských svahů. Neděli jsme zahájili průzkumem sjezdovek, vlastně sjezdovky přímo u Obertraunu, a to na Krippensteinu. Nahoře fičel vichr a jehličky sněhu nám masírovaly tváře. Teplota cestou dolů po jedenáctikilometrové sjezdovce (většinou horské cestě) stoupala, sníh se měnil v déšť. Ale zato jsme se tam pohybovali téměř sami. Podobně to vypadalo v pondělí v Gosau. Tam už pršelo i na vršku sjezdovek. Kolem jsme slyšeli jen češtinu, polštinu, sem tam Maďary. V poledne už jsme byli notně navlhlí, naštěstí se počasí začalo měnit a odpoledne dokonce vykouklo sluníčko, začalo kouzlit a Alpy nabídly své kýčovité výhledy. Změna počasí vytáhla z hotelů veškeré zalezlé turisty a úterní sjezdovky se změnily v mraveniště. Projeli jsme pár jižních svahů, zjistili, že to za nic nestojí, tak se odpoledne vrátili na osvědčenou severní Hintertal Gosau, která, byť trochu rozrytá, se dala celkem dobře drandit.
