Když holky po návratu obalily kapry, abychom se tím nemuseli večer zdržovat, přišlo na řadu lití olova, tedy v našem pojetí lití vosku. Samé dobré zprávy - štěstí, bohatství, zábava. Příští rok asi bude senzační. Po pár rozbalených dárcích mažeme do kostela na mši. Holky opět zívají na kůru. Duševně se připravuji na farářovy svérázné proslovy, ale letos se neobvykle umírnil a tak se za jediné extempore dá považovat výčet předků Ježíše až do dvacátého kolene.
Pětadvacátého je setkání v Přelouči. Na mě sedá ukrutný moribundus, hlava jak balón, teče mi z nosu i z očí, chrapot. Zpívání koled musím vzdát, snad příště. Na Štěpána se naopak schází všichni Sedláčkovi u nás. Moribundus nepatrně polevuje, respektive přechází na Ivču. Statečně držíme až do večera, ale po odchodu posledních hostů doslova omdléváme. Následující den nás čeká tradiční bowling se Šárovými. Zatímco by Ivča měla spíš ležet v posteli a kurýrovat se, vrhá koule tak, že v druhém kole vítězí. Ale jako bychom toho neměli dost, domlouváme se na večer na letošní závěrečný souboj v Macau. Vítěze poháru sice ohrozit nemůže, ale ještě je šance zahýbat pořadím na dalších příčkách. Vyhlášení proběhne jako vždy až na Silvestra.
Žádné komentáře:
Okomentovat