Cyklosezóna začíná

Alice se přihlásila na školní čtyřdenní cyklovýlet. Do Krkonoš. Bez tréninku. Omyli jsme tedy a promazali naše bicykly a vydali se na projížďku. Alice se nám ale ztratila a najezdil jsem kolem Žernovky pár rychlých kilometrů, než nám Ivča zavolala, že se Alice vrátila domů. Nicméně jsme usoudili, že se starým  železným kolem s v Krkonoších nehne. Prohledali jsme pár internetových krámů a nakonec jsme objevili slušné krosové kolo v Horních Počernicích. Jakmile jsme ho následující víkend přivezli, vydali jsme se na pěknou pětadvacítku kolem Hradešína. Alici je kolo akorát, hrozně si ho pochvalovala a co je hlavní, stačila nám s Klárou.

První koupáni

Léto ještě nezačalo, noční teploty spolehlivě stáhnou teplotu vody na nějakých patnáct stupňů, ale ranní sluníčko mě dnes poprvé zlákalo, abych si dal pár bazénů. 16 stupňů bylo velmi osvěžujících. Však jsem to po včerejším macaovém zápase, který se protáhl do půl třetí ráno, velmi potřeboval.

Fantom opery

Dlouho jsme nebyli na žádném muzikálu. Lístky na Fantoma opery jsme kupovali už v lednu a konečně čas dospěl ke kýženému třicátému květnu, kdy jsme se vyklopili z auta u GOJA Music Hall v Holešovicích. Všem se nám představení líbilo, holky seděly jak přikované a hltaly každou vteřinu tohoto povedeného muzikálu. Co o něm píší kritikové?
"Romantický příběh z prostředí pařížské opery opatřil náročnou výpravou scénograf Daniel Dvořák, který má s muzikálovou i operní velkolepostí bohaté zkušenosti. A tak inscenace oslňuje barvitou jevištní nádherou při zkouškách opery Hannibal (s takřka opravdovým slonem), ponurostí podzemních katakomb, kudy Fantom jako bájný Charon převáží na loďce Christinne, prosklenou střechou pařížské opery, kam se uchýlí Christinne s Raoulem před Fantomovým hněvem, a řadou dalších scén, jež se plynule střídají, aby divákům připravily nová a nová překvapení.
Výprava sugeruje divákům dojem, že se ocitli v hledišti pařížské opery. Napomáhá tomu i fakt, že řadu akcí rozehrává režisér Petr Novotný i přímo mezi diváky v hledišti.
S výpravou si nádherou a zdobností nezadají ani kostýmy a paruky, dodávající lesk a historickou patinu příběhu o lásce znetvořeného Fantoma ke krásné zpěvačce Christinne.
K Fantomovi opery patří i řada triků, včetně slavné scény se zříceným lustrem. Třípatrový mohutný lustr umístěný nad hlavami diváků se opravdu zřítí – či spíše sjede po laně na jeviště, kde zůstane neporušený, aby v druhé polovině byl opět vytažen na své místo.
Fantom opery je ale především hudba Andrewa Lloyda Webbera a zpěv, vždyť o ten jde i v příběhu samém.
Soupeření debutantky Christine s operní divou Carlottou Giudicelli zvládly protagonistky sobotní premiéry na výbornou – v roli Carlotty zazářila suverénními koloraturami a křišťálovými výškami Tereza Mátlová, představitelka Christine Michaela Gemrotová svým výkonem rovněž přesvědčila, že je pro tuto roli výbornou volbou.
A v roli Madame Giry se velmi dobře uvedla i Miroslava Časarová, která kromě pěvecké jistoty zaujala i přísně strohou hereckou stylizací své postavy.
Po pěvecké stránce ztvárnil výborně titulní postavu Fantoma (kterému se bůhvíproč v překladu Jaroslava Machka říká trochu matoucně i Duch opery neboli D. O.) Marian Vojtko, jehož výkon co do pěveckých kvalit výrazně převyšuje všechny jeho předešlé muzikálové role.
Po herecké stránce však jeho Fantom postrádá charisma, jež v divácích budí soucit s jeho osudem. Zůstává víc mstivým hrdinou než nešťastně zamilovaným mužem.
Ještě větší herecké problémy má s Raoulem, Vikomtem de Chagny, Bohuš Matuš, který diváky o své lásce ke Christinne přesvědčí rozhodně víc zpěvem.
I proto scény vztahu Christine k oběma mužům nebudí ono absolutní romantické opojení, které Fantom opery předpokládá. Snad tuto kvalitu na scénu vnese alternující obsazení. V divadelně obratné režii Petra Novotného je na to úspěšně zaděláno.
Diváckým očím skrytý orchestr pod vedením dirigenta Michala Macourka hrál na sobotní premiéře s velkou vervou. Pochvalu si zaslouží company, především za pestrou baletní podívanou.
Fantom opery přinesl na scénu muzikálovou událost, na kterou Praha mnoho let čekala. Rozhodně diváky nezklame ohromující výpravností i hudebními kvalitami, které jeho inscenování vyžaduje.
A časem snad dospěje i k přesvědčivějšímu romantickému výrazu ve výkonech jednotlivých protagonistů. Diváci si to zcela jistě nenechají ujít. Premiérové publikum Fantoma přijalo s ovacemi vestoje."
Radmila Hrdinová, Právo

To naše publikum, mimochodem, také.

Černokostelecké vysmolení

Šárovi navrhli, jestli bychom se s nimi nejeli podívat do Kostelce, že jsou tam v sobotu v pivovaru slavnosti Černokostelecké vysmolení. Kromě toho, že se tam prodávají piva vařená v Kostelci i v dalších menších pivovarech, probíhá také vysmolování dřevěných sudů, které tam pro vlastní potřebu skutečně stále používají. Na pivovarském dvoře stoly a lavice, ale také plac na tančení pod pódiem, na kterém celkem příjemně vyhrávaly kapely. Ačkoliv jsme ochutnávali jen ve třetinkách, ty místní speciály nám tak jak tak nastoupaly do hlavy a tak nás Ivča vezla domů pěkně rozveselené. Poslední kapkou v pivováře byl dvacetiprocentní Šnajdr Porter. Ten nám cestou v palicích hezky uzrál a tak na plánované macao nedošlo, oba jsme s Martinem usnuli v půlce rozpitých Svijan (já dřív).

Vltava Run

Dva běžci nám vypadli krátce před závodem, naštěstí se podařilo rychle sehnat kvalitní náhradu. Oba noví borci na svých etapách nahnali dost minut k dobru. Ty se hodily. Jednak něco spotřeboval svým pomalejším tempem Rafael, a pak jsme taky trochu bloudili. Celkem dvakrát a byly z toho asi čtyři kilometry navíc. V noci u Lužnice zase nějací hospodští vtipálkové odklonili značení a tak asi dvacítka běžců včetně našeho Moma nějakou dobu tápala v temnotách. Ale jinak bylo vše parádní - počasí, lidi, nálada. Vybíhali jsme z Kvildy s číslem 25 v 6:45 ráno. Já jsem letos dvanáctku uzavíral a tak jsem se proběhl v kopcích z Rožmberku do Zátoňě, pak krásnou ranní zvlněnou krajinou z Květova do Kostelce nad Vltavou a nakonec cyklostezkou podél Vltavy ze Zbraslavi do Braníku. Celkem jsme nasbírali čas 33 hodin, 45 minut, bezmála deset hodin (!!) za vítězným týmem a vyšlo na nás 146. místo ze 177 týmů.

Jarní výlet na Lichnici

Vyrazili jsme se Šárovými na jarní výlet. Martin měl políčeno na pár turistických známek ze Železných hor a tak jsme se domluvili, že si uděláme výšlap na Lichnici. Auta jsme nechali u nádraží v Třemošnici a začali stoupat  podél Zlatého potoka k Hedvikovu a pak výš a výš, až jsme vylezli na silnici u Starého Dvora. Tady mi začaly kešerské žně, podél silnice směrem k Lichnici a dál jich je asi deset, poschovávaných po dvou stech metrech. Musím přiznat, že většinu našly holky, já se tam vždy jen podepsal. Na Lichnici jsme poseděli a užili si sluníčka, pak jsme se přes Dívčí kámen přesunuli do Lovětínské rokle a tou sestoupali zpět k Třemosšnici. Závěrečnou tečkou byla návštěva muzea vápenictví v Berlově vápence. Původně jsme ještě chtěli cestou domů vystoupat na rozhlednu Kaňk u Kutné Hory, ale jak Martin, tak Alice si cestou nadělali slušné puchýře na patách, a proto jsme rozhlednu odložili na jeden z dalších výletů. On také začal hokejový zápas Česko-Rakousko a milovníci hokeje nechtěli přijít ani o minutu.

Konec narozeninové sezóny

Zavítali k nám rodiče z Přelouče a Marcelína s mláděží z Podlažic, abychom společně oslavili veškeré jarní jubilea a svátky a tím ukončili každoroční narozeninovou smršť. Vše se zdařilo, pod dobrotami se stůl doslova prohybal. Došlo i na stolní hry, vítězstvím v Dominionu jsem zajistil naší rodině věčnou čest a slávu...