Pohody a váleníčka je během svátků habaděj, rozhodli jsme se proto, že se aspoň trochu projdeme. Dlouho už jsme nebyli dole u Šembery, tak jsme naložili Quipa do klece a popojeli za Doubravčice k rozcestí Na Šembeře, odtud po zelené vystoupali téměř ke kostelu svatého Martina u Kozojed, abychom se trochu větší divočinou údolím Šembery po červené značce vrátili zpět k autu. Zatímco my ušli asi pět kilometrů, Quip mezi námi a kolem nás naběhal minimálně dvakrát tolik.
Po roce jsme opět zavítali do Sadské na bowling. Výkony tragické, nakonec nás zdecimovala Kikina Krejčíková, jejíž ostrostřelbu jsme nebylil schopni opětovat.
Štědrý den začal tradičním spěchem, ba vstáváním na budík, abychom se před půl desátou mohli odvalit do Radotína na tradiční zdobení stromku v lese za hřbitovem. Quipa jsme ještě nebrali, při letošních blátivých Vánocích by se jeho pubertální skákání na každého dvounožce nemuselo setkat s pochopením. Došli jsme na místo, které lesáci během roku změnili na mýtinu, jen ta "naše" borovička tam zůstala stát, ještě na ní visely provázky po ozdobách z loňského roku. Ozdobili jsme ji čerstvou zeleninou a jablky, ať si zdejší zvířátka taky užijí. Momo vyndal z futrálu housle, rozdal texty koled, co zvládá hrát, a pak už jsme to sjížděli od Rolniček až po Narodil se Kristus pán.
Po pozdním lehkém obědě dorazili rodiče z Přelouče. Měli jsme tak akorát čas napustit lavór a v něm pouštět lodičky vyrobené ze skořápek, pak ho použít jako chladící lázeň pro odlévání olova. Abstraktní tvary nám předpověděly vše, od spousty peněz až po zradu nejbližších... Velkým dilematem letos bylo, jestli uděláme jídlo už časně zvečera, abychom si stihli rozdat dárky před půlnoční mší, co začíná před osmou, nebo normálně s tím, že všechno zvládneme po ní. Přehlasovali jsme nedočkavou Alici a udělali si pohodovou večeři, holky si pak stihly rozbalit dva, tři dárečky a už jsme se museli oblékat na cestu do kostela. Pan farář letos opět nezklamal, naopak se dá říct, že byl vyloženě ve formě. Po tradičním odsouzení potratů přešel k sebevraždám, k pokračování našeho bytí na onom světě a z rukávu tahal příklady z nejbližšího okolí. Dospěli jsme k závěrečnému hosana a osvěženi na duchu se vrátili k domácímu krbu, abychom Štědrý večer spořádaně dotáhli do konce.
Letos jsem se nechal ukecat, abychom si pořídili živé kapry, že si je dáme do vany a že to bude príma. Holky si je hned pojmenovaly, šupináč Sára a naháč Erika. Sárinka asi byla slabší na srdce nebo co, zkrátka jsme ji v neděli ráno našli maličko tuhou. Tak jsem ji hned kuchnul. Odpoledne došlo i na druhou. Alice nad dřezem se zavražděným kaprem plakala a lkala: "Stejně je Erika statečnější, tu jsi zabil živou..... "
Prvním koncertem malého sboru Vox Bohemicalis bylo vystoupení v českobrodském kostele Svatého Gotharda na závěr tradičního adventního Průvodu světýlek. S lampióny už jsme letos v průvodu nešli. Zavezl jsem Klárku do Brodu, prošli jsme temnými ulicemi (pouliční osvětlení je po dobu průvodu vypnuté) od gymplu na náměstí a tam jsme čekali, než dorazí průvod a taky než v kostele skončí zkouška hlavního sboru. Chvíli trvalo, než na náměstí pod rozsvíceným stromem ochotníci dohráli do konce svůj avatgardní kramářský kus o narození Ježíše, pak už mohlo dojít i na kostelní zpěvy. Malý sbor s hlavním odzpíval čtyři adventní skladby, pak se holky stáhly do ústraní, aby mohli větší děti s dospělými předvést o něco náročnější Hymnus adventualis.Video ukázka je zde:
První adventní neděle. To není jen věnec na stole se zapálenou svíčkou, klid a rozjímání. To jsou i nervy s rozmotáváním řetězů, abychom mohli stromy a stromečky navléknout do zimních světýlek. Ty malé před domem byly celkem v pohodě. Se zdobením túje za terasou musely pomáhat oba dva žebříky...
Ivča odjela s Lindou Královou pro vánoční stromek a na nás bylo, abychom vzali našeho trhače a jeli do Újezda na cvičák. Na louce ale nikde nikdo. Tak jsme s Quipem dvakrát obkroužili rybník, načež už holky začaly fňukat, že je zebou nohy, a bez jakéhokoliv pokroku v poslušnosti odjeli zpátky domů.