Do Dětenic to bylo autem jen kousek. I tak mě naše navigace nezklamala a povozila mě po dědinách, kam bych normálně v životě nikdy nezabrousil. Po vstupu do krčmy jsme byli chvíli naprosto osleplí. Uvnitř se svítí jen svícemi a tak je tam dost šero. Svérázná obsluha nás bavila. Chasník, co nás měl na starosti, si roli náležitě vychutnával. "Co budou žrát smráďata?", vypálil otázku na ségru.
"Tak tu půlku kuřete, co myslíte,bude to stačit?".
"Co já vim, jak je máš rozežraný! Co budeš chlastat?"
"Colu".
"Takže jednou černý chcaní, co ty?", obrací se na Jirku Kašperka
"Nealko pivo máte?"
"Aha, tak pro otce jedny kozí chcanky..."
A v tomto duchu se ubíraly i další objednávky a komunikace s ostatním personálem. Pojedli jsme grilované flákoty, popili všelijaké chcanky, pan otec už tradičně zápasil s jídlem bez zubní protézy, což je s grilovaným vepřem velmi férový souboj... a pozdě odpoledne jsme akci ukončili. Všichni odjeli do Jablonce, já valil do Hradešína, kde už nervózně podupávala Alice, abychom mohli společně navštívit svatojiřskou pouť na našem hřišti.
Žádné komentáře:
Okomentovat