Výlet s Alicí do ZOO

Ivča slíbila, že až bude Klára na škole v přírodě, může si Alice říct, co by chtěla jeden den o víkendu dělat, a to že teda dělat budeme. Nějak nás nepřekvapilo, když Alice po nanosekundovém přemýšlení rozhodla, že pojedeme do ZOO. A že je jedno do jaké. Do Tróji se nám nechtělo, dva dny před zdražením lístků tam bude určitě neskutečně narváno. Z dalších možností jsme nakonec vybrali ZOO v Liberci a v neděli dopoledne tam zajeli. V bráně jsem zapnul GPSku, protože celou zahradou vede místní multinka, pěkně od jedné naučné cedule k ruhé, celkem asi osm zastavení. Vedro bylo k zalknutí a podle toho vypadala i zvířata. Snad jediní, kdo se hýbali, byli dva pošahaní makakové, kteří se neustále a vášnivě honili po lanech a větvích. Jinak to všechno jen polehávalo a pospávalo jak v šípkovém království. Po třech pěkných hodinkách akorát došlo na krmení lachtanů a pak jsme se mohli vydat k východu. Jo, a na tu kešku budeme někdy muset ještě jednou. Něco jsem zvrzal a finálka ukazovala kamsi daleko k Ještědu...

Rodinné setkání v Prachovských skalách

Jarní rodinné setkání jsme letos naplánovali výletně, že se projdeme v Prachovských skalách a pak že zajedeme na jídlo do středověké krčmy v Dětenicích. Klára je na škole v přírodě, mělo to být bez ní. Jenže díky nemocem Alice zameškala už jednu taneční soutěž a musela tuhle sobotu závodit na Chodově. Brácha taky jede jen s Adélkou. V deset jsem se potkal s jabloneckými v Prachově. Jen minutku předtím ségra volala, že jsou ještě v Praze na totálně zasekané Jižní spojce. Ať jdeme napřed, že nás pak doběhnou. Naše tempo skutečně nebylo závodní. Otec sice vyrazil srdnatě a plný energie, ale zelená vyhlídková značka vedla neustále nahoru a dolů mezi skalami a tohle kamzičení z něj rychle veškerou sílu vysálo. Nakonec jsme plán cesty přehodnotili - rodiče svým tempem pomalu dojdou na Turistickou chatu a tam počkají, brácha je vyzvedne autem cestou do Dětenic. My ostatní, teď už i s Kašperkovými, dokončíme vyhlídkový okruh. Ve skalách bylo velmi příjemně. Na stěnách visela spousta horolezců, modré nebe, letní den.

Do Dětenic to bylo autem jen kousek. I tak mě naše navigace nezklamala a povozila mě po dědinách, kam bych normálně v životě nikdy nezabrousil. Po vstupu do krčmy jsme byli chvíli naprosto osleplí. Uvnitř se svítí jen svícemi a tak je tam dost šero. Svérázná obsluha nás bavila. Chasník, co nás měl na starosti, si roli náležitě vychutnával. "Co budou žrát smráďata?", vypálil otázku na ségru.

"Tak tu půlku kuřete, co myslíte,bude to stačit?".

"Co já vim, jak je máš rozežraný! Co budeš chlastat?"

"Colu".

"Takže jednou černý chcaní, co ty?", obrací se na Jirku Kašperka

"Nealko pivo máte?"

"Aha, tak pro otce jedny kozí chcanky..."

A v tomto duchu se ubíraly i další objednávky a komunikace s ostatním personálem. Pojedli jsme grilované flákoty, popili všelijaké chcanky, pan otec už tradičně zápasil s jídlem bez zubní protézy, což je s grilovaným vepřem velmi férový souboj... a pozdě odpoledne jsme akci ukončili. Všichni odjeli do Jablonce, já valil do Hradešína, kde už nervózně podupávala Alice, abychom mohli společně navštívit svatojiřskou pouť na našem hřišti.

Klára 11 let

Den Země

V pátek se ve vrátkách otočil kaskadér Šára, patrně první Hradešíňák, který sjel na kolečkových bruslích kopec Hradešínským lesem k Mrzkám. A možná by tam dojel, kdyby v nejprudším svahu nekončil asfalt... Nicméně se zmínil o Dni Země na Klepci, na který jsme už dávno zapomněli, a dohodli jsme se, že si uděláme procházku, když nebude pršet. My nabrali dopoledne zpoždění, když jsme v Čestlicích kupovali sportovní výbavu, a tak jsme na Klepec dorazili s malým zpožděním. Zmeškali jsme vystoupení mláďat z Hradešínské školky, to je asi všechno (letos se tradiční představení o zlé selce a jejím slouhovi nekonalo). Slunce navzdory předpovědím pálilo a tak byly stánky s klobáskami, pivem a limonádou obležené. Se svijanským v ruce jsme courali a okukovali, holky si chtěly něco odnést na památku. Umírněná Klárka se zastavila ve stánku s kamennými šperky, Alice se zhlédla v malování na obličej. Na rozdíl od Zuzky Šárové, která se ozdobila dekorativní malůvkou, si ovšem nechala na ksicht namalovat smrtku jak kdyby se chystala na deathmetalovou párty....

Lyžovačka v Pitztalu

V loňském roce se kolegové rozhodli, že než někam na kola nebo na vodu v Čechách, radši by týmovou akci odložili a jeli do Alp na lyžovačku. A tak jsme v pátek v poledne vyrazili na dlouho plánovanou akci. Jet téměř sedm hodin na dvoudenní lyžování mi připadá jako akce pro fanatiky, ale nešť. Cestou v Rakousku bylo pěkně hnusně, nízká oblačnost, přeháňky. V sobotu ráno to ale v televizi na jejich Panoramě vypadalo celkem slušně a skutečně, když jsme ze zamračeného údolí vyjeli o kilometr výš, čekaly nás tam roztrhané mraky, celkem idylka. Trvala sice jen chvíli, pak mraky zhoustly a slunce z toho všeho udělalo báječnou difuzi, chvílemi nebylo vidět, v čem vlastně jezdíme. Lidí málo, sjezdovky upravené, vzduch řídký, moc jsme si to užili.

Aliččiny narozeniny