Oheň ve mně

Motivační školení pro vedení firmy. Nádherný den v brdeckých Jincích, který mi hend po ránu jinak senzační lektor Radvan Babouch pokazil sdělením, že dnes posuneme své hranice možností a že krom jiného budeme chodit po rozbitém skle a po žhavém uhlí. Od té chvíle se mi tato děsivá představa uhnízdila v hlavě a ne a ne ji opustit. V poledne převzal otěže tréninku šéf firmy Inner Winner, který nás nechal přerážet dřevěné desky, lámat si o hrdlo dřevěné šípy, chodit po rozbitém skle. Vyvrcholením byl přechod tří metrů žhavého uhlí. Byť mu předcházela hodinová meditace a chození v mokré trávě, přeci jen březové uhlíky do chodidel trochu štípaly. Ale snést se to dalo, na ťapkách se pak neobjevil ani pouchýřek. Mohu hrdě prohlašovat, že jsem firewalker...

Amsterdam

Týdenní školení v Huizenu poblíž Amsterdamu po dnech strávených pouze v hotelu konečně vyústilo ve výlet do Amsterdamu. Ještě jsem se tam na dvě hoďky vrátil před odletem do Čech, protože mi učarovaly kanály podél rozmanitých hrázděných domů, lodě na grachtech, kavárničky, hospůdky a tísíce cyklistů šlapajících do pedálů sem a tam...

Hradešínský půlmaratón

Že se dnes v Praze běžel maratón, že jsem se celý týden k pořádnému běhu nedostal, a že jsem byl hrozně zvědavý jaké to je zaběhnout si celých jednadvacet kilometrů se dvěma solidními kopci podobnými těm na Silva Runu, vystartoval jsem dnes vstříc tomuto počinu. Byl to zážitek a ten, jak víme, nemusí být nutně příjemný, ale silný. Mám jeden poznatek: není dobré večer před půlmaratónem vypít litr vína. Srdce pak bije jak splašené, v zátylku vyráží studený pot a to pak trochu kazí legraci...

Celý přehled běhu je zde.

Irrgarten Kleinwelka

Nadešel dlouho plánovaný výlet do Německa, tentokrát kousek nad Bautzen k obci Kleinwelka. U ní se nachází trojice atrakcí - Irrgarten, labyrint z živých plotů, největší v Německu a snad i ve střední Evropě. Pak Miniaturenpark, lesní okruh, kde se mezi stromy krom různých hrajátek porůznu schovává na šest stovek dřevěných panáčků a miniatur ztvárňujících různá tradiční řemesla a podoby života v Německu. Od nějakého devatenáctého století až po "zlatá" léta DDR. A nakonec Saurierpark, rozsáhlý dinopark, kde je k vidění snad všechno, co tehdy v nnnhorách chodilo.
Vyjeli jsme celkem časně, za což nám byl odměnou ještě liduprázdný labyrint. Holky se nám během dvou vteřin ztratily z očí a pak už jsme jen slyšeli jejich povykování. Živé ploty byly dostatečně vysoké na to, aby si člověk mohl očíhnout správnou cestu. A tak nezbylo než chodit a chodit, případně běhat, náhodně se potkávat a zase se ztrácet. S Dendou v zádech se mi podařilo dobýt cíle - lávky nad labyrintem - jako prvnímu a mohl jsem aspoň radit tápajícím zbloudilcům.
Vedle velkého labyrintu jsme si pak prošli ještě menší hádankové bludiště a nakonec nás plechová skluzavka vyšoupla ven za vrata.
Hurá do parku miniatur. Holky i nás bavila různá hrajátka a atrakce, miniatury byly taky velmi povedené. Nejvíc jsme se pobavili v expozici DDR, kde na nás dýchla léta sedmdesátá, leckteré vystavené kousky tehdejších domácností nám byly povědomé.
Dinopark je bezesporu nejnavštěvovanější z místního tria atrakcí. Ještěři sice nejsou tak propracovaní jako například v plzeňském parku, zato jich je tady obrovská spousta, dá se na ně lézt a kromě příšer se děti mohou prohánět po všelijakých prolejzačkách, obřích skluzavkách, a po síťových bludištích. Holky neúnavně běhaly od ještěrky k ještěrce a nebylo divu, že toho už k večeru měly dost. I tak nám ještě zbyly síly, abychom doma se sklenkou vína tenhle výlet náležitě zhodnotili...