Počasí letos trhalo rekordy, na druhý duben byly teploty nad dvacet stupňů spíš výjimečné. A tak jsme mohli na štafetu v klidu odstartovat jen v trenkách a tričku. Stejně bylo vedro. Opět jsem závod uzavíral a z Libně běžel 6,1 kilometrů k Rudolfinu. Na Rohanském nábřeží potkávám první kolaps, nějakého chasníka tam opečovávají zdravotníci. V Těšnovském tunelu další, toho už nakládají do sanitky, která pak s houkáním projíždí kolem nás. Je fakt, že už se mi jazyk nesnesitelně lepí na patro, a to běžím čtvrtinu toho, co normální borci. Cíl, čas 32:59, asi o minutu a půl horší než loni, naše štafeta je z třistadvaceti týmů stodevátá.
sobota, dubna 02, 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat