"TOP TEN" 2010

LITERATURA
Markus Zusak - The Book Thief (Zlodějka knih)

HUDBA
Jónsi - Go (2010)

FILM
Počátek (Christopher Nolan, 2010)

Štěpánská vycházka

Počasí se umoudřilo. Jak byl Štědrý večer mokrý, tak bylo svatoštěpánské ráno do sucha vymrazené, a když jsme o deváté vyšli z návsi směrem ke Škvorci, mráz nás všechny pěkně kousal do tváří. Sešlo se nás ke čtyřiceti, z toho přes polovinu čítaly duše z naší "ulice". Přes Skřivany a Přišimasy vycházka dosáhla asi osmi kilometrů, dost na to, aby menší kusy úpěly, že už neujdou ani krok. Závěr před chalupou organizátora pana Dupala, za ochutnávání jeho slivovice a medoviny, byl pěknou tečkou za letošním pochodem.

Vánoce

Včera večer jsme vyrobili pytel ozdob pro zvířátka a dneska o desáté vyjeli s kamarády k radotínskému hřbitovu. Stromek, který už leta zdobíme, je stále vyšší, ozdoby se houpají jen na nejnižších větvích. Je nad nulou a mrholí, takové počasí jsme snad ještě neměli. Zato ale máme ke zpívání koled kapelu, Milda na kytaru, Momo na housle, Kačka Šimánková na flétnu.
Odpoledne přijíždějí z Přelouče babička s dědou a hned začínáme s vánočními tradicemi - s litím olova. Ale zrada! Plynový sporák je fuč a turistické vaříky kdovíkde v krabicích. Zkoušíme svíčky, ale jejich plamínek na tavení olova nestačí. Ivčin nápad strčit tyglík do kamen vypadal slibně do té doby, než začala hořet jeho rukojeť. Zkrátka fiasko. Raději začínáme smažit kapry. Musíme začít včas, abychom v pohodě stihli hradešínskou půlnoční, která opět začíná v osm večer. Návrat z "vyhlížení Ježíška" je letos pohodlnější, do ložnice vcházíme francouzským oknem, už nemusíme lozit přes parapet lako loni. Alice s Klárou větří, že povídačka o Ježíškovi nebude až tak stoprocentně pravdivá. Ali na mě doráží: "Jak to, že pořád chodíš před večeří na záchod ty? Dneska půjdu já!!" Během večera si neustále něco šuškaly a pak mi Alice prozradila tajemství: "Víš, jak jsme se v ložnici oblíkali, tak jsem pod postelí viděla pytel a podívala se do něj a tam byly dárky. A když jsme přišli z vycházky, tak už tam nebyly a pak jsem je našla pod stromečkem..." Ježíškovská story asi nebude udržitelná.
Před osmou jsme v kostele, holky na kůru. Myslel jsem, že se tady vyměnil farář, ale přišel Polák, co je tu už tři roky. Jeho kázání opět nezklamalo. Babička Marta, která má už nějaké ty mše naposlouchané, jen kroutila hlavou, že kdyby jí to někdo vyprávěl, tak neuvěří. Napůl polsky, napůl ostravsky, jednu chvíli to vypadalo, že dostal infarkt, nakonec nám pohanům vzkázal, ať si ty své stromky klidně vyhodíme už na Silvestra, ale že oni, katolíci, je budou držet až do Hromnic. Howgh...

Vjesolyje kartinki

Alice v předvánočním duševním vypětí spáchala "Pravidla celé rodiny". Podepsali jsme všichni...

Vox Bohemica

První plody Klárčina působení v českobrodském sboru Vox Bohemica jsme si byli poslechnout minulou neděli v Poděbradech, kde večer proběhlo pásmo vánočních koled a Rybova vánoční mše. ředitel hudebky pan Charvát tam měl všechny své sbory i komorní orchestr. Bylo to prima, dokonale jsem zmrzl.
Dvaadvacátého se vystoupení opakovalo v kostele v Českém Brodě. Přijela si ho poslechnout i babička Kamilka, protože tomu rozumí, sama kdysi zpívávala na kúru a Kláře to udělalo velkou radost. V lavici za námi seděla nějaká maminka s malým chlapíčkem a ten jí najednou potichu povídá: "Hele mami, tamhle Ježíškovi jsou vidět prsa!" A po pár vteřinách dodává: "A brzo mu bude vidět i pindík...."

Vánoce aneb Příběh o narození

Kamarádi nás pozvali na představení Vánoce aneb Příběh o narození divadla Minor. Všech našich dětí bylo víc než dospělých, Klárka tam navíc ještě potkala spolužačky z Hradešína. Hodinovou hru jsme si užili jak malí, tak velcí. Byla legrace, bylo tajemno, skvělé aranžmá i hudba.

Příběh o narození Ježíška se nemění, neboť jak to tehdy bylo, stojí už jednou provždy psáno. Mění se ovšem doba a tím pádem i lidé, kteří si tenhle příběh vyprávějí. Každý rok si dávají dárky a jsou na sebe hodní, ale protože se to všechno událo opravdu hodně dávno, mnozí z nich už trochu zapomněli, proč se ty vánoce vlastně slaví. Cukroví, kapr a bramborový salát, koledy, svíčky, ozdoby, pohádky - jenže kdo vlastně byl Ježíšek a proč se narodil? A jaký se nám bude zdát tenhle starý příběh, když si ho zkusíme dnes znovu vyprávět? Třeba zjistíme, že se lidé zas tak moc nezměnili, pořád se mají i nemají rádi a hledají odpověď na stále stejné otázky. A tak i náš tradiční vánoční příběh pro děti a jejich rodiče je plný postav zlých, krutých, herodesovských, ale i laskavých, milých, andělských...

Inscenace "Vánoce aneb Příběh o narození" je pokusem o zamyšlení nad významem nejoblíbenějších svátků v roce - reflexí jejich tradičního poselství, ale zároveň i zcela osobních lidských dojmů. Charakter vyprávění zde vychází ze starých lidových vánočních her a evangelií. Inscenace vytváří prostřednictvím scénických obrazů snovou, tajuplnou atmosféru vánoc; dávná biblická historie se tu odvíjí z obyčejného příběhu Josefa a Marie, světy nadpřirozené a všední se prolnou, aby na okamžik zachytily naději, utrpení, zlobu i radost. Poetický kus s živou hudbou Jana Matáska, s loutkami a maskami Roberta Smolíka a kostýmy a scénou Pavla Kodedy režíruje Jan Jirků. V inscenaci hraje celý soubor divadla Minor.

Mikuláš

"Můžeme přijít bez anděla už po třetí, nebo až úplně nakonec, snad kolem sedmý, ale kompletní, tak si řekni", dal mi na vybranou Roman Hanuš. Beru druhou možnost, ještě mám odpoledne v plánu otočku do Raškovic, abych odtamtud přivezl vánoční ozdoby a lyže. Sedmá pryč a nic. Osmá, pořád nikde ani vidu, ani slechu. Až v půl deváté vrznou vrátka a k baráku se kolébá kýžené trio. Čert se příšerně potí, Mikuláši po náročné tůře odpadává levé obočí. Klára už letos bere návštěvu s humorem, ale Alice klopí oči a pokorně se přiznává ke všem hříchům, co jsme Mikulášovi sepsali. Vše naštěstí řeší taštička s dárky a s nezbytným uhlím a bramborou. Holky můžou jít spokojeně na kutě...