August Macke

Německý malíř August Robert Ludwig Macke se narodil 3. ledna 1887 v Meschede. Jeho otec August Friedrich Hermann Macke byl inženýrem a stavitelem, jeho matka Maria Florentine Macková, rozená Adolphová, pocházela z rodiny statkáře. Brzy po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do Kolína nad Rýnem, kde bydleli na tamní Brüsseler Strasse. Když mu bylo třináct let, přestěhovala se jeho rodina do Bonnu, kde bydleli na Meckenheimer Strasse 29 (nyní Thomas-Mann-Strasse). V říjnu 1904 byl Macke přijat na Akademii v Düsseldorfu, ovšem brzy začal být nespokojený s konzervativní výukou tamních profesorů, nelíbilo se mu hlavně ‚repetitivní kopírování sádrových panáků‘. V roce 1905 začal Macke docházet také na večerní kurzy na Kunstwerbeschule, se kterými byl o poznání spokojenější. V roce 1906 pak Macke z Akademie kvůli nespokojenosti odešel úplně.
Macke se přátelil s celou řadou svých malířských kolegů tehdejší doby: v roce 1907 žil několik měsíců v berlínském bytě Lovise Corintha, se kterým sdílel ateliér i myšlenky o umění a jeho vývoji. Jeho přítelem byl i Franz Marc, na jehož naléhání se v srpnu 1911 stal jedním z vedoucích členů expresionistické skupiny Der Blaue Reiter. Marc Mackeho seznámil s Kandinskym, který měl na oba umělce rovněž nezanedbatelný vliv. Mackeho blízkými přáteli byli také von Jawlensky a Münterová, kteří často na jeho pozvání pobývali v jeho domě.
V roce 1908 Macke sloužil svou roční povinnou vojenskou službu. 5. října 1909 se Macke v Bonnu oženil se dcerou továrníka Elizabeth Gerhardtovou, se kterou se seznámil už v roce 1903 na cestě ze školy. Na svatební cestě navštívili Frankfurt, Colmar a Bern, kde pobývali u známých Elizabeth, rodiny Moillietových. Jejich syn Louis byl rovněž malířem a navštívil s Mackovými Paříž. Po svatbě se novomanželé přestěhovali do Tegernsee v Bavorsku, v roce 1911 se vrátili do Bonnu, kde žili na Bornheimer Strasse 88 (nyní 96), o tři roky později se přestěhovali do Hiltfingenu u Thunerského jezera.
V říjnu 1912 Macke navštívil Paříž, kde se setkal s Robertem Delaunayem, jež ho seznámil se svými principy orfismu. Delaunay na oplátku Mackeho navštívil v lednu 1913 společně se svým přítelem Apollinairem. Od 5. do 22. dubna pobýval společně s Paulem Kleem a Louisem Moillietem v Tunisku, kde vytvořil celou řadu akvarelů inspirovaných tamním jedinečným světlem a členitou krajinou.
Na svých plátnech Macke používal především jasné barvy, které byly charakteristické pro jeho velmi osobní styl. Abstraktní kompozice pozadí v jeho kompozicích byly příbuzné tvorbě Delaunaye a Kandinského, nicméně jasné barvy a stylizované formy postav byly typické hlavně pro expresionismus. Na rozdíl od Kandinského Macke nikdy nehledal za barvami žádné mystické významy, maloval čistě podle toho, jak se mu líbilo a jak sám cítil.
V červnu 1914 se Macke vrátil do Bonnu, po vyhlášení války byl v srpnu povolán do armády. Poprvé se zúčastnil bojů 23. srpna, byl zastřelen o tři dny později 26. září 1914 ve věku pouhých 27 let na západní frontě v Perthes-les-Hurlus poblíž Champaigne ve Francii. Byl pohřben na vojenském hřbitově v Souain. Ve smutečním oznámení Marc popsal Mackeho jako ‚malíře, který dal barvám nejjasnější a nejčistější tón z nás všech‘.

Sádra

Podařilo se mi zranit svoje dítě. A tak to byl pěkný den, když jsme za dopoledního sluníčka u jablonecké přehrady nazuli brusle a po hladkém asfaltu se kolébali kolem vody. Právě, když jsme se chystali otočku za Břízkami, slyším za sebou rachot a vidím rozpláclou Alici. Zase si dala pořádně na zadek, až se jí objevily v očích slzičky. Spěchám, abych ji pomohl, ale nějak mi nevyšlo brždění a přejel jsem jí navrch ještě prsteníček u pravé ruky. Z pod nehtu teče krev, Alice řve. Dáváme si pauzu a pak pomalu jedeme zpátky. "Já si na těch bruslích vždycky ublížím...", lamentuje každých pár metrů. Osvěžení ve vodě ji spraví náladu. O dva dny později si ale stěžuje, že s prstem nemůže hýbat, že ji to hrozně bolí, poslední článek je trošičku do fialova a tak jedeme do Krče. "Tatínek mi při bruslení omylem přejel prst", vysvětluje Alice panu doktorovi příčinu. Ten chvíli přemýšlí a pak se na mě bezradně obrátí: "Můžete mi říct, jak se to mohlo stát??". A tak zatímco sanitář dělá Alici parádnickou dlahu, vyprávím znovu celou příhodu. Ali se se sádrou sžila velmi rychle. Když doma svou ozdobu ukazovala, říká Ivče: "Víš co? Já si ji klidně dokážu sundat, chceš to vidět? .... "

Kalich

Další pidi dvoudenní dovolená, tentokrát ji s holkama trávím v Jablonci. S GPSkou vypůjčenou od bráchy hned po snídani nasedáme a popojíždíme do Besedic, abychom si prošli po žluté okruh skalami Kalichu. Na místě jsme mezi prvními, parkoviště téměř prázdné, stejně tak i cesta na Sokol, vrchol, ze kterého je nádherný výhled na panorama Suchých skal. Za chvíli už jsme mezi skalami s vyhlídkami na údolí Jizery, Drábovnu a Maloskalský Pantheon. Holky jsou jak utržené ze řetězu a nenechávají bez povšimnutí žádnou z uliček. Alici se to v jedné roklince vymstilo, uklouzla, odřela se snad úplně všude, i na krku... Postupně přibývá rodin, od Kazatelny už nejsme sami ani na chvíli. Z pátky v Besedicích koukáme, že už je parkoviště celkem zaplněné. Ještě je čas na jednu malou multinku naproti v Suchých skalách. Tady už je zase pusto prázdno, v lese jen sem tam z borůvčí vykouknou místní sběračky s bandaskami v rukou. Je už to spousta let, co jsem tady byl naposledy, poznávám skálu Babu, na kterou jsme kdysi lezli a já její severní stěnu s pětkovou obtížností nikdy nepokořil. Novější GPSka je skutečně perla. Drží si signál i sevřená mezi skalami, tam kde by moje navigace dávno hlásila, že je bez družic. Díky tomu jsme dnes snadno dali šest pokladů, po delší době úspěšný lov...

Chorvatsko

Nejistí, jak to bude s letošním létem, zda a kdy budeme přestavovat půdu, naplánovali jsme si raději jen kratičkou dovolenou z kraje července. Holkám jsme nic neprozradili, ty do poslední chvíle žily v přesvědčení, že (zase...) jedeme dělat turistiku do Moravského krasu. Skutečný cíl - jadranské pobřeží někde v Chorvatsku - se domákly, až když bylo moře téměř na dohled. Více povídání i obrázků je na www.jdemeven.cz.