Čarodějnice

Bohatá sněhová nadílka během zimních měsíců dokázala totálně zbourat střechu pódia na Hradešínském hřišti a tím pádem se postarala o dostatek vyschlého dřeva pro čarodějnickou hranici. Ta vyrostla do výšky asi tří metrů s nádhernou figurou zdobící vršek pagody. Holčičky si zmalovaly obličeje, navlékly se do ježibabích hadrů a před sedmou jsme vyrazili na hřiště. Před zapálením hranice proběhlo několik soutěží, aby si prckové mohli vyskákat a vyběhat sladkou odměnu, dospělí zatím na menším ohníčku opékali špekáčky a starali se o svůj pitný režim. Asi v osm hodin vzplálo první chvojí a od něj během několika okamžiků celá výplň hranice. Zároveň se nad lesem začaly sbírat černé mraky a skutečně, zanedlouo začalo pršet. Sice ne tolik, abychom se museli rozprchnout pod střechy, ale na dlouhé postávání to taky nebylo, nemluvě už vůbec o pokračování u ohníčku na zahradě. Před desátou jsem posbíral holky, Klárku někde u občerstvení s kamarádkami, Alici s rozpálenými tvářemi u hranice, do které házela s Aničkou Lánskou klacky, a podobně jako ostatní jsme čarodějnické juchání ukončili.

Narozeninová smršť

Uf, můžeme si z čel otřít pot. Duben, středobod veškerých jarních narozeninových výročí v celém příbuzenstvu, se chýlí ke konci a my právě dnes zakončili maratónek oslav. Z některých jeho částí jsme měli obavy, zejména z holčičí párty, kam si Klárka s Alicí pozvala každá pětku kamarádek. A chudáka Fandu, který se v tom mezi desítkou holčiček trochu plácal. Nakonec jsme sklidili úspěch s několika soutěžemi. Spontánním vyrcholním této akce byla stavba bunkru, na kterou holčičky spotřebovali veškerá volně položená prkna a ořezané cypřišové větve. Stojí u vrby dodnes a asi ještě nějakou chvíli zůstane. Dnešní, třetí kolo oslav zase zpestřila Svatojiřská pouť, která v tomto termínu tradičně na Hradešín zajíždí. Počasí nám naštěstí přálo, jaro je v plném rozpuku, třešně, špendlíky a jiná křáčí kvetou o stošest, sluníčko hřeje tak, že se dá bez problému slavit venku, konečně jarní pohoda...

Zdravá obživa

Alice po příchodu ze školy: "Nepřeju si, abys mi ke svačině pořád dávala tu zdravou obživu!!!"

Lisabon

Pracovní vichry mě zavály do Lisabonu, který už se na rozdíl od Prahy může chlubit téměř letním počasím, zelenými, rozkvetlými stromy a květinami. Vystačil čas i na výlet do centra, na letmou ochutnávku podvečerní atmosféry této portugalské metropole. Když se ohlédnu zpátky, myslím, že procházka na hrad byla spíš pozvánkou na příště, protože tohle nádherné město si delší návštěvu rozhodně zaslouží.

Celkem pěkná podívaná na Lisabon je i v Google Earth: lisabon.kmz

A ještě předlouhé panorama města pořízené z cimbuří Castelo do Sao Jorge.

Kostnice

Dneska jsme jeli do Přelouče pro starého Opla a tak jsme cestu využili i k poznávání a samozřejmě k lovu kešek. Našim hlavním cílem byla kostnice v Sedleci. Holkám jsme to prozradili až při obědě. A ať nám namalují, jak si takovou kostnici představují. Alice nezklamala:

A že tam prý určitě nepůjde. Nakonec šla, ale k pobavení ostatních návštěvníků do kostnice sestupovala se zakrytýma očima, že se na všechny ty kosti ani podívat nemůže. Ale osmělila se, návštěva dokonce vyvrcholila spuštěním alarmu, když Alice prostrčila ruku mříží k pyramidám z kostí, aby tam upustila peníz.
Venku se zatím spustila kroupová průtrž, která nám na chvíli přerušila hledání mysterky u kostnice. Naštěstí rychle přešla, vykouklo sluníčko a my se vesele pustili na procházku přes kopec Kaňk, který je prošpikovanými důlními chodbami a šachtami, sem tam s propadlinami, jak tam půda ještě pracuje.

Petřín

Holky mají velikonoční prázdniny, my si s Ivčou vzali volno, abychom si svátky trochu prodloužili a užili. Dlouho jsme nebyli na procházce v Praze, a protože je vlastně všední den, vydali jsme se na Petřín s nadějí, že tam nepotkáme davy turistů. Předpoklad nám vyšel, na rozhledně jsme se nemuseli vůbec tísnit, bylo tam tak deset lidí. Dopolední sluníčko sice vystřídaly mraky a sem tam déšť, ale viditelnost byla pořád nádherná a nabízely se nám daleké obzory. Na západě Milešovka, na východě Hradešín. Holky z výšky neměly dobrý pocit, tak jsme se zakrátko přesunuli o pár metrů do zrcadlového bludiště. Naposledy jsme tam byli s Alicí před půldruhým rokem, tehdy jsme se libově tlačili rozesmátými Italy. Dnes jsme měli dostatečný prostor a před zrcadly jsme se vyřádili. Další kroky nás pomalu vedly k Hladové zdi a do Kinského zahrad. Cestou jsme lovili kešky, dnešní procházka je vlastně zahájením letošní kačerské sezóny. Poslední poklad se schovával u kostela svatého Michala, zajímavé dřevěné stavbičky původem z Podkarpatské Rusi. Z větší části byla schovaná pod lešením, další důvod se sem ještě někdy vydat. Ona vlastně celá Kinského zahrada prochází procesem renovace, chodníky mají nová zábradlí, podél cest jsou nové lavičky, jezírko je krásně upravené. V jezírku mimochodem měly dostaveníčko snad všechny žáby z Prahy a protože je jaro, většina obojživelníků se řídila sezónním harmonogramem. K nemalé radosti našich holčiček. "Kláro, dělěj poď sem, voni se pářej!!"...