Banát

Každoroční podzimní vandr jsme tentokrát podnikli o něco dále, než na sousedním Slovensku. Vypravili jsme se do rumunského Banátu - oblasti krajanských vesnic, kopcovitých pastvin, salaší a zlátnoucích bučin. Více na jdemeven.cz.

Drakiáda II

Po pracovní sobotě (pro změnu jsme opět sázeli stromy) jsme si v neděli vyrazili jen tak do Janovického lesa. Klára potřebuje do školy nasbírat nějaké šišky na výzdobu a třeba najdeme nějakou houbu. Pomalu jsme se propletli mlázím až k Mukařovksým rybníkům, také známé jako rybníky ŽOS podle župní obce sokolské. Odpolední sluníčko prozařovalo dubovým listím, kochali jsme se nádherným koutem přírody. Houby nikde, šišek jsme brzy měli plné košíčky, tak jsme se přesunuli na kopec mezi Doubravčicemi a Masojedy. Na strništích tam příjemně foukalo, my rozbalili draky a začali pouštět. Bohužel se vítr po dvaceti minutách odebral na nějaké jiné pole a naši draci jen polehávali. Nicméně jsme vyzkoušeli dobrý plac, až zase začne vát.

Drakiáda v Mladé

Zajeli jsme si s holkama na nedělní poledne do Milovic na letiště Mladá, kde jeden z našich nejlepších powerkiterů hodlal předvádět své modely a taky závody na buginách. Plány jsou jedna věc, počasí druhá. Mírný vánek stačil akorát na ty nejnafoukanější padáky, ostatní neměli šanci. Včetně Alice s Klárou, které se snažily do vzduchu vynést své dráčky. To se jim dařilo jen když zasprintovaly po ranveji, pak následoval nevyhnutelný střemhlavý pád. Tak příště.

Sklízíme

GC na Monínci

Letošní podzimní Monínec se nesl téměř v komorním tónu, alespoň co do počtu lidí. Tři kusy dospělé a pět mláďat. Navzdory ponuré předpovědi se počasí vydařilo a my si mohli vychutnávat podzimně vybarvenou přírodu. Narvali jsme holky do kufru a poodjeli do Sedlece, kde jsme na židovském hřbitově odlovili první kešku. V Nadějkově jsme pak zahájili delší procházku po Nadějkovské naučné stezce a z informačních tabulí sosali údaje pro finální souřadnice pěkné multinky. Sem tam pěkné výhledy, překvapilo nás, když jsme v dálce identifikovali kouřící věže Temelína a za nimi na obzoru Šumavské kopce. Hned po večeři jsme všechny nahnali do roztopené sauny. Vnitřní bazének prázdný, museli jsme v prostěradlech vybíhat do bazénu na stráni, což všechny děti považovaly za náramný podnik. Ještě že s námi nebyly žádné matky, zcela jistě by z tohoto dobrodružství sešlo.
Neděle byla ještě výstavnější než sobota, víceméně v klidu jsme pojížděli po okolí a lovili poklady a kochali se. Jedna z kešek nás zavedla na "Samotu u lesa", k chalupě, kde bydlel děda Komárek. Z dálky s přimhouřenýma očima by se snad dalo hádat, jakmile jsme však nahlédli blíž na sterilní zápraží, kouzlo filmové chaloupky nebylo nikde k nalezení. Monínský víkend jsme zakončili čertovskou pohádkou na poslední kešce Vrškameni u Petrovic a rozjeli se za maminkami, k velké radosti našich děvčátek...

Consummatum est

čili dokonáno jest, všechny sazenice jsou v hlíně. Dokonce i s okrasnými stromy, pro které jsme dneska odpoledne jeli společeně s rodiči z Přelouče. Přijeli s vozíkem za autem, jedině tam se třímetroví obříci vešli. V kufru Oktávky se schovávalo další překvapení - dýně, co jsme si v Raškovicích nechali na kompostu vypěstovat. Počítali jsme tak s pěti rozumně velikými kousky, teď máme před domem naskládno dvakrát tolik a to ještě rozdali do Podlažic. To bude helloween...