Slunce v duši

Votočkovi, Hanušovi, Košťálovi, další Votočkovi, Čadilovi, Petr, Martin, Míša, Roman, Martina, Zuzanka, Filípek....

Zmatek jmen v hlavě rostl s každým dalším sousedem, se kterým jsme se včera šli v naší ulici seznámit. Zmatek přikrmovaný panáčkem Metaxy s každým novým člověkem. Zmatek nádherně tlumený jednak tímhle řeckým sluncem, co se postupně rozlévalo po duši, a pak milým přijetím u sousedů. Na úterní večer jsme měli v plánu práce mnohem víc, ale po seznamce jsme se nezmohli na nic jiného, než si dřepnout na pařezy a čučet na západ slunce, dokud nás večerní chlad nezahnal domů do chalupy.

Stěhování

Bolavá záda, křeče v rukou, třas v nohou, to je zhruba výsledek vyvrcholení stěhovacího procesu z Braníku do Hradešína. Samotný akt stěhování však proběhl překvapivě rychle. Vstávali jsme v sobotu sice už o půl šesté, abychom stihli dobalit krámy, na které nám nezbyly síly předešlého dne, ale už v půl osmé přijeli stěhováci s náklaďákem a začalo nakládání. Trojice Moldavců makala bez problémů a bez prodlev a tak jsme již po desáté odjížděli z Prahy a krátce po dvanácté jsme partě stěhováků mávali nadobro. Pudilová nám přichystala dvě překvapení. Za prvé nebyla ještě 100% vystěhovaná, za druhé nechala zahradu napospas trávě, která teď dosahuje do půlky stehen. Zatímco první problém se zvládl během soboty, druhý máme ještě před sebou.
Sedření a zmožení jsme v sobotu usnuli tak tvrdě, že se nám ani žádné sny nezdály a osudové otázky, co se vyplní nebo nevyplní, nám tedy stále zůstávájí utajeny. Místo nedělního nerušeného rána (holky byly v Raškovicích) se nám o půl šesté začalo do uší neodbytně zařezávat pípání budíku, který zůstal nastavený ze soboty a navíc schovaný někde v krabici. Nedokázal jsem odolávat a tak mě technika dostalal z postele mnohem dřív, než jsem plánoval. Odměna ale byla téměř okamžitá. Na zahradě se pásla srnka. Ničím nerušena si pochutnávala na trávě mezi jabloněmi. Do toho slunce nad obzorem a ranní písně zahradních ptáků – zkrátka idylka.
Odpoledne jsme jeli pro holčičky do Raškovic. Poslechli jsme si, jak Klárka s Alicí našly během dne spícího dědu Jardu.
„Hele, děda Jarda usnul“¨
„A jó! Ale co když je mrtvej?“
„To né, to by mu visel jazyk…“

Otázka na Karla Schwarzenberga

V rozhovoru s Karlem Schwarzenbergem v Mladé Frontě Dnes ze dne 9.7.2007, závěrečná otázka a odpověď:

MFD: Jsou nějaká omezení (plynoucí z funkce ministra), která vám vadí?

KS: Jedno úplně nejvíce: skoro nemám čas se projít lesem. A já to tak miluji. Jsem dnes jako v pohádce o třech sudičkách. Přišla první sudička a řekla mi: Budeš doma v překrásném kraji Povltaví. Přišla druhá: Budeš mít majetek v čarokrásné alpské krajině s čarokrásnými jezírky. A přišla třetí a říká: A bueš mít z toho hovno.

Besídka v Bezové

Školní rok se chýlí ke konci a i v Bezové školce se chystají. Třeťáci připravili závěrečnou besídku. Pro rodiče, prarodiče, sourozence a vůbec - pro SRPŠ. Podle paní učitelky si děti spoustu věcí připravily úplně samy, dekorace namalovaly a vystoupení dokola nacvičovaly. Protože prý je dlouho bavilo téma Země, stalo se také hlavním motivem představení - na scénu vpluly mraky a voda, následovaly spektakulární výbuchy sopek, načež se děti opět změnily v mraky a chlapíčci ztělesňovali hromy a blesky, přičemž do holčiček schovaných pod prostěradly mlátili červenými hadry a náramně si to užívali. Po bouřkách přišly na řadu tance jak někde v domorodých kmenech. Dost mi to připomnělo scénu z Baraky, kde náčelník pralesního kmene předtančuje a předzpívává a velký sbor naháčů po něm opakuje. U písničky "Jsou mlynáři chlapi" nás všechny překvapila skupinka chlapíčků, kteří způsobem téměř akrobatickým předvedli točící se mlýnské kolo. Sbor měl zatím dodat klapání mlýnských kamenů. Jak vidět ze snímku, pro hůlky řada písklat našla jiné, zajímavější použití.

Závěr besídky patřil dětem, kdy je nastoupené do řady paní učitelka Míša, převlečená za Sluníčko, šerpovala a na rozloučenou dávala také pohádkovou knížku. Ohnivý mužík mezitím škrtl sirkou a na zahradě se rozhořel oheň na opékání buřtů. Chlapíčci ze třeťáku okamžitě dostali skvělý nápad si na klacky napíchnout suché borové šišky a než bys řekl švec oháněli se hořícími fakulemi. Vzápětí dostali co proto od paní učitelky Marcelky a tak se vydali hledat alternativní zdroje zábavy.

Později přišla Ivča z rodičovské schůzky ve škole v Úvalech a když začaly řady rodičů řídnout, i my jsme zvedli kotvy a nechali Klárku a další třeťáky učitelkám, aby si spolu ještě užily bojovku s překvapením a nocování ve spacácích přímo ve školce, poslední před tím, než se rozletí na prázdniny a do různých škol.

Sádra

Lukášek, Tadeášek, Adámek nebo nějaký jiný "lotr" se ve školce neudržel a poklekl ke Klárce tak blízko, že ji kolenem příšlápl prsteníček. Včera modřina a otok, dneska barevnější modřina a větší otok. Místo výletu na kole se po práci vracím domů pohlídat Alici a Ivča s Klárou vyráží do Krče na chirurgii. Rentgen a verdikt doktora je jasný, byť je sám výsledkem překvapený - zlomený prst. Dlaha, sádřička, obvazy a domů se vrací K. se zavěšenou rukou. To budou tance na čtvrteční besídce...

Vánoce v Raškovicích?

Ale kde! To se jen splnilo přání dědy Jardy, když dostal k narozeninám Weihnachtsmanna, respektive Santa Clause, aby si ho mohl o Vánocích pověsit na barák. Vyzkoušet se ale musel. A tak přestože je léto za dveřmi, rozsvítila se večer chalupa vánoční výzdobou.
Že jsou za chvíli prázdniny je vidět i v sadu. Třešeň se jen červenala a tak jsme si dopřávali lahůdkových křupek. Bolení bříšek a šeredná kakání přišla, až když jsme zase byli zpátky v Braníku.