Most bez konce, Hitlerův most, Český Avignon nebo Borovský most – to všechno jsou názvy mostu, jenž měl být součástí dálnice Praha-Brno, která se začala stavět již za protektorátu. Most měl překlenout údolí Sedlického potoka nedaleko vsi Borovsko. Stavba mostu začala v červenci roku 1939 se zadávací částkou ve výši 5 552 400 tehdejších korun. V roce 1942 most dostal dokonce výjimku na dostavbu, ačkoli veškeré stavební práce v protektorátu byly kvůli potřebě cementu pro válečné potřeby zakázány. Tři dny po atentátu na Heydricha však přišel okamžitý a definitivní zákaz jakýchkoli stavebních aktivit. Most byl tehdy zhruba ze tří čtvrtin hotov. Po válce se ve stavbě mostu pokračuje, ale v prosinci 1950 přichází další, nepochopitelný zákaz výstavby dálnice. K dokončení Borovského mostu chybí už jen 30 metrů! Naděje na využití mostu znovu vysvitla v 60. letech, když socialistická vláda rozhodla o dostavbě dálnice. Jenže ve stejnou dobu padlo i rozhodnutí o výstavbě gigantické nádrže Švihov, která měla pitnou vodou zásobovat Prahu a její okolí. Tím byl osud mostu definitivně zpečetěn. Po napuštění přehrady v roce 1976 čněl jen pouhé dva metry nad její hladinou. Hledaly se sice různé metody hydroizolace mostní konstrukce, která nebyla na stojatou vodu stavěna, a dokonce se i našel vhodný způsob její ochrany pomocí obložení železobetonem, ale stavební úpravy by byly tak nákladné, že bylo levnější dálnici D1 úplně odklonit. Borovský most byl tak navždy ponechán svému osudu. Tím se podobal osudu svého prvního zadavatele Adolfa Hitlera: oba svého cíle nedosáhli! Dnes po chloubě českého mostního stavitelství neštěkne ani pes – dostat se na most není prakticky možné, přístup k němu je zakázán. Jen v roce 2001 si na zatopený most vzpomněl zpěvák Petr Kotvald (1959), když tu s početným komparsem natáčel svůj hit Mumuland.
