Ještě dva dny před štědrým dnem ležela na zahradě a vůbec všude vrstva sněhu a mohli jsme si dělat naděje na bílé Vánoce. Jenže teploty se vyšplhaly na deset stupňů a čtyřiadvacátého nebylo po sněhu ani památky. Bílá se proměnila na všudypřítomné bláto a podle toho jsme na tradiční vycházce do lesa ke stromečku vypadali. Jak jeskyňáři. Ale stromek jsme ozdobili, ořechový likér popili a procházka nám udělala dobře. Odpoledne jsme pouštěli ořechové lodičky, lili voskové "olovo", všichni budeme mít štěstí, přátel, peněz a dobrodružství plný příští rok. Super. Během roku nám Martin Šára nadělil tři rybí hlavy včetně jiker. A vzhledem k tomu, že holky kapra nejedí, neměli jsme důvod celou rybu pořizovat. "Díky, jsem vám za to hrozně vděčná", ocenila to Alice, ochránkyně veškeré zvěře. Holkám jsme koupili kusy lososa, my s Ivčou si pořídili candátí filety, které byly naprosto vynikající. Letos možná naposled proběhla Vánoční mše pod vedením současného faráře pátera Lacha. Kolují zvěsti, že by měl být odvelen někam jinam, tak uvidíme. Rozhodně se při mši opět projevil v plné parádě. Doporučil nám dávat si po ránu cígo a sklenku rumu, popsal do detailu porod panny Marie, pak sjel motlitbu proti potratům a basta, finito. Pod stromečkem jsme toho našli spoustu. Největší legrace byla, když si Alice brala balíček s vysněnými činkami, který vážil čtrnáct kilo. Hekala jak stará bába, ale ještě v noci si je naskládala a cvičila, až ji na Boží hod ruce bolely.
