Literární koutek

"Našel bych si Ptáka
jako Robinson
a měl bych se zkrátka
krásně jako on",
biflovala se Alice zmateně básničku Pavla Šruta.
"To je vod Vrchlabskýho?", dovršila Klára nedělní chvilku poezie.

Poprvé na běžkách

Půjčovna v Jabloneckých Pasekách hlásila, že mají boty i lyže o správné velikosti pro naše holky. Tak jsme si v sobotu přivstali a ve třičtvrtě na devět klepali na dveře krámu. Odešli jsme vybaveni dvěma páry starých práskaček a za pár minut už jsme parkovali na Severáku v Hraběticích. Velká škoda, že jsem nefilmoval prvních sto metrů. Alice byla na zemi neustále, Klára taky několikrát lehla. Za kapličkou se ale rozjely, také vidina cíle v podobě vyhřáté hospody na Prezidenstské chatě pomáhala. Lidí v Jizerkách bylo jak na Václaváku, při našem tempu nám naštěstí nepřekáželi. Dali jsme decentní vycházku zhruba deset kilometrů, holky pády bohudík neodradily a tak máme šanci, že si běžkování ještě zopakujeme. Sestřih videa je na Vimeo.
Odpoledne jsme se stavili u rodičů v Jablonci. Shodou náhod se tam objednali na návštěvu i všichni Tomešáci. A tím všichni myslím i oba kanadské. Mamka odněkud vyhrabala krabici prastarých fotek ze strany Sedláčků a tak jsme se se probírali historickým příbuzenstvem blízkým i vzdálenějším a bylo to fajn.

Bruslení v Nymburku

Holky mají za necelé dva týdny se školou celodenní bruslení, byl tedy nejvyšší čas vyzkoušet jak brusle, tak i tučňáčí pohyby. Alici už byly její "kanady" malé, nazula tedy po Klárce brusle se zoubky. Samozřejmě se ocitla po pár tanečních krocích na nose. Klárce padly brusle po babičce Kamilce. Ze začátku se sice nesměle sunula podél mantinelů, ale po dvou hodinách se už odvážně pouštěla napříč hřištěm. Sestřih z bruslení je na Vimeo.

Další roky ve stejnou dobu

Už v prosinci jsme pořídili lístky do divadla Bez zábradlí na představení Blbec k večeři. Bohužel s námi vyběhla chřipková únorová sezóna a když jsme přišli do paláce Adria, právě ohlašovali kvůli nemocem změnu programu. Francouzskou komedii střídalo pokračování americké konverzačky Každý rok ve stejnou dobu - Další roky ve stejnou dobu. Chvíli jsme přemýšleli o vrácení lístků, ale nakonec jsme dali svršky do šatny a usadili se. A neprohloupili. Šest epizod mileneckého páru ztvárněného Veronikou Freimanovou a Zdeňkem Žákem, režírovaných Jiřím Menzlem, bylo velmi příjemným překvapením. Zejména projev našeho téměř souseda z Limuz na nás zapůsobil. Jiří Menzel o hře napsal: "Volné pokračování Další roky ve stejnou dobu není odvarem hry Každý rok ve stejnou dobu. Pan Slade si nechal dvacet let odstup od té první hry a pomalu střádal a šetřil hezké chvilky. Dokonce jsou v ní, zdá se mi, některá místa hlubší i zábavnější. Doris i George jsou v ní ještě starší a pořád jim to funguje, v tom je to krásné. Je to moudrá a laskavá hra nejen o stáří, hrdinové jsou ostatně velmi čilí, ale o smrti se v ní taky mluví."