Už dlouho dopředu jsme měli zamluvený termín a ubytování na každoroční chlapskou třídenní lyžovačku v Rakousku. Kdo by se nadál, že v polovině ledna bude sněhu sotva na sjezdovkách, o okolních horách ani nemluvě. Ale jezdit se dalo a v horních polovinách sjezdovek dokonce celkem dobře. Jen při dojezdech ke spodním stanicím se sněhu moc nedostávalo. Mně osobně se to stalo osudné při přejezdu jedné silničky. Hned za silnicí se přede mnou náhle zastavil nějaký lyžař a já ve snaze se mu vyhnout se zřítil do ledovatého příkopu. Když jsem se z něj horko těžko a za škodolibého povzbuzování mých kamarádů vyhrabal, Němec tam pořád stál a smutně koukal na svou zlomenou hůlku. Omluvil jsem se mu, byť jsem ho v duchu proklínal, a nakonec se mi ho tak zželelo, že jsem mu nabídl hole své. Později v lanovce jsme koukali, že pán lyžoval se závodními karbonovými hůlkami. Tak teď jednu vlastním. Druhou, tu zlomenou, jsem večer na parkovišti vyměnil za opuštěnou jinou hůl opřenou kdesi o zábradlí. Takže mám teď hole nové, byť každou jinak dlouhou. A k tomu nádavkem naražený bok a žebra. No nekup to...
